ECLI:CZ:NS:2006:6.TDO.933.2006.1
sp. zn. 6 Tdo 933/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. září 2006 dovolání, které podal obviněný P. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 10. 2005, sp. zn. 7 To 214/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 3 T 258/2004, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 3 T 258/2004, byl obviněný P. K. uznán vinným trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle §249a odst. 2 tr. zák., a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §249a odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku.
Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný P. K. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. 10. 2005, sp. zn. 7 To 214/2005, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Vůči citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný P. K. prostřednictvím obhájkyně dovolání. Mimořádný opravný prostředek opřel o dovolací důvody vymezené v §265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné, a napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
V odůvodnění svého podání obviněný rozvedl námitky, které by měly uplatněné dovolací důvody naplnit. V kontextu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. namítl, že byl uznán vinným za jednání, kterého se dopustil dne 1. 7. 2002 v B. výměnou zámků, čímž znemožnil poškozené vstup do domu, přestože o tomto jednání při zachování totožnosti skutku již pravomocně rozhodl Okresní úřad v Břeclavi dne 23. 12. 2002, č. j. VV-363-21/PŘ/2002, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 1. 7. 2003, č. j. JMK 3950/2003 OLP. Podle názoru obviněného měl z tohoto důvodu jeho trestní stíhání soud zastavit jako nepřípustné, a to buď podle §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. nebo přímou aplikací čl. 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. V této souvislosti rovněž poukázal na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu v obdobné trestní věci sp. zn. 1 Tdo 778/2003. S touto námitkou se však soudy obou stupňů nevypořádaly. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný shledal v tom, že jeho čin nenaplňoval formální ani materiální podmínky trestnosti. Konstatoval, že jednání vůči poškozené se dopustil pouze proto, že již vyčerpal všechny dostupné zákonné prostředky na ochranu svého vlastnického práva jako např. občanskoprávní žaloby na zrušení věcného břemene či na zaplacení příslušné částky za odběr energií, nebo pokusy o smírné řízení s poškozenou. Zdůraznil, že byl přesvědčen o tom, že se žádného trestného jednání nedopouští, přičemž podle jeho mínění jednání směřující k ochraně vlastnického práva lze podřadit pod některý z občanskoprávních či obchodněprávních institutů; nelze však uvažovat o trestní odpovědnosti.
Závěrem podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud jeho dovolání posoudil jako důvodné a podle §265k tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil.
K podanému dovolání se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru je možno ze základních obecných hledisek dovolání označit za přípustné. Státní zástupkyně konstatovala, že z dostupných spisových materiálů nevyplývá, zda byla v případě přestupku, pro který byl obviněný již stíhán, zachována totožnost skutku, a není ani patrno z jakých důvodů bylo stíhání obviněného pro přestupek zastaveno. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak podle jejího mínění nejsou skutková zjištění v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněného. Za této situace navrhla podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Dále státní zástupkyně uvedla, že pokud by bylo z přestupkového spisu zjištěno, že jde o totožný skutek a jednání pro přestupek by bylo zastaveno z důvodu podle §76 odst. 1 písm. c) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, bylo by nezbytné v této části dovolání vyhovět. Pro tento případ navrhla napadené rozhodnutí zrušit. Současně vyslovila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování podaného dovolání předně shledal, že dovolání obviněného P. K. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.] a bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.]. Současně však zjistil, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle §265e odst. 2 tr. ř. platí, že jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Podle §265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. Podle §265e odst. 4 tr. ř. navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §60 odst. 2 tr. ř. platí, že lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Chybí-li tento poslední den v posledním měsíci lhůty, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Podle §60 odst. 3 tr. ř. připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.
Ze spisového materiálu vyplývá, že trestní stíhání obviněného P. K. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 6. 10. 2005, přičemž opis usnesení krajského soudu byl doručen obviněnému dne 10. 1. 2006 a jeho obhájkyni JUDr. I. S. dne 6. 1. 2006 (č. l. 193 spisu). Podle prezentačního razítka obviněný podal prostřednictvím jmenované obhájkyně u Okresního soudu v Břeclavi dovolání osobně dne 13. 3. 2006 (č. l. 203 spisu).
Vzhledem k tomu, že zákonná dvouměsíční lhůta pro podání dovolání (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) u obviněného uplynula dne 10. 3. 2006, když její konec nepřipadl na den pracovního klidu ani na den pracovního volna, Nejvyšší soud konstatoval, že v posuzovaném případě nebyla zmíněná lhůta zachována. Předmětné dovolání obviněného P. K. bylo tudíž podáno opožděně, přičemž zmeškanou lhůtu nelze ani navrátit (§265e odst. 4 tr. ř.).
Pro úplnost lze dodat, že ve spise jsou na č. l. 192 založeny doklady prokazující opětovné doručení citovaného usnesení Krajského soudu v Brně obviněnému i jeho obhájkyni, jež jsou opatřeny pozdějším datem doručení. Vzhledem k tomu, že lhůtu dvou měsíců k podání dovolání je třeba počítat vždy od prvního doručení rozhodnutí soudu druhého stupně všem oprávněným osobám, nebylo možno stanovit počátek běhu dovolací lhůty od tohoto pozdějšího data.
Za popsané situace Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. dovolání obviněného P. K. odmítl, neboť bylo podáno opožděně. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. září 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k