ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.817.2006.1
sp. zn. 6 Tdo 817/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 8. 2006 o dovolání, které podala nejvyšší státní zástupkyně ve prospěch obviněného M. C., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 1. 2006, sp. zn. 4 To 18/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 6 T 88/2005, takto:
I. Podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 1. 2006, sp. zn. 4 To 18/2006, zrušuje .
Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 21. 11. 2005, sp. zn. 6 T 88/2005, byl obviněný M. C. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že
„a) v období od přesně nezjištěné doby měsíce dubna 2004 do poloviny února 2005 v O., okres T., tedy v bytě, který užíval bez příslušného povolení prodával pervitin obsahující metamfetamin, což je psychotropní látka uvedená v příloze č. 5 k platnému znění zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a to následujícím osobám:
M. K., od dubna 2004 do února 2005 pervitin obsahující psychotropní látku metamfetamin, a to s frekvencí 3-4x v týdnu, vždy za celkovou částku 600,- Kč - 800,-Kč,
J. K., od léta roku 2004 přesně nezjištěné doby pervitin obsahující psychotropní látku metamfetamin, a to několikrát v týdnu, každou dávku za 100,- Kč,
b) v měsíci únoru 2005 v O., okres T., tedy v bytě, který užíval, bez příslušného povolení prodával konopí (cannabis sativa), tedy látku, která je uvedena v příloze č. 3 k platnému znění zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako látka omamná následujícím osobám:
J. K., a to v pěti případech, vždy za částku 100,- Kč,
O. T., a to ve třech případech, vždy za částku 100,- Kč“.
Za to byl odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný M. C., rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 23. 1. 2006, sp. zn. 4 To 18/2006, jímž toto odvolání jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 23. 1. 2006 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podala nejvyšší státní zástupkyně dovolání ve prospěch obviněného M. C., protože předmětným rozhodnutím „byl založen dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. l) alinea druhá trestního řádu, neboť tímto usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně uvedenému v §265a odst. 2 písm. b) trestního řádu a v řízení předcházejícím vydání dovoláním napadeného usnesení soudu druhého stupně byl dán důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) trestního řádu, neboť v rozhodnutí některý výrok chybí“ (rozsudek Okresního soudu v Teplicích postrádal výrok o zproštění obžaloby podle §226 písm. c) tr. ř. stran žalovaného útoku vůči L. A. uvedeného v obžalobě státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích ze dne 1. 6. 2005, sp. zn. 2 Zt 175/2005).
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku nejvyšší státní zástupkyně nejprve zmínila obžalobu a rozhodnutí soudů obou stupňů. Zdůraznila přitom, že podle obžaloby se obviněný dopustil pokračujícího trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., do kterého bylo zahrnuto jako dílčí útok mimo jiné jeho jednání spočívající v prodeji pervitinu L. A. Dále uvedla skutkovou větu rozsudku soudu prvního stupně s tím, že tento soud dospěl oproti obžalobě k závěru, že se útok vedený proti poškozenému L. A. nepodařilo prokázat a tento útok z výroku o vině vypustil. Připomněla pak, že odvolání obviněného směřující do výroku o vině i trestu soud druhého stupně podle §256 tr. ř. zamítl.
V další části dovolání nejvyšší státní zástupkyně poukázala na novelu trestního řádu provedenou zákonem č. 265/2001 Sb., která změnila stávající pojetí skutku, když v §12 odst. 12 tr. ř. stanovila, že skutkem se rozumí též dílčí útok pokračujícího trestného činu, není-li výslovně stanoveno jinak. V návaznosti na uvedené vyložila pojem dílčí útok pokračujícího trestného činu a zdůraznila, že pouhé vypuštění útoku, který je součástí pokračování v trestném činu, netvoří překážku věci rozsouzené ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. Logickým důsledkem této koncepce je ustanovení §11 odst. 2 tr. ř. To znamená, že týká-li se důvod uvedený v §11 odst. 1 písm. a) – j) tr. ř. jen některého z dílčích útoků pokračujícího trestného činu, nebrání to, aby se ohledně zbylé části takového činu konalo trestní stíhání. Pokud tedy soud prvního stupně nerozhodl samostatným zprošťujícím výrokem podle §226 písm. c) tr. ř. o dílčím útoku pokračujícího trestného činu popsaném v obžalobě (předávání pervitinu L. A.), když dospěl k závěru, že obviněného tímto útokem nelze uznat vinným, pochybil v neprospěch obviněného. O tomto útoku totiž nebylo rozhodnuto a v důsledku toho je procesní postavení obviněného nejisté, neboť pro zmíněný samostatný skutek může být v budoucnu kdykoliv znovu trestně stíhán. Odvolací soud toto pochybení nalézacího soudu nenapravil, ač tak byl povinen učinit k odvolání obviněného – nápravu měl zajistit postupem podle §259 odst. 2 tr. ř. Zamítl-li podle §256 tr. ř. odvolání obviněného, založil tím dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě, protože v řízení předcházejícím byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., když rozsudek soudu prvního stupně postrádal výrok o zproštění obžaloby podle §226 písm. c) tr. ř.
Z těchto důvodů nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 1. 2006, sp. zn. 4 To 18/2006, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1, odst. 2 tr. ř. Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pokud by Nejvyšší soud shledal, že v posuzované věci je nutno rozhodnout způsobem předpokládaným v ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř., vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Obviněný M. C. a jeho obhájce se k tomuto dovolání nevyjádřili, uvedli pouze, že souhlasí s jeho projednáním Nejvyšším soudem v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání je z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.
Nejvyšší státní zástupkyně je podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podala ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále, jak již shora naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody (resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá) lze považovat za důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl–li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. (ve znění zákona č. 200/2002 Sb.) je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
Nejvyšší státní zástupkyně namítla, že rozhodnutím odvolacího soudu byl založen dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. l) alinea druhá trestního řádu, neboť tímto usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně uvedenému v §265a odst. 2 písm. b) trestního řádu, přestože v řízení předcházejícím vydání dovoláním napadeného usnesení soudu druhého stupně byl dán důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. k) trestního řádu, neboť v rozsudku Okresního soudu v Teplicích chybí výrok o zproštění obviněného obžaloby podle §226 písm. c) tr. ř. stran útoku vůči L. A. Z hlediska uplatněných dovolacích důvodů jde o námitky právně relevantní.
K tomu je pak nutné uvést následující skutečnosti a závěry. Do 31. 12. 2001 se pokračování v trestném činu považovalo za jeden skutek, jeden trestný čin. Jestliže soud po provedení dokazování a vyhodnocení důkazů dospěl k závěru, že dílčí útok pokračujícího skutku (trestného činu) popsaný v obžalobě nebyl prokázán, pak tento útok z výroku o vině pouze vypustil a tuto skutečnost vyjádřil a vyložil v odůvodnění svého rozhodnutí. Novela trestního řádu – zákon č. 265/2001 Sb., která nabyla účinnosti dne 1. 1. 2002, však nově stanovila, aniž by změnila definici uvedenou v ustanovení §89 odst. 3 tr. zák., že skutkem podle trestního řádu se rozumí též dílčí útok pokračujícího trestného činu, není-li výslovně uvedeno jinak (srov. §12 odst. 12 tr. ř.). Toto ustanovení souvisí s ustanovením §11 odst. 2 tr. ř., podle něhož týká-li se důvod nepřípustnosti trestního stíhání jen některého z dílčích útoků pokračujícího trestného činu, nebrání to, aby se ohledně zbylé části takového činu konalo trestní stíhání.
V této souvislosti Nejvyšší soud pro úplnost poznamenává, že dílčím útokem pokračujícího trestného činu je dílčí jednání obviněného, zpravidla do určité míry oddělené časově i místně, pokud toto dílčí jednání je součástí souhrnu takových obdobných dílčích útoků při naplnění znaků pokračování v trestném činu podle §89 odst. 3 tr. zák. (srov. Šámal, P a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. 5. vydání. Praha : C. H. Beck 2005. 155 s.). Pokračováním v trestném činu se podle tohoto zákonného ustanovení rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku.
Z uvedeného vyplývá, že pojem pokračování v trestném činu má jiný význam v hmotně právním smyslu (zde platí, že pokračování v trestném činu je jeden skutek, jeden trestný čin) a jiný v procesně právním smyslu (každý dílčí útok pokračujícího trestného činu je samostatným skutkem, není-li uvedeno jinak).
Jak důvodně uvedla nejvyšší státní zástupkyně ve svém dovolání, pouhé vypuštění dílčího útoku, pokud je součástí pokračování v trestném činu, netvoří překážku věci rozsouzené ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. Naopak, nebylo-li o daném útoku rozhodnuto, je procesní postavení obviněného v důsledku této skutečnosti nejisté, neboť pro tento skutek může být kdykoliv v budoucnu znovu trestně stíhán.
Podle obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích ze dne 1. 6. 2005, sp. zn. 2 Zt 175/2005, obviněný spáchal pokračující trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. tím, že
„a) v období od přesně nezjištěné doby měsíce dubna 2004 do poloviny února roku 2005 v O., okres T., tedy v bytě, který užíval, bez příslušného povolení prodával pervitin obsahující metamfetamin, což je psychotropní látka uvedená v příloze č. 5 k platnému znění zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a to následujícím osobám:
M. K., od dubna 2004 do února 2005 pervitin obsahující psychotropní látku metamfetamin, a to s frekvencí 3-4x v týdnu, vždy za celkovou částku 600,- Kč - 800,-Kč,
J. K., od léta roku 2004 přesně nezjištěné doby pervitin obsahující psychotropní látku metamfetamin, a to několikrát v týdnu, každou dávku za 100,- Kč,
L. A., v přesně nezjištěnou dobu rovněž pervitin obsahující psychotropní látku metamfetamin, který návykovou látku měnil za různé věci,
b) v měsíci únoru 2005 v O., okres T., tedy v bytě, který užíval, bez příslušného povolení prodával konopí (cannabis sativa), tedy látku, která je uvedena v příloze č. 3 k platnému znění zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako látka omamná následujícím osobám:
J. K., a to v pěti případech, vždy za částku 100,- Kč,
O. T., a to ve třech případech, vždy za částku 100,- Kč“.
Dovolací soud v návaznosti na uvedené konstatuje, že pokud soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že některý z dílčích útoků (skutků) popsaných v obžalobě zakládajících ve formě pokračování podle §89 odst. 3 tr. zák. trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., (v daném případě ve vztahu k L. A.) nebyl prokázán, bylo jeho povinností o takovém dílčím útoku (skutku) rozhodnout zprošťujícím výrokem podle §226 tr. ř., a to právě s ohledem na skutečnost, že z hlediska procesního práva se každý dílčí útok pokračujícího trestného činu považuje (není-li výslovně uvedeno jinak, což neplatí pro posuzovaný případ) za samostatný skutek.
Jestliže takto soud prvního stupně nepostupoval, pochybil a naplnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Stejně tak pochybil odvolací soud, pokud odvolání obviněného směřující proti všem výrokům rozsudku nalézacího soudu jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl a uvedenou vadu zmíněného rozsudku neodstranil (k tomu srov. přiměřeně rozhodnutí č. 60/2002 Sb. rozh. tr.). Tím založil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud [v neveřejném zasedání ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. ř.] podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 1. 2006, sp. zn. 4 To 18/2006, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. srpna 2006
Předseda senátu :
JUDr. Vladimír Veselý