ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.1153.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 1153/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. 9. 2006 o dovolání obviněného D. B., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 4. 2006, sp. zn. 8 To 109/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 1 T 544/2005 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 26. 1. 2006, sp. zn. 1 T 544/2005, byl obviněný D. B. uznán vinným dvojnásobným pokusem trestného činu znásilnění podle §8 odst. 1 tr. zák., §241 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle §241 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §72 odst. 2 písm. b) tr. zák. bylo obviněnému uloženo ústavní ochranné léčení sexuologické a protialkoholní. Týmž rozsudkem byl obviněný podle §226 písm. a) tr. zák. zproštěn obžaloby pro další pokus trestného činu znásilnění podle §8 odst. 1 tr. zák., §241 odst. 1 tr. zák. a trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák.
Odvolání obviněného, podané proti odsuzující části rozsudku, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 18. 4. 2006, sp. zn. 8 To 109/2006, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Výrok o zamítnutí odvolání napadl v rozsahu zahrnujícím výrok, jímž byl pokusem trestného činu znásilnění podle §8 odst. 1 tr. zák., §241 odst. 1, 2 tr. zák. uznán vinným pod bodem I/1 rozsudku, a v důsledku toho i v rozsahu zahrnujícím výrok o trestu a ochranném léčení. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a vytkl nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Namítl, že skutek uvedený v bodě I/1 rozsudku byl nesprávně kvalifikován jako pokus trestného činu znásilnění podle §8 odst. 1 tr. zák., §241 odst. 1, 2 tr. zák., protože ze skutkových zjištění Okresního soudu ve Znojmě ani z odůvodnění jeho rozsudku nevyplývá, že by posuzované jednání směřovalo k tomu, aby vykonal soulož s poškozenou. Podle obviněného ze skutkových zjištění Okresního soudu ve Znojmě lze dovodit, že jeho jednání směřovalo spíše k omezení svobody pohybu poškozené. Obviněný vyjádřil názor, že ze skutkových zjištění Okresního soudu ve Znojmě nevyplývá ani naplnění subjektivní stránky pokusu trestného činu znásilnění, tj. úmyslné zavinění. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustí mimo jiné ten, kdo násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí donutí jiného k souloži nebo k jinému obdobnému pohlavnímu styku, spáchá-li uvedený čin na osobě mladší než osmnáct let. Pokusem trestného činu podle §8 odst. 1 tr. zák. je jednání pro společnost nebezpečné, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.
Jako pokus trestného činu znásilnění podle §8 odst. 1 tr. zák., §241 odst. 1, 2 tr. zák. od bodem I/1 rozsudku posoudil Okresního soudu ve Znojmě skutek, který podle jeho zjištění spočíval v tom, že obviněný D. B. dne 10. 6. 2005 mezi 22:00 až 23:00 hod. ve Z., v hospodě U. E. se pokusil znásilnit poškozenou P. N., tak, že ji při cestě na toalety chytil za ruku, vhodil ji na pánský záchod, zavřel za sebou dveře, chytil ji za vlasy, snažil se ji strčit hlavu do záchodové mísy, několikrát ji uhodil do obličeje, vyhrožoval jí zabitím, pokud bude křičet, a pokoušel se jí rozepnout pásek u kalhot, což se mu vzhledem k odporu poškozené nepodařilo, přičemž poškozená křikem přivolala několik návštěvníků pohostinství, kteří od ní obviněného odtrhli, vyvedli ho před pohostinství a tak mu zabránili v dalším jednání, které dle způsobu a dle vyjádření poškozené bezprostředně směřovalo k uskutečnění pohlavního styku.
Skutkový stav, zjištěný Okresním soudem ve Znojmě, znaky pokusu trestného činu znásilnění podle §8 odst. 1 tr. zák., §241 odst. 1, 2 tr. zák. evidentně naplňuje.
Okolnost, že jednání obviněného směřovalo k tomu, aby dosáhl soulože s poškozenou, a že takový byl i jeho úmysl, jasně vyplývá jednak z té části jeho jednání, která spočívala v tom, že se snažil rozepnout poškozené pásek u kalhot, a z toho, jakým slovním projevem své jednání provázel. Pokud se obviněný snažil rozepnout poškozené pásek u kalhot, šlo z jeho strany v podstatě o úvodní krok k tomu, aby jí kalhoty svlékl a aby jí v dalším stádiu obnažil tu část těla, kde se nachází přirození. Slovním projevem, jímž obviněný vyjádřil, že mu jde o soulož s poškozenou, bylo jeho vyjádření poté, co ji zatáhl na záchod. Obsahem tohoto vyjádření byla výzva, aby se poškozená svlékla a aby mu dala. V obecné mluvě je za uvedených okolností tato formulace běžně používána v tom smyslu, že žena umožní muži soulož. Okresnímu soudu ve Znojmě lze vytknout určitou neobratnost v popisu tohoto zjištění ve skutkové části výroku o vině, pokud jen odkázal na to, že jednání obviněného bezprostředně směřovalo k uskutečnění pohlavního styku „dle vyjádření poškozené“, avšak soud tím měl evidentně na mysli svědeckou výpověď poškozené, kterou reprodukoval na str. 4 odůvodnění rozsudku, kterou po důkladném zhodnocení považoval za věrohodnou (str. 11 rozsudku) a z které čerpal svá skutková zjištění. Lze tedy konstatovat, že Okresní soud ve Znojmě učinil skutková zjištění relevantní z hlediska naplnění zákonných znaků pokusu trestného činu znásilnění podle §8 odst. 1 tr. zák., §241 odst. 1, 2 tr. zák., a to i v tom směru, že jednání obviněného bezprostředně směřovalo k tomu, aby s poškozenou dosáhl soulože, a že takový byl i jeho úmysl, avšak ve skutkové části výroku o vině tato zjištění nepopsal dostatečně výstižně. Jde ovšem jen o určitou nevýstižnost p o p i s u skutku, nikoli o nedostatek potřebných skutkových zjištění jako takových. To, že skutek uvedený ve výroku rozsudku naplňuje znaky pokusu trestného činu znásilnění, je jasné, pokud je jeho popis brán ve spojení s obsahem odůvodnění rozsudku na str. 4, 11.
Nejvyšší soud proto neměl důvod k tomu, aby z podnětu dovolání obviněného do výroku o vině jakkoli zasahoval, a zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud takto rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. září 2006
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec