ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.5.2006.1
sp. zn. 6 Tdo 5/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. ledna 2006 o dovolání obviněné J. H., proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 8. 3. 2005, č. j. 12 T 516/2003-107, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 8. 3. 2005, č. j. 12 T 516/2003 – 107, byla obviněná J. H. uznána vinnou trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. Podle §257 odst. 1 tr. zák., §45 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a podle §45a odst. 1 tr. zák. jí byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře padesáti hodin. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost nahradit poškozené firmě A. L., B. L., D., škodu ve výši 8.200,- Kč.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 2. 6. 2005, č. j. 7 To 151/2005-124, bylo podle §256 tr. ř. odvolání obviněné proti shora citovanému rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné zamítnuto.
Obviněná J. H. podala prostřednictvím obhájce dovolání proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 8. 3. 2005, č. j. 12 T 516/2003-107, jak proti výroku o vině a trestu, tak do výroku o náhradě škody, a to z důvodu specifikovaného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněná se domnívá, že provedeným dokazováním nebyl kvalifikovaným způsobem prokázán vznik škody v nepatrné výši. Podle §89 odst. 11 tr. zák. je za škodu nikoliv nepatrnou považována škoda převyšující částku 5.000,- Kč. Při stanovení výše škody nalézací soud vycházel toliko z účtu za opravu poškozeného vozidla, který byl předložen poškozeným. V průběhu dokazování však soud nestanovil skutečnou škodu, kterou měla obžalovaná způsobit, přičemž závěry o tom, že opravované poškození – škodu měla obviněná způsobit v celém rozsahu považuje za spekulativní. Má za to, že pokud by soud byl veden zásadou hospodárnosti trestního řízení, nemůže být tento princip na újmu práva obviněné na řádný proces. Poukazuje na to, že je doposud osobu netrestanou a zcela bezúhonnou. Jakákoliv obava nalézacího soudu z potencionálně zbytečných výdajů za provedení znaleckého posudku by měla být zcela převážena obavou soudu ze zbytečné „kriminalizace“ bezúhonného a netrestaného člověka. Obviněná je toho názoru, že soud nesprávně kvalifikoval její jednání jako trestný čin, jestliže konstatoval existenci způsobené škody nikoliv nepatrné. Za daného stavu věci totiž nelze zcela vyloučit, že by znalecky zjištěná škoda způsobená údajným jednáním obviněné nedosahovala částky 5.000,- Kč. V takovém případě by nebylo možné kvalifikovat její jednání jako trestný čin, ale jako přestupek. Ze všech těchto skutečností navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 12 T 516/2003.
K dovolání obviněného se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně. Uvedla, že pokud jde o otázku, zda při stanovení výše škody byla důsledně respektována kritéria ustanovení §89 odst. 12 tr. zák., obviněná uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. právně relevantním způsobem. Podle §89 odst. 12 tr. zák. se při stanovení výše škody vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává, nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení v předešlý stav. Jakými hledisky byl veden soud prvního stupně při stanovení výše škody však nelze z rozsudku zjistit. Z tohoto důvodu je podle státní zástupkyně odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů nepřezkoumatelné, proto nemůže výrok o vině obviněné trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. obstát. Z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně, jakož i rozsudek Okresního soudu Brno-venkov a aby tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda podané dovolání má všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas, oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř. Obviněná v dovolání uvedla, že usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. 7 To 151/2005, převzala dne 21. 6. 2005. Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo podáno k poštovní přepravě dne 22. 8. 2005 a dne 24. 8. 2004 bylo doručeno Nejvyššímu soudu, tudíž bylo podáno v místě a ve lhůtě uvedené v §265e tr. ř., dovolání obviněná podala prostřednictvím svého obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.).
I přes tyto skutečnosti dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněné J. H. není přípustné.
V posuzovaném případě obviněná podala dovolání proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 8. 3. 2005, č. j. 12 T 516/2003-107, který rozhodoval jako soud prvního stupně. Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) – h) tr. ř. jsou taxativně vymezena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé.
Z obsahu dovolání, jakož i konečného návrhu obviněné je mimo jakoukoli pochybnost zřejmé, že dovolání obviněné J. H. směřuje proti výše citovanému rozsudku Okresního soudu Brno-venkov, který je rozsudkem soudu prvního stupně, ačkoli ustanovení §265a odst. 1 tr. ř. výslovně stanoví, že dovoláním lze napadnout výlučně rozhodnutí, které učinil soud ve druhém stupni.
Jen do uplynutí dvouměsíční lhůty stanovené zákonem k podání dovolání (§265e tr. ř.) by obviněná mohla učinit podání, jehož obsahem by bylo napadení rozhodnutí soudu druhého stupně (srov. rozhodnutí číslo 25/2003 Sb. rozh. tr.), což obviněná neučinila a ani již učinit nemohla, protože posledním dnem dvouměsíční lhůty k podání dovolání byl den 22. 8. 2005 (§60 odst. 3 tř. ř., §265e odst. 2 tr. ř.) a v tento poslední den bylo dovolání u Nejvyššího soudu podáno.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné, přičemž své rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. ledna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann