ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.1321.2006.1
sp. zn. 6 Tdo 1321/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. října 2006 o dovolání obviněného J. Z., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2006, č. j. 9 To 55/2006-157, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 1 T 108/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 1. 2006, č. j. 1 T 108/2005-130, byl obviněný J. Z. uznán vinným v bodě 1) až 4) výroku rozsudku trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. Za tento trestný čin mu byl uložen podle §187 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvou let, přičemž podle §60a odst. 1, 2 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let a současně nad ním stanoven dohled pracovníka Probační a mediační služby ČR. Naproti tomu byl podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán.
Z podnětu odvolání státního zástupce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 4. 2006, č. j. 9 To 55/2006-157, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému při nezměněném výroku o vině trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. uložil podle §187 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen.
Proti shora citovanému rozsudku Městského soudu v Praze obviněný podal dovolání, a to s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání směřuje pouze do výroku o trestu. Uvedl, že skutků, za něž byl odsouzen, se dopouštěl v období od října 2004 do konce roku 2004 v obvodu P. Soudy však přehlédly skutečnost, že dne 19. 1. 2005 byl vyhlášen Obvodním soudem pro Prahu 9, sp. zn. 2 T 103/2004, rozsudek za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák., kterým mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Ačkoliv tato okolnost byla soudům známa, nebylo podle názoru obviněného postupováno podle §35 odst. 2 tr. zák. Obviněný má za to, že mu měl být uložen trest souhrnný. Z tohoto důvodu navrhl, aby Nejvyšší soud podle „§265a odst. 1 a násl. tr. řádu“ zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2006, sp. zn. 9 To 55/2006, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. 1 T 108/2005, a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně využil svého práva a k dovolání obviněného podal následující vyjádření: Ze spisových materiálů vyplývá, že opis rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2006, sp. zn. 9 To 55/2006, byl obviněnému J. Z. doručen dne 1. 6. 2006. Obviněný dne 20. 4. 2006, tj. v době, kdy byl vyhlášen rozsudek Městského soudu v Praze nebyl ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody a nebyl dán žádný z dalších důvodů nutné obhajoby podle §36 tr. ř., přičemž v den vyhlášení rozsudku neměl ani obhájce, kterého by si zvolil. Z prezentačního razítka Obvodního soudu pro Prahu 1 je zřejmé, že předmětné dovolání obviněného bylo uvedenému soudu doručeno dne 9. 8. 2006, což znamená, že k podání dovolání došlo poté, kdy již marně uplynula dvouměsíční lhůta stanovená §265e odst. 1 tr. ř. k jeho uplatnění, přičemž podle §265e odst. 4 tr. ř. není navrácení lhůty k podání dovolání přípustné. Dodal, že na tomto závěru nemůže nic změnit ta okolnost, že obviněnému byl dne 7. 6. 2006 ustanoven obhájce s odůvodněním, že obviněný je ve výkonu trestu odnětí svobody a dne 13. 6. 2006 bylo obhájci doručeno rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2006, sp. zn. 9 To 55/2006. Podle názoru státního zástupce nebylo třeba obhájci doručovat toto usnesení. Obviněný totiž dne 25. 4. 2006 začal vykonávat trest uložený mu rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 2 T 103/2004, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2005, sp. zn. 67 To 210/2005, tedy až poté, co byl dne 20. 4. 2006 vyhlášen rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 9 To 55/2006, jímž bylo pravomocně skončeno řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 1 T 108/2005. Za této situace byl podle státního zástupce obhájce obviněnému ustanoven naprosto v rozporu s důvody pro nutnou obhajobu uvedeným v §36 tr. ř. S přihlédnutím ke všem shora uvedeným skutečnostem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl s odůvodněním, že bylo podáno opožděně. Pro případ, že by se Nejvyšší soud neztotožnil s tímto návrhem, státní zástupce navrhl dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř., prostřednictvím obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda byla dodržena zákonná lhůta k podání dovolání podle §265e tr. ř. a zjistil, že dovolání obviněného bylo podáno opožděně.
Podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle §265e odst. 3 tr. ř. lhůta k podání dovolání je zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. Platí též, že jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§265e odst. 2 tr. ř.).
Z obsahu trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 se podává, že obviněnému byl opis rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2006, sp. zn. 9 To 55/2006, doručen dne 1. 6. 2006. Dne 6. 6. 2006 byla Obvodnímu soudu pro Prahu 1 doručena žádost obviněného ze dne 1. 6. 2006 s tím, že k podání dovolání žádá o ustanovení obhájce. V trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 2 T 103/2004 se obviněný nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody. Obvodní soud pro Prahu 1 žádosti obviněného vyhověl, když mu opatřením ze dne 7. 6. 2006 z důvodů nutné obhajoby podle §36a odst. 2 písm. a) tr. ř. a §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. ustanovil obhájce Mgr. L. K. Zároveň s opatřením o ustanovení obhájce soud prvního stupně ustanovenému obhájci zaslal obžalobu, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 1. 2006, č. j. 1 T 108/2005-130, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2006, sp. zn. 9 To 55/2006. Dne 20. 6. 2006 se obhájce obviněného JUDr. L. K. dostavil k soudu prvního stupně k prostudování spisu (viz úřední záznam na čl. 169). Na čl. 169 (verte) se nachází úřední záznam ze dne 30. 6. 2006, z něhož se podává, že obhájce Mgr. L. K. obviněného písemně kontaktoval s tím, že očekává jeho odpověď. V závislosti na odpovědi následně uváží, zda dovolání bude podáno. Obvodní soud pro Prahu 1 přípisem ze dne 25. 7. 2006 (obhájci doručen dne 31. 7. 2006) žádá obhájce obviněného o sdělení, zda bude dovolání podávat (viz čl. 171 verte). Dne 2. 8. 2006 obhájce Obvodnímu pro Prahu 1 doručil sdělení s datem 31. 7. 2006 s následujícím textem: „Dnešního dne jsem obdržel dopis od obviněného J. Z., v němž výslovně žádá, abych v jeho trestní věci podal dovolání“. Jak vyplývá z podacího razítka podatelny Obvodního soudu pro Prahu 1, dovolání obhájce obviněného podal osobně dne 9. 8. 2006.
Podle §60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Chybí-li tento den v posledním měsíci lhůty, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Z uvedeného plyne, že u obviněného J. Z. posledním dnem lhůty k podání dovolání bylo úterý 1. 8. 2006 (§60 odst. 2 tr. ř.). Podal-li obviněný prostřednictvím obhájce dovolání až dne 9. 8. 2006, je zřejmé, že dovolání podal opožděně, tj. po uplynutí zákonem stanovené lhůty. Nutno podotknout, že podle ustanovení §265e odst. 4 tr. ř. navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné. Zákon tedy žádné výjimky v případech, kdy lhůta k podání dovolání oprávněným osobám marně uplynula, nepřipouští. Pokud jde o vyjádření státního zástupce, Nejvyšší soud nepřisvědčil názoru státního zástupce, že k ustanovení obhájce obviněnému došlo v rozporu s ustanovením §36 tr. ř. Obviněný se v době ustanovení obhájce pro účely dovolání nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody, lhostejno, že v jiné trestní věci. Tato skutečnost totiž sama o sobě je objektivní okolností, která obviněnému brání si samostatně náležitou obhajobu obstarat. Proto lze konstatovat, že obhájce obviněnému byl ustanoven v souladu s §36a odst. 2 písm. a) tr. ř. Podle názoru Nejvyššího soudu soud prvního stupně nepochybil ani tehdy, zaslal-li ustanovenému obhájci obviněného opis rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2006, sp. zn. 9 To 55/2006. Jde o projev respektování zásady projednávat věci co nejrychleji a s plným šetřením práv a svobod zaručených Listinou základních práv a svobod (srov. §2 odst. 4 tr. ř.), což souvisí též s právem každého na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů ve smyslu §38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Je zřejmé, že tím, že soud prvního stupně ustanovenému obhájci obviněného zaslal rozsudek odvolacího soudu, umožnil obhájci, vědom si okolnosti, že v případě obviněného, kterému běží lhůta od okamžiku, kdy mu bylo rozhodnutí soudu druhého stupně doručeno, aby se co nejrychleji seznámil se stavem věci a umožnil obviněnému podat dovolání, které je možné pouze prostřednictvím obhájce. Jinou otázkou je, že obhájce obviněného, ač byl se seznámit se spisem dne 20. 6. 2006, tudíž věděl, že posledním dnem lhůty k podání dovolání u obviněného je 1. 8. 2006, je podal až 9. 8. 2006. Jinými slovy řečeno, zaslání opisu rozsudku soudu druhého stupně obhájci obviněného ustanovenému toliko za účelem podání dovolání nevyvolává situaci, kterou předpokládá ustanovení §265e odst. 2 tr. ř., protože rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje, se v předmětné věci doručovalo v souladu se zákonem pouze obviněnému, nikoli již jeho obhájci. V této souvislosti nutno zdůraznit, že obviněný ve stádiu řízení o opravném prostředku (o odvolání) neměl obhájce, a vzhledem k tomu, že nebyly dány zákonné důvody ani mít nemusel. Za počátek lhůty k podání dovolání je proto třeba označit den, kdy obviněnému byl doručen opis rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2006, sp. zn. 9 To 55/2006, což se stalo 1. 6. 2006. Protože obhájce obviněného byl dne 20. 6. 2006 nahlížet do spisu Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 1 T 108/2005, nepochybně věděl (jako osoba práva znalá), kdy obviněnému lhůta k podání dovolání končí. Jestliže obhájce obviněného podal dovolání až dne 9. 8. 2006, bylo toto dovolání podáno opožděně.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného J. Z. podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadený rozsudek a řízení, jež mu předcházelo. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. října 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann