ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.1003.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 1003/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 14. září 2006 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného V. K., které podal proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2006, sp. zn. 12 To 108/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 2 T 112/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 1. 12. 2005, sp. zn. 2 T 112/2005, byl obviněný V. K. uznán vinným pokračujícími trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. (body 11 - 20, 22, 24 - 26 výroku o vině). Za tyto trestné činy byl obviněnému podle §247 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody ve výměře 2 (dvou) let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Rozsudkem bylo dále rozhodnuto ohledně obviněného V. K. zprošťujícím výrokem, o vině a trestu spoluobviněných R. P. a L. D. a podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1 tr. ř. o uplatněných nárocích na náhradu škody.
Shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně byl napaden odvoláními obviněných V. K., R. P. a L. D., matky obviněného L. D. A. F. a poškozené společnosti B. C., s. r. o. O těchto řádných opravných prostředcích bylo rozhodnuto Krajským soudem v Praze jako soudem odvolacím rozsudkem ze dne 12. 4. 2006, sp. zn. 12 To 108/2006. Pokud jde o odvolání obviněného V. K., z jeho podnětu byl odvolacím soudem podle §258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušen ve výroku o trestu týkajícím se tohoto obviněného, přičemž v rozsahu zrušení odvolací soud rozhodl podle §259 odst. 3 tr. ř. tak, že obviněnému V. K. při nezměněném výroku o vině pokračujícími trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. uložil podle §247 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody ve výměře 3 (tří) let, jehož výkon mu podle §58 odst. 1 a §60a odst. 3 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let, a to za současného vyslovení dohledu. Odvolací soud dále obviněnému V. K. uložil podle §60a odst. 3 tr. zák. omezení, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení nahradil podle svých sil škodu způsobenou trestnými činy.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal řádně a včas dovolání toliko obviněný V. K., a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný uvedl, že jak soud prvního stupně, tak soud odvolací pochybily v hodnocení důkazů, když vyjma těch případů, ke kterým se přiznal v přípravném řízení, nebyly k jeho odsouzení žádné konkrétní důkazy, mimo výpovědí spoluobviněných. Navíc soudy nevzaly v úvahu skutečnost, že spoluobviněný D. uvedl, že s ním a s P. na krádeže jezdila i další osoba, a to pan M.; již tato skutečnost podle obviněného svědčí o tom, že je zde zásadní pochybnost o řádném procesu. Obviněný v této souvislosti poukázal na případ souzený Krajským soudem v Brně, který zprostil obžalované obžaloby s odůvodněním, že obžalovaný může při výpovědi lhát, když není vázán povinností mluvit pravdu, že výpověď obžalovaného a svědka nelze brát jako rovnocenné a že tvrzení obžalovaných má stejnou váhu, a proto když jeden za všechny vinu přiznává a další ji popírá, nelze tomuto věřit. Obviněný se domnívá, že jeho případ je stejného charakteru, když vůči němu nebyly žádné důkazy a jen výpovědi spoluobviněných stačily k jeho odsouzení za skutky, které nepřiznal a kterých se nedopustil. Obviněný dále vzhledem k restriktivnímu interpretování ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšším soudem poukázal na nálezy Ústavního soudu v těchto případech, a to mj. i na nález ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04.
V závěru svého mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozsudky Okresního soudu v Kolíně a Krajského soudu v Praze v celém rozsahu zrušil a věc vrátil k novému projednání příslušnému soudu.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky ve vyjádření k dovolání obviněného konstatoval, že obviněný nevznáší žádnou námitku, která by se týkala nesouladu skutkových zjištění vylíčených v tzv. skutkových větách a zákonnými znaky souzených trestných činů, že brojí pouze proti hodnocení důkazů soudy a prosazuje vlastní skutkovou verzi, podle které se trestné činnosti dopustil ve výrazně menším rozsahu, než jak bylo vysloveno napadenými soudními rozhodnutími. Jde tedy o námitky směřující výlučně do oblasti skutkových zjištění, které formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově neodpovídají. Státní zástupce dále uvedl, že Ústavní soud sice v některých rozhodnutích vyjádřil pochybnosti o zužujícím výkladu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně v jiných rozhodnutích tento výklad akceptoval. Podle státního zástupce by se ani při širším výkladu uvedeného dovolacího důvodu nebylo možné domáhat zrušení pravomocného soudního rozhodnutí cestou dovolání pouze na podkladě nepříliš konkrétních výhrad vůči věrohodnosti usvědčujících výpovědí spoluobviněných, navíc s naprosto nepřiléhavým odkazem na hodnocení důkazů provedené soudem v jiné trestní věci s trestní věcí dovolatele naprosto nesouvisející. Konečně státní zástupce je toho názoru, že ve světle ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. nemůže obstát ani tvrzení, že výpověď obviněného má vždy nižší hodnotu než výpověď svědecká.
V závěru vyjádření k dovolání státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Státní zástupce dále vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání i pro případ jiného než výše navrhovaného rozhodnutí /§265r odst. 1 písm. c) tr. ř./.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání, jenž byl stručně uveden výše, je zřejmé, že obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku neuplatnil žádnou námitku, která by po obsahové stránce dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídala. Obviněný totiž svými námitkami nenapadl správnost posouzení jeho jednání popsaného ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně (tedy ustálených skutkových závěrů) podle norem hmotného práva, ale toliko správnost hodnocení důkazů soudy dříve činnými v posuzované trestní věci, a to výpovědí jeho spoluobviněných týkajících se skutků, jejichž spáchání sám nedoznal, a v návaznosti na to i správnost soudy učiněných skutkových zjištění, že to byl on, kdo se společně se spoluobviněnými R. P. a L. D. těchto skutků dopustil. Jak již bylo uvedeno, námitky směřující proti tvrzenému porušení procesních ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. ř. dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. po obsahové stránce neodpovídají a nejsou způsobilé založit ani jiný z důvodů dovolání uvedených v §265b tr. ř.
V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za nezbytné poznamenat, že dovolání je mimořádný opravný prostředek sloužící k nápravě závažných procesních a hmotně právních vad rozhodnutí uvedených v §265b tr. ř. Omezení dovolání na konkrétní důvody zabraňuje tomu, aby se dovolací soud stal další, v pořadí již třetí instancí a přezkoumával skutkový stav věci, protože toto přísluší pouze soudu prvního stupně, případně soudu odvolacímu.
U vědomí výhrad Ústavního soudu proti příliš restriktivnímu výkladu mezí dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom Nejvyšší soud v posuzovaném případě zkoumal, zda zde nedošlo k extrémnímu nesouladu mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudů. Nezjistil ale žádný důvod pro závěr o existenci zmíněného nesouladu. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé. Své závěry o vině obviněného soudy obou stupňů přesvědčivě odůvodnily.
Protože obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku neuvedl nic, co by nasvědčovalo tomu, že právní kvalifikace jeho skutků je nesprávná, tj. neuplatnil v něm žádnou relevantní hmotně právní námitku, která by uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. po obsahové stránce odpovídala, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. září 2006
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš