ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.1076.2006.1
sp. zn. 6 Tdo 1076/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 21. září 2006 o dovolání obviněné O. H., trvale bytem U., přechodně bytem F., B., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 7 To 424/2005, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 92 T 98/2003, takto:
Podle §265l odst. 2 tr. ř. se přikazuje Městskému soudu v Brně, aby v rozsudku ze dne 12. dubna 2005, sp. zn. 92 T 98/2003, doplnil neúplný výrok ve vztahu k obviněné O. H., spočívající v označení právní kvalifikace jednání popsaného pod bodem III. tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2005 sp. zn. 92 T 98/2003, byla obviněná uznána vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. a trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a byl jí podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti roků, když pro výkon tohoto trestu odnětí svobody byla podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazena do věznice s ostrahou. O nároku poškozených bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tř. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. Vedle obviněné byli tímtéž rozsudkem odsouzeni také obviněný M. H. a H. M. K odvolání obviněné a obviněného M. H. zrušil Krajský soud v Brně dne 15. 12. 2005, pod sp. zn. 7 To 424/2005, podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. shora uvedený rozsudek Městského soudu v Brně pouze ve výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozené R. P. a sám za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl o nároku poškozené podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 7 To 424/2005, podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnila dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. spatřuje obviněná v tom, že ve výroku o vině pod bodem V. rozsudku soudu prvního stupně je uveden pouze příkladmo výčet věcí, které měly být odcizeny, což má vliv také na zjištění výše způsobené škody a tím následné právní posouzení skutku. Dále naplnění zmíněného dovolacího důvodu spatřuje v tom, že pokud byla uznána vinnou skutkem popsaným pod bodem III. rozsudku soudu prvního stupně, postrádá v tomto rozsudku jednak zákonné pojmenování tohoto skutku stejně jako uvedení příslušného zákonného ustanovení. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak jeho naplnění spatřuje mj. i v tom, že „skutkové závěry jsou prakticky založeny pouze na výpovědích poškozených, přičemž neexistuje k jednotlivým skutkům žádný další důkaz, který by potvrzoval, že se dopustila podvodného jednání či krádeže“. Poukazuje na to, že soud odmítl provést obhajobou navržený důkaz, soud neodůvodnil ve svém rozhodnutí, na jakých důkazech založil svůj závěr, že peníze byly na poškozených pod falešnou záminkou vylákány, přičemž výše škody byla založena na ničím nepodložených tvrzeních poškozených a mechanickém převzetí pochybné ceny odcizených či vylákaných věcí zjištěné znalcem, což mělo dopad na právní kvalifikaci skutku. S ohledem na shora uvedené navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2005, sp. zn. 92 T 98/2003, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 7 To 424/2005, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství poukázal na to, že námitky obviněné směřující k uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou námitkami skutkovými, které pokud by byly uplatněny samostatně bylo by nutno dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., a pokud jde o uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., jde o vadu ryze formální, jejíž odstranění by na postavení dovolatelky nic nezměnilo a otázka, která by měla být dovoláním v této souvislosti řešena, není po právní stránce zásadního významu, a proto navrhl dovolání obviněné (jako celek) odmítnout podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř.
Ve vztahu k dovolání obviněné je potřebné uvést, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán v případě, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. V této souvislosti je pak třeba zmínit ustanovení §120 odst. 1 písm. c) tr. ř., které uvádí, že rozsudek musí obsahovat mj. také výrok s uvedením zákonných ustanovení, jichž bylo použito, a dále je třeba zmínit ustanovení §120 odst. 3 tr. ř., podle kterého výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným, nebo jímž se obžaloby zprošťuje, musí mj. přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to zejména zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení.
S ohledem ke shora uvedenému je třeba přisvědčit námitce obviněné ve vztahu k dovolacímu důvodu vymezenému v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. k absenci označení trestného činu u skutku, který byl v rozsudku soudu prvního stupně popsán pod bodem III. Je také nesporné, že jednání, kterého se obviněná dopustila společně s obviněným M. H. (IV., V.) a společně s obviněným M. H. a obviněnou H. M. (VI.), jsou v rozsudku soudu prvního stupně označena také příslušným zákonným ustanovením. V souvislosti s jednáním obviněné uvedeným pod bodem III.) rozsudku Městského soudu v Brně lze uvést, že to spočívalo v tom, že „obviněná přesně nezjištěného dne v měsíci červnu 2002 v B. na u. D. č. v bytě H. J., vylákala pod smyšlenou záminkou zařízení odblokování mobilního telefonu mobilní telefon značky Ericsson v hodnotě 2.748,- Kč, ač věděla, že službu neposkytne a telefon si ponechala pro vlastní potřebu“. Uvedené jednání bylo jediné, kterého se obviněná dopustila sama z celé řady dalších útoků, kterých se dopustila ve spolupachatelství s obviněným H. či případně i obviněnou M. Z odůvodnění rozhodnutí Městského soudu v Brně, kdy tento na str. 13 rozsudku uvádí, že „obžalovaná H. tím, že jako spolupachatelka obžalovaného M. H. a částečně i sama, případně ve spolupachatelství s H. M. vylákala od jednotlivých poškozených finanční hotovost a věci v celkové hodnotě 612.200,- Kč, přičemž se dále pokusila společně s obžalovaným H. vylákat z H. J. částku 150.000,- Kč a 10.000,- Kč naplnila po subjektivní i objektivní stránce veškeré zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., částečně ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák.“, pak vyplývá, že jednání obviněné, kterého se dopustila i sama (bod III.) posuzoval soud prvního stupně jako součást pokračujícího trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., částečně ve stadiu pokusu (což je patrno z výše uvedené části odůvodnění rozsudku), avšak tento závěr nevyjádřil v souladu s ustanovením §120 odst. 3 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že na výše uvedené pochybení lze použít ustanovení §265l odst. 2 tr. ř., které uvádí, že záleží-li vada jen v tom, že v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný, může Nejvyšší soud, aniž rozhodnutí zruší, přikázat soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby o chybějícím výroku rozhodl nebo neúplný výrok doplnil, postupoval Nejvyšší soud podle tohoto ustanovení a rozhodl v souladu s ním, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Až poté, co bude soudem prvního stupně odstraněno uvedené pochybení a uplyne lhůta pro předložení dovolání obviněné, bude možno, aby Nejvyšší soud rozhodl o podaném dovolání obviněné O. H.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. září 2006
Předseda senátu :
JUDr. Jan Engelmann