ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.1396.2006.1
sp. zn. 6 Tdo 1396/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2006 dovolání, které podal obviněný M. K., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 8. 2006, sp. zn. 6 To 276/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 2 T 43/2005, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. 2 T 43/2005, byl obviněný M. K. uznán vinným pokusem trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250a odst. 1, 3 tr. zák., a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno. Za tuto trestnou činnost byl obviněný odsouzen podle §250a odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let.
Proti konstatovanému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný M. K. odvolání, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 8. 2006, sp. zn. 6 To 276/2006, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Vůči tomuto usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
V odůvodnění svého podání obviněný uvedl, že soud prvního stupně vycházel z údajně zásadních rozdílů ve výpovědi svědků o skutečnosti, zda bylo v provozu světelné zařízení na křižovatce či nikoliv. Podle názoru dovolatele je však nerozhodné, zda na semaforu svítilo zelené světlo či zda semafory nefungovaly, neboť jel po hlavní silnici a měl v obou případech přednost v jízdě. Ohledně této skutečnosti se výpovědi svědků rozcházejí z důvodu, že řízení vozidla a situaci na vozovce se plně věnoval pouze M. K. Zbylí dva svědci M. Z. a M. K., proto nemohli s jistotou vědět, zda byly semafory v provozu. Pokud se výpovědi svědků částečně rozcházejí i o skutečnostech bezprostředně následujících po dopravní nehodě, zvláště pokud jde o pojízdnost vozidla, obviněný připomněl, že on i svědci byli po dopravní nehodě v šoku a navíc k výslechu svědků došlo ve značném časovém odstupu od události. Zdůraznil, že rozhodujícím důkazem soudu byl znalecký posudek, kdy závěry tohoto znaleckého posudku vylučují střet, tak jak jej popisoval obviněný. Namítl, že ústav posudek provedl, aniž by vůbec prohlédl poškozené vozidlo. Posudek proto musel být doplněn, avšak až po více než 2,5 letech od dopravní nehody, kdy předmětné vozidlo bylo již v dezolátním stavu. Obhajobou vyžádaný znalecký posudek znalce Ing. P., který posudek ústavu vyvrací s tím, že k dopravní nehodě, tak jak je popisována obviněným a svědky, mohlo dojít a vytýká vady a nedostatky znaleckého posudku ústavu, soud odmítl z čistě formálních hledisek; proto se nezabýval jeho skutečným obsahem, a to z důvodu chybějící doložky znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku podle §110a tr. ř. Soud tudíž vzal zmíněný znalecký posudek na vědomí pouze jako druhořadý listinný důkaz. Podle přesvědčení obviněného však skutečnosti v tomto posudku podstatným způsobem vyvracejí závěry posudku ústavu, čímž vznikají důvodné pochybnosti o jeho vině. Soud měl provést buď nový znalecký posudek nebo konfrontaci mezi znalcem Ing. P. a zpracovatelem znaleckého posudku ústavu, popřípadě ve smyslu zásady in dubio pro reo a ustálené judikatury rozhodnout ve prospěch obviněného a zprostit ho obžaloby. I když přetrvávaly důvodné pochybnosti o průběhu dopravní nehody, tak přesto bylo rozhodnuto o vině obviněného, a tím došlo k porušení ustanovení §2 odst. 2, 5 tr. ř.
Dále dovolatel poukázal na své odvolání, v němž uváděl, že soud vycházel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu a mylného hodnocení důkazů. Soud druhého stupně však jeho odvolání zamítl jako nedůvodné, když předseda senátu odvolacího soudu znovu odůvodnil formální vady posudku Ing. P. a výslovně zpochybnil jeho závěry s tím, že se jmenovaný znalec pokusil svými výpočty a nákresy vyhovět obviněnému jako zadavateli posudku. Soudy obou stupňů tak nebraly na zřetel zásadní rozpory mezi oběma znaleckými posudky, které byly v řízení uplatněny. Obviněný je přesvědčen, že soud druhého stupně byl již dopředu rozhodnut o jeho vině a ani v odvolacím řízení nebyla uplatněna zásada zakotvená v §2 odst. 2 tr. ř. Soud si tak nemohl udělat dostatečný názor o skutečnostech, které vedly k dopravní nehodě, a to i přes značnou pochybnost vznesenou do řízení znaleckým posudkem vypracovaným Ing. P. Obviněný uzavřel, že dovolací soud zamítl jeho řádný opravný prostředek, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 8. 2006, sp. zn. 6 To 276/2006, i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. 2 T 43/2005, a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k novému projednání.
Soud prvního stupně doručil opis dovolání obviněného ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se může k podanému dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání. Ke dni rozhodnutí ve věci však dovolací soud vyjádření neobdržel.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného M. K. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud posoudit otázku, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je zároveň nebytnou podmínkou k provedení přezkumu napadeného rozhodnutí v dovolacím řízení.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Citovaný dovolací důvod patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání opravný prostředek zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř., aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.
U obviněného M. K. však o takovou situaci nejde, neboť Městský soud v Praze jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) jmenovaného rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícímu rozhodnutí o řádném opravném prostředku - v předmětné věci usnesení odvolacího soudu - dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Z jiných důvodů nelze takové zamítavé či odmítavé rozhodnutí soudu druhého stupně napadat (výjimkou je jen dovolací důvod podle §265b odst. 2 tr. ř., kterým je uložení trestu odnětí svobody na doživotí).
V podaném dovolání obviněný M. K. ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. žádný jiný dovolací důvod výslovně neuplatňuje. Své námitky směřuje výhradně proti správnosti konečných skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení ve věci provedených důkazů. Především v podrobnostech tvrdí nedostatky znaleckého posudku, a v této souvislosti soudům vytýká, že se dostatečně nevypořádaly s rozpory mezi tímto důkazem a obhajobou předloženým znaleckým posudkem vypracovaným znalcem Ing. P., v důsledku čehož přetrvávaly důvodné pochybnostmi o jeho vině. Rovněž nesouhlasí s tím, že posledně uvedený znalecký posudek byl soudy hodnocen pouze jako listinný důkaz s argumentem, že neobsahuje znaleckou doložku ve smyslu §110a tr. ř. a připomíná, že podle tohoto důkazu mohlo k dopravní nehodě jím uváděným způsobem dojít. Tyto námitky, a to včetně výhrad k hodnocení výpovědí svědků soudem, však obviněným deklarovaný dovolací důvod obsahově nenaplňují.
Nejvyšší soud připomíná, že z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění ani nesprávné hodnocení důkazů, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Takový závěr vyplývá i z toho, že dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a hmotně právních vad rozhodnutí taxativně vymezených v §265a tr. ř., takže v řízení o dovolání Nejvyšší soud není a ani nemůže být další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, jenž může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
V kontextu výše rozvedených skutečností je zcela evidentní, že ačkoliv obviněný M. K. dovolání podal s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tak jím tvrzené nedostatky v rozhodnutí soudů obou stupňů vázal na porušení procesních zásad vymezených v ustanovení §2 odst. 2, 5 tr. ř. Současně je nezbytné dodat, že z obsahu takto koncipovaných dovolacích námitek, které obviněný zaměřil výhradně do oblasti skutkových zjištění, nelze dovodit ani naplnění žádného jiného zákonného dovolacího důvodu ve smyslu znění §265b tr. ř.
Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Dovolací soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání taxativně zakotvené v zákoně. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného M. K. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. listopadu 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k