ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.100.2006.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. 1. 2006 o dovolání obviněného D. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 5 To 436/2004, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 12/2004 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 8. 2004, sp. zn. 2 T 12/2004, byl obviněný D. S. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody na osm měsíců nepodmíněně se zařazením do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. tak, že obviněný je povinen nahradit obchodní společnosti A. B., a. s., škodu ve výši 17.488,56 Kč.
Podkladem odsuzujícího výroku se stalo zjištění, že obviněný v době od 1. 8. 2003 do 11. 8 2003 v Brně na základě dohody o provedení práce neoprávněně odebral prostřednictvím svěřené karty celkem 729,96 listrů nafty v hodnotě 15.384,66 Kč a autopříslušenství v hodnotě 2.103,90 Kč, čímž způsobil obchodní společnosti A. B., a. s., škodu ve výši 17.488,56 Kč.
Odvolání obviněného bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 5 To 436/2004, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný D. S. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Výrok o zamítnutí odvolání napadl v rozsahu odpovídajícím rozhodnutí o vině, jak je zřejmé z jeho námitek týkajících se objektivní i subjektivní stránky trestného činu. V důsledku toho podal dovolání i v rozsahu odpovídajícím rozhodnutí o trestu a o náhradě škody. Namítl, že nemohl zpronevěřit 123 litrů nafty, kterou spotřeboval v rámci služebních cest, na které byl vyslán zaměstnavatelem. Poukázal na záznamy o provozu vozidla, z nichž vyplývá počet ujetých kilometrů a množství spotřebované nafty, a vytkl, že byl uznán vinným v rozporu s obsahem těchto listin. Uvedl, že do rozsahu trestného činu byl nesprávně zahrnut také nákup zboží uskutečněný v době, kdy kartu už neměl k dispozici. S odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se obviněný domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby sám ve věci znovu rozhodl. V tomto ohledu obviněný navrhl, aby mu Nejvyšší soud uložil mírnější trest a povinnost k náhradě škody jen ve výši 2.468,70 Kč.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Obviněný uzavřel s obchodní společností A. B., a. s., dohodu o provedení práce, podle které v době od 1. 8. 2003 do 11. 8. 2003 vykonával práci označenou jako výpomoc při rozvozu zboží. V této souvislosti mu bylo svěřeno motorové vozidlo a karta k čerpání pohonných hmot. V souladu s obsahem záznamů o provozu vozidla (č. l. 17 – 22 spisu) je namístě závěr, že obviněný převzal vozidlo s počátečním stavem nafty 66 litrů, dále že v rámci provozu vozidla nakoupil dvakrát naftu v množství 75 litrů a 20 litrů. To znamená, že v rámci provozu vozidla obviněný disponoval s naftou v množství celkem 161 litrů. Ze zápisu o fyzické inventuře pohonných hmot (č. l. 23 spisu) vyplývá, že když obviněný práci pro zaměstnavatelskou obchodní společnost ukončil, byl stav nafty v nádrži vozidla 33 litrů. Porovnáním těchto údajů vychází závěr, že při výkonu práce obviněný spotřeboval 128 litrů nafty. To v podstatě koresponduje s výsledkem, který vychází z dílčích údajů o ujetých kilometrech a spotřebovaném množství nafty, tak jak jsou tyto údaje zachyceny podrobně podle jednotlivých dnů v záznamech o provozu vozidla. Souhrn těchto údajů svědčí o tom, že obviněný celkem ujel 816 kilometrů a spotřeboval 123 litrů nafty. Rozdíl 5 litrů je v uvažovaných souvislostech nepodstatný.
Městský soud v Brně zjistil rozsah, v němž obviněný čerpal na svěřenou kartu naftu mimo rámec vykonávané práce, z přehledu jednotlivých případů čerpání, který zpracovala Č. s. p. p. k., a. s. (č. l. 9 spisu), a evidentně do tohoto rozsahu nezahrnul nejen počátečních 33 litrů nafty v nádrži v době, kdy obviněný vozidlo převzal, ale ani dva případy čerpání, které byly uskutečněny v rámci výkonu práce obviněným, tj. čerpání 75 litrů dne 6. 8. 2003 a čerpání 20 litrů dne 11. 8. 2003, tj. celkem 95 litrů. V době od 6. 8. 2003 do 11. 8. 2003 tak zbývá šest případů čerpání nafty v množství 727,96 litrů v ceně 15.348,66 Kč (Městský soud v Brně v rozsudku nepřesně uvedl 729,96 litrů v ceně 15.384,66 Kč, vycházeje patrně ze stejně nepřesné zprávy obchodní společnosti A. B., a. s., na č. l. 24 spisu).
Je tedy jasné, že Městský soud v Brně do zjištěného rozsahu zpronevěřené nafty nezahrnul namítaných 123 litrů, které obviněný spotřeboval v rámci skutečného výkonu práce.
Městský soud v Brně do rozsahu trestného činu zahrnul jen ty nákupy nafty a autopříslušenství, které obviněný podle jeho zjištění uskutečnil mimo rámec výkonu práce pro zaměstnavatele, to znamená nákupy, které obviněný uskutečnil pro sebe a při kterých k placení neoprávněně použil kartu svěřenou zaměstnavatelem. Toto jednání obviněného evidentně vykazuje znaky trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Jednáním obviněného byly znaky uvedeného trestného činu naplněny nejen po objektivní stránce, ale i z hlediska subjektivní stránky, tj. úmyslu. Obviněný v dovolání uplatnil jen paušálně formulovanou námitku o tom, že znaky trestného činu nenaplnil, aniž blíže uvedl, v jakém konkrétním směru skutková zjištění Městského soudu v Brně znakům trestného činu neodpovídají.
K námitce obviněného, že nebyla vyvrácena jeho obhajoba, podle které kartu vrátil zaměstnavateli dne 11. 8. 2003 v dopoledních hodinách, Nejvyšší soud nijak nepřihlížel. Ze strany obviněného jde o polemiku se zjištěním Městského soudu v Brně, že obviněný měl kartu ve své dispozici ještě uvedeného dne večer, kdy s jejím použitím uskutečnil nákupy ve svůj prospěch, a o polemiku se způsobem, jímž soud hodnotil důkazy. Uvedené námitky nespadají pod zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Z citovaného ustanovení vyplývá, že se jedná o právní posouzení toho skutkového stavu, který zjistil soud a jehož změny se nelze cestou dovolání domáhat. Do rámce uvažovaného dovolacího důvodu spadají jen právní námitky proti kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem, a nikoli skutkové námitky směřující ke změně skutkových zjištění soudu a k jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu.
Zjevně neopodstatněné dovolání obviněného Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto rozhodl v neveřejném zasedání.
Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za nutné dodat, že se z podnětu dovolání, pokud bylo založeno na námitkách odpovídajících zákonnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., meritorně zabýval výrokem o vině obviněného, třebaže obviněný podal odvolání proti rozsudku Městského soudu v Brně výslovně jen proti výroku o trestu a Krajský soud v Brně nepřezkoumal výrok o vině. Obviněný sice výslovně své odvolání zaměřil jen proti výroku o trestu, avšak mimo jiné namítal, že výrok o trestu byl ovlivněn nesprávným zjištěním výše způsobené škody, a domáhal se změny tohoto zjištění. Z toho je patrno, že na adresu výroku o vině vytýkal vady, které měly svůj původ ve výroku o vině. Krajský soud v Brně proto byl podle §254 odst. 2 tr. ř. povinen přezkoumat i výrok o vině. V důsledku tohoto rozsahu přezkumné povinnosti Krajského soudu v Brně, byť ji tento soud nesplnil, se Nejvyšší soud na podkladě dovolání obviněného zabýval výrokem o vině. Tento postup Nejvyššího soudu proto není v rozporu s rozhodnutím publikovaným pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr., podle něhož není přípustné dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumal podle §254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat podle §254 odst. 2, 3 tr. ř.
Nad rámec samotného rozhodnutí o dovolání považuje Nejvyšší soud za potřebné poznamenat k délce dovolacího řízení tolik, že ačkoli obviněný podal dovolání u Městského soudu v Brně dne 15. 11. 2004, tento soud předložil věc Nejvyššímu soudu až dne 24. 1. 2006. K průtahům tedy nedošlo v řízení před Nejvyšším soudem.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. ledna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec