ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.1095.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 1095/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 14. 9. 2006 dovolání obviněného V. A., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. 4 To 50/2006, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 99/2004 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. 4 To 50/2006, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. 2 T 99/2004.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. 2 T 99/2004, byl obviněný V. A. uznán vinným trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody na šest měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu šestnácti měsíců a k trestu zákazu činnosti, a to zákazu podnikání spočívajícího ve výkupu barevných kovů na dva roky.
Jako trestný čin posoudil Městský soud v Brně skutek, který podle jeho zjištění spočíval v tom, že obviněný V. A. od února 2001 do 9. 2. 2002 jako majitel výkupny barevných kovů v B., odkoupil od J. K. a od V. H. nejméně 40 uren vyrobených z barevných kovů a další předměty církevního charakteru vyrobené z barevných kovů, přestože věděl, že se jedná o předměty, které J. K. odcizil z hrobů, přičemž za toto jednání posouzené jako několikanásobný trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák., podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. a podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. byl J. K. pravomocně odsouzen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 12 T 215/2002.
O odvolání obviněného bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. 4 To 50/2006. Podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Městského soudu v Brně zrušen ve výroku o trestu zákazu činnosti a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněnému byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání v oblasti nakládání s odpady na dva roky.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně. Tento rozsudek napadl v rozsahu odpovídajícím tomu, že byl ponechán beze změny výrok o vině v rozsudku Městského soudu v Brně. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci tohoto dovolacího důvodu namítl, že skutek uvedený ve výroku o vině ani ve spojení se skutkovými zjištěními uvedenými v odůvodnění rozsudků neskýtá podklad pro to, aby mohl být uznán vinným trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. Poukázal na to, že tento trestný čin je úmyslným trestným činem a že úmysl pachatele se vyžaduje i ve vztahu k okolnosti, že věc byla získána trestným činem. V tomto ohledu vytkl, že až do zahájení svého trestního stíhání nevěděl, že J. K. se dopouštěl nějaké trestné činnosti. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyššího soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. se dopustí ten, kdo ukryje, na sebe nebo jiného převede anebo užívá věc, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou. K trestnosti tohoto činu je třeba úmyslného zavinění (§3 odst. 3 tr. zák.). Úmysl pachatele musí zahrnovat i takové skutkové okolnosti, z kterých vyplývá, že čin jiné osoby, kterým byla věc získána, je trestným činem. Pokud byla věc získána trestným činem krádeže (§247 tr. zák.), nestačí, že úmyslem pachatele, jehož čin má být kvalifikován jako trestný čin podílnictví, je pokryta pouze okolnost, že jiná osoba si přisvojila cizí věc tím, že se jí zmocnila, neboť takové jednání nemusí být nutně trestným činem, ale může být např. přestupkem proti majetku podle §50 odst. 1 písm. a) zák. č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů. To znamená, že úmyslem pachatele trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. musí být pokryty i další skutkové okolnosti, jejichž přítomnost je nutná k tomu, aby jednání jiné osoby, která si přisvojila cizí věc tím, že se jí zmocnila, bylo trestným činem krádeže. Jedná se o skutkové okolnosti, které korespondují se zákonnými znaky trestného činu krádeže, tak jak jsou stanoveny v §247 odst. 1 písm. a) až e) tr. zák. (nehledě na případné okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §247 odst. 2, 3, 4 tr. zák.).
Aplikují-li se tyto zásady na posuzovaný případ, je zřejmé, že výrok o vině obviněného trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. nemůže obstát.
Nejvyšší soud ze ztotožňuje s oběma soudy v tom, že úmyslným zaviněním obviněného byla pokryta okolnost, že věci, které vykoupil, byly předtím odcizeny v tom smyslu, že J. K. si je přisvojil tím, že se jich zmocnil. V tomto ohledu jsou rozsudky obou soudů i přesvědčivě zdůvodněny. To ovšem není dostatečný podklad pro závěr o vině obviněného za situace, kdy mezi skutkovými zjištěními soudů není žádné zjištění, které by se jakkoli vztahovalo k úmyslu obviněného zahrnujícímu i další skutkové okolnosti, vzhledem k nimž teprve je namístě závěr, že čin J. K. byl trestným činem (a nikoli např. jen přestupkem). Pokud byl J. K. pro trestné činy krádeže, jimiž získal urny a další předměty, které pak obviněný vykoupil, odsouzen ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 12 T 215/2002, byl důvod trestnosti činů J. K. ve výši způsobené škody, která musela být nikoli nepatrná, tj. nejméně 5.000, Kč (§89 odst. 11 tr. zák.), pokud byly jeho činy kvalifikovány podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák., resp. podle §247 odst. 2 tr. zák., nebo v recidivě J. K., pokud byly jeho činy kvalifikovány podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. To znamená, že z hlediska zavinění obviněného přicházelo v úvahu posoudit jeho skutek jako trestný čin podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. za předpokladu, že by jeho úmyslem bylo zahrnuto i to, že věci pocházejí z činu, jímž byla způsobena škoda nikoli nepatrná, a pokud by škoda nedosahovala ani dolní hranice škody nikoli nepatrné, za předpokladu, že by jeho úmyslem byla zahrnuta recidiva pachatele krádeže, tj. to, že v posledních třech letech byl za takový čin odsouzen nebo potrestán (k tomu viz č. 45/2001 Sb. rozh. tr.).
Podstatou pochybení obou soudů je to, že se omezily na konstatování, podle něhož J. K. byl odsouzen pro trestné činy krádeže, jimiž získal urny a další předměty, které obviněný vykoupil, avšak nezabývaly se otázkou, zda obviněný alespoň v hrubých rysech znal i další skutkové okolnosti, vzhledem k nimž šlo u J. K. o trestné činy, nad rámec samotné okolnosti, že urny a další předměty odcizil. Krajský soud v Brně sice v odůvodnění napadeného rozsudku (str. 3) uvedl, že „množství odevzdaných věci podstatným způsobem převyšuje spodní hranici škody nikoliv malé“, avšak toto konstatování je bez jakéhokoli podkladu, protože žádný ze soudů neučinil zjištění o hodnotě odcizených uren a dalších předmětů, které obviněný vykoupil. Přitom podle §89 odst. 11 tr. zák. se škodou nikoli malou rozumí škoda dosahující částky nejméně 25.000,- Kč. Že by urny a další předměty vykoupené obviněným měly hodnotu alespoň 25.000,- Kč, soudy nezjistily, a proto nelze brát citované konstatování Krajského soudu v Brně za argument, který by nějak podporoval správnost výroku o vině.
Z těchto důvodů dospěl Nejvyšší soud k závěru, že skutek, tak jak ho soudy zatím zjistily, nenaplňuje znaky trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. po subjektivní stránce. Napadený rozsudek tedy spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil jak napadený rozsudek Krajského soudu v Brně, tak rozsudek Městského soudu v Brně, zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. září 2006
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec