ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.1302.2006.1
sp. zn. 6 Tdo 1302/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. října 2006 o dovolání obviněného A. S., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 6. 2006, č. j. 5 To 45/2006-199, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 2 T 270/2002, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 6. 2006, sp. zn. 5 To 45/2006, zrušuje .
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 10. 2005, č. j. 2 T 270/2002-177, byl obviněný A. S. uznán vinným trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1, 2 tr. zák. Podle §241 odst. 2 tr. zák. mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání tří let, přičemž pro výkon uloženého trestu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání.
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 6. 2006, sp. zn. 5 To 45/2006, bylo podle §256 tr. ř. odvolání obviněného zamítnuto.
Dovolání obviněný podal s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Domnívá se, že Krajský soud v Ústí nad Labem porušil ustanovení o jeho přítomnosti ve veřejném zasedání, neboť neobdržel vyrozumění o termínu konání veřejného zasedání. Podle §233 odst. 1 tr. ř. musí být o veřejném zasedání vyrozuměna osoba, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, a osoba, která může být dotčena rozhodnutím vydaným v rámci tohoto veřejného zasedání. Z obsahu spisu je patrné, že měl být vyrozuměn na adrese. Na obálce je vyznačena poznámka a) soudu: „10 dnů – uložit i v případě, že se na uvedené adrese nezdržuje“, b) soudní doručovatelky: „Na uvedené adrese nikdy nebydlel (majitelka domu) 15. 5. 2006“. Dále uvedl, že na ulici L. se nalézají: a) dům s přiděleným orientačním číslem, ve kterém bydlí spolu s manžely A. P. a J. P., b) dům s přiděleným orientačním číslem, ve kterém bydlí paní A. G., matka vlastníka domu pana G. K. Uvedl, že na této adrese je trvale hlášen, bydlí zde a zásilky přebírá. Z těchto skutečností vyplývá, že mu vyrozumění o termínu veřejného zasedání bylo doručováno na adresu, tj. na adresu, kde nemá hlášen trvalý pobyt. Z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 6. 2006, č. j. 5 To 45/2006-199, zrušil a aby přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc znovu projednal a rozhodl. Obviněný požádal předsedu senátu Nejvyššího soudu, aby do doby rozhodnutí o dovolání odložil výkon rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 10. 2005, č. j. 2 T 270/2002-177.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně využil svého práva a k dovolání obviněného podal následující vyjádření: Od samého počátku trestního řízení obviněný A. S. uváděl jako jedinou adresu pro účely doručování adresu svého trvalého pobytu. Na tuto adresu byla státním zástupcem také zaslána řada žádostí obviněného o povolení návštěvy ve vazbě pro jeho manželku E. S., která je na této adrese přebírala a návštěvy obviněného ve vazbě na základě takto doručených žádostí realizovala. I sám obviněný na této adrese osobně přebíral různé písemnosti, např. usnesení státního zástupce sp. zn. 1 Zt 337/2002 ze dne 11. 10. 2002, jímž byl z vazby propuštěn. Ve věci se následně konala řada hlavních líčení před Okresním soudem v Ústí nad Labem, k nimž byl obviněný předvoláván na zmiňovanou adresu, a tuto adresu obviněný uvedl i v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Státní zástupce je toho názoru, že pokud za této situace Krajský soud v Ústí nad Labem se spokojil s vyjádřením poštovní doručovatelky na dodejce, kterou byl vyrozuměn o konání veřejného zasedání dne 1. 6. 2006, a to s textem: „Na uvedené adrese nikdy nebydlel (majitelka domu)“ a desátý den uložení této zásilky vzal za den doručení, aniž by byl obviněný o uložení této zásilky vhodným způsobem vyrozuměn, pak je zjevné, že podmínky pro použití §64 odst. 2 tr. ř. nebyly splněny. Obviněný A. S. i jeho manželka E. S. na adrese, v průběhu trestního řízení běžně písemnosti přebírali, o čemž je ve spise řada dokladů. Státní zástupce dodal, že byť se veřejného zasedání dne 1. 6. 2006 účastnil obhájce obviněného, ustanovení §233 odst. 1 věty druhé tr. ř. je však nutno interpretovat tak, že o veřejném zasedání je třeba vyrozumět především (primárně) obviněného, který podáním odvolání dal k veřejnému zasedání podnět, a současně byl i osobou, která mohla být rozhodnutím přímo dotčena. Obviněný, i když je obhajován obhájcem, má právo být přítomen jednání soudu, jelikož nelze pominout, že toto právo je základním předpokladem jeho obhajoby před soudem (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 8 Tdo 1017/2004). Oprávnění rozhodovat v trestní věci pouze v přítomnosti obhájce a v nepřítomnosti obviněného je podmíněno svobodným rozhodnutím obviněného, že se osobně jednání soudu účastnit nechce, popř. naplněním zákonné fikce, která takové rozhodnutí soudu nahrazuje. Nebyl-li však obviněný o konání veřejného zasedání vyrozuměn některým ze zákonem předvídaných způsobů, nebyl odvolací soud oprávněn věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti obviněného. Den veřejného zasedání stanoví předseda senátu tak, aby osobě, která k veřejnému zasedání dala svým návrhem podnět, zbývala od vyrozumění o něm alespoň pětidenní lhůta k přípravě, přičemž zkrácení této lhůty je možné jen se souhlasem toho, v jehož zájmu je lhůta dána. Obviněnému však tato lhůta vůbec nezačala běžet. Státní zástupce uzavřel, že dovolání obviněného je důvodné, přičemž k odstranění podstatné procesní vady, jejímž důsledkem bylo závažné porušení práva obviněného na obhajobu, je nezbytné provést veřejné zasedání znovu, a to za důsledného respektování ustanovení o přítomnosti obviněného v něm a respektování jeho práv zakotvených v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. S přihlédnutím ke shora uvedeným skutečnostem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 6. 2006, sp. zn. 5 To 45/2006, a podle §265k odst. 2 alinea druhá zrušil také další rozhodnutí na zrušení rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Jestliže by obviněný v době rozhodování Nejvyššího soudu vykonával uložený nepodmíněný trest odnětí svobody, navrhl, aby ve smyslu §265l odst. 4 tr. ř. bylo rozhodnuto o vazbě. Pokud by Nejvyšší soud shledal, že je třeba v rozhodnout jiným způsobem, než předpokládaným v ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. ř., udělil státní zástupce souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, a shledal je důvodným.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. spočívá v tom, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Jak vyplývá z této zákonné formulace, uvedený dovolací důvod nemůže spočívat v jakékoliv nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo veřejného zasedání, ale jen v takové jeho nepřítomnosti, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, s nímž je spojována bezpodmínečná přítomnost obviněného u hlavního líčení nebo veřejného zasedání. V případech, kdy v nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo veřejného zasedání bylo jednáno, ačkoliv měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, dochází ke zkrácení práva obviněného, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Ustanovení §233 odst. 1 tr. ř. rozlišuje předvolání a vyrozumění o veřejném zasedání. Podle tohoto ustanovení předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná. Obviněného k veřejnému zasedání předvolává zpravidla tehdy, kdy považuje za nezbytné jej vyslechnout, vyzvat k vyjádření k důkazu provedenému v tomto veřejném zasedání, či jej požádat o bližší vysvětlení jeho odvolání, případně o vyjádření k odvolání jiné procesní strany, jestliže se k veřejnému zasedání nedostaví. V ostatních případech, kdy osobní účast obviněného při veřejném zasedání odvolacího soudu není nutná, se obviněný o tomto veřejném zasedání pouze vyrozumí, a to jako osoba, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, resp. jako osoba, která může být rozhodnutím učiněným v tomto veřejném zasedání přímo dotčena (srov. č. 38/2003/I Sb. rozh. tr.). V dané věci byl obviněný o termínu veřejného zasedání vyrozumíván.
Veřejné zasedání v předmětné věci bylo nařízeno na 1. 6. 2006 v 10.00 hod. Obviněný byl o termínu veřejného zasedání vyrozumíván vzorem č. 7a na adresu. Obálka obsahovala údaj o úložní době 10 dnů s tím, že zásilku je třeba uložit i v případě, že se adresát na adrese nezdržuje. Písemnost byla doručována dne 15. 5. 2006 soudní doručovatelkou J. D. Z tohoto dne se na zásilce nachází její poznámka: „Na uvedené adrese nikdy nebydlel (majitelka domu)“ – viz čl. 193. Obhájce obviněného JUDr. S. B. byl o termínu veřejného zasedání vyrozuměn dne 15. 5. 2006. Jak vyplývá z protokolu o veřejném zasedání, obviněný se k veřejnému zasedání nedostavil. U jeho jména se nachází dále poznámka: „doručení vykázáno 25. 5. 2006 dle §64 odst. 2 tr. ř. uložením na soudě“. Poté předsedkyně senátu zahájila veřejné zasedání s tím, že u osoby, která dala svým návrhem k veřejnému zasedání podnět, a u osoby, která může být rozhodnutím přímo dotčena, zjistila, že byla zachována k přípravě pětidenní lhůta od doručení předvolání, popř. vyrozumění. Stejné zjištění učinila ještě u státní zástupkyně a obhájce.
Nejvyšší soud dále zjistil, že obviněný v protokolu o výslechu obviněného na čl. 44 uvedl jako adresu pro doručování adresu svého trvalého bydliště. Třebaže veškeré písemnosti soud prvního stupně doručoval na adresu, byla-li zásilka doručována poštou, obviněný ji na této adrese vždy převzal.
Podle §64 odst. 2 tr. ř., nebyl-li adresát zásilky, kterou je třeba doručit do vlastních rukou, zastižen, zásilka se uloží a adresát se vhodným způsobem vyrozumí, kde si ji může vyzvednout. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování. Podle §64 odst. 4 tr. ř. nelze takto uložit doručovanou zásilku, jestliže se doručuje usnesení o zahájení trestního stíhání, obžaloba, návrh na potrestání, rozsudek, trestní příkaz nebo předvolání k hlavnímu líčení nebo veřejnému zasedání. Uložení zásilky podle §64 odst. 2 tr. ř. a z něj vyplývající fikce doručení tedy nejsou vyloučeny u zásilky, jíž je obžalovaný jako odvolatel vyrozumíván o konání veřejného zasedání (srov. č. 38/2003/II. Sb. rozh. tr.). Nicméně, aby fikce doručení mohla nastoupit, adresát zásilky musí být vhodným způsobem vyrozuměn, kde si ji může vyzvednout.
V dané věci byla zásilka obsahující vyrozumění o veřejném zasedání doručována soudní doručovatelkou na adresu. Soudní doručovatelka však v místě nezanechala vyrozumění o tom, kde si adresát může zásilku vyzvednout. Vycházela totiž z toho, že podle majitelky domu na uvedené adrese A. S. nikdy nebydlel. Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že soudní doručovatelka doručovala písemnost na adresu. Je proto zřejmé, že na této adrese nemohla majitelka domu obviněného (adresáta zásilky) znát. Ačkoliv odvolací soud konstatoval fikci doručení ve smyslu §64 odst. 2 tr. ř., je zjevné, že tuto okolnost zcela pominul. Ustanovení §64 odst. 2 tr. ř. proto aplikoval, aniž by jakkoli přihlížel k podmínkám, za nichž může fikce doručení nastat. Jinými slovy řečeno, pakliže obviněný nebyl vhodným způsobem vyrozuměn o tom, kde si může zásilku vyzvednout, nelze vycházet z toho, že desátý den od uložení zásilky se považuje za den doručení. V dané věci je podstatné, že zásilka byla obviněnému doručována do místa, kde se nezdržuje (ani zdržovat nemohl). K pochybení při doručení došlo jednoznačně v důsledku záměny čísla popisného s číslem orientačním. I když lze přisuzovat v jisté míře toto pochybení soudní doručovatelce, je zřejmé, že u odvolacího soudu toto pochybení zůstalo naprosto bez povšimnutí, když nadto nadále při konstatování, zda byla dodržena pětidenní lhůta k přípravě na veřejné zasedání, odvolací soud vycházel z fikce doručení ve smyslu §64 odst. 2 tr. ř. Zásadní je, že obviněný nevěděl, že mu byla zásilka s termínem o konání veřejného zasedání doručována, tudíž si ji ani vyzvednout nemohl. Proto je třeba konstatovat, že odvolací soud zasáhl do práva obviněného na obhajobu, když porušil ústavně zakotvené právo obviněného, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).
Lze proto shrnout, že přítomnost obviněného u veřejného zasedání nebyla řádně zajištěna, protože obviněný nebyl o termínu veřejného zasedání vyrozuměn, v důsledku čehož se na místo konání veřejného zasedání nemohl dostavit. Tím bylo porušeno právo obviněného zakotvené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a zásady čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nedostatky ve shora naznačeném směru nemohou být přičítány k tíži obviněného, proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno. Z tohoto důvodu je nezbytné řízení o odvolání provést znovu.
Přihlížeje ke všem shora uvedeným skutečnostem, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitky obviněného uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. jsou opodstatněné, neboť postupem odvolacího soudu bylo porušeno zákonné ustanovení vztahující se k přítomnosti obviněného u veřejného zasedání. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. bylo o zrušení napadeného rozhodnutí rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. října 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann