ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.116.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 116/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 7. března 2006 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného S. R., které podal proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 8. 2005, sp. zn. 7 To 72/2005, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 4 T 3/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 5. 2005, sp. zn. 4 T 3/2005, byl obviněný S. R. uznán vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1, §222 odst. 1, 3 tr. zák. a byl mu podle §222 odst. 3 tr. zák. uložen trest odnětí svobody ve výměře 5 (pěti) let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně byl napaden odvoláním obviněného a krajského státního zástupce v Hradci Králové podaným v neprospěch obviněného. O těchto řádných opravných prostředcích rozhodl Vrchní soud v Praze jako soud odvolací svým rozsudkem ze dne 16. 8. 2005, sp. zn. 7 To 72/2005, tak, že z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b) a d) tr. ř. v celém rozsahu zrušil, a poté za použití §259 odst. 3 tr. ř. uznal obviněného S. R. vinným pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1, §219 odst. 1 tr. zák. a uložil mu podle §219 odst. 1 tr. zák. za použití §40 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody ve výměře 8 (osmi) let, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Odvolání obviněného bylo rozsudkem soudu druhého stupně zamítnuto podle §256 tr. ř.
Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
K uplatněnému dovolacímu důvodu obviněný uvedl, že právní závěr odvolacího soudu o tom, že z popisu útoku učiněného poškozenou je zřejmé, že se nejednalo o chaotické šermování nožem, nýbrž cílevědomé počínání, které směřovalo k jejímu usmrcení, nelze z provedeného dokazování učinit. Poškozená totiž opakovaně popsala útok v přípravném řízení i hlavním líčení, přičemž v jejích výpovědích je řada rozporů a prokázaných lží. Pokud jde o její výpověď z přípravného řízení, v této lhala o tom, že jí obviněný udělal řeznou ránu hlubokou 2 cm a směřující od levého boku k prsu a že nepožívá alkohol a neměla s ním nikdy žádné problémy. Rovněž je nepravděpodobné její tvrzení, že stála a nechala se obviněným bodat a řezat, aniž se jakkoli bránila nebo křičela o pomoc, navíc když věděla, že syn je ve vedlejší místnosti. Pokud jde o její výpověď u hlavního líčení, k této musela být předvedena Policií ČR, byla při ní pod vlivem alkoholu a ve špatném stavu (vzhledem k němu lze mít podle obviněného pochybnosti o tom, zda poškozená řádně vnímala poučení a rozuměla mu) a opakovaně tvrdila, že s alkoholem neměla problémy, že nebyla souzena ani trestána a že obviněný ji řízl od levého prsu přes břicho dolů; provedeným dokazováním však byly tyto skutečnosti vyvráceny. S ohledem na uvedené nelze podle obviněného tvrdit, že ze způsobu provedení útoku, jak jej popsala poškozená, šlo o cílevědomé počínání směřující k jejímu usmrcení a že jeho úmysl poškozenou usmrtit byl prokázán.
Obviněný se dále domnívá, že odvolací soud nesprávně právně posoudil zranění poškozené, když dospěl k závěru, že poškozená byla ve stavu bezprostředního ohrožení života a že jen náhodou nedošlo k poranění životně důležitých orgánů, při němž by nastala smrt během několika minut. Z provedeného dokazování, a to zejména znaleckého posudku a výslechu znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, nelze tento závěr učinit a zranění poškozené je možné posoudit jen jako poškození důležitého orgánu, což je jedna z forem těžké újmy na zdraví.
Obviněný je tedy přesvědčen, že pokud by soud vyšel z učiněných skutkových zjištění, neposoudil by předmětnou věc jako pokus trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 k §219 odst. 1 tr. zák., ale jako trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. Proto v závěru svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky ve vyjádření k dovolání obviněného konstatoval, že obviněným uplatněné námitky směřují k tomu, že v souvislosti s nevěrohodností poškozené existují důvodné pochybnosti připouštějící i alternativní skutková zjištění, a že tedy argumentace obviněného, že jím popisované jednání i osobní vlastnosti poškozené neprokazují jeho úmysl poškozenou usmrtit, je z hlediska dovolacího řízení bezpředmětná, jelikož směřuje do skutkových závěrů. V této souvislosti státní zástupce uvedl, že zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit pouze tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na jedné straně a právními závěry soudu na straně druhé a současně učiní-li dovolatel tento „nesoulad“ předmětem dovolání, tzn. právně relevantně jej namítne. O takový případ se však v posuzované věci nejedná, neboť v případě jednání obviněného byl skutkový stav spolehlivě zjištěn a přiléhavým způsobem právně kvalifikován.
V závěru svého vyjádření státní zástupce konstatoval, že námitky uplatněné obviněným stojí obsahově mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jakož i mimo rámec ostatních dovolacích důvodů, a navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a aby toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání, jenž byl stručně uveden výše, je zřejmé, že obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku neuplatnil žádnou námitku, která by po obsahové stránce dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídala. Obviněný sice ve svém dovolání formálně napadl správnost právního posouzení předmětného skutku jako pokusu trestného činu vraždy podle §8 odst. 1, §219 odst. 1 tr. zák. a domáhal se, aby tento byl právně kvalifikován jako trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., nicméně z konkrétních námitek, kterými své právní posouzení odůvodnil, je zřejmé, že se primárně domáhá jiného hodnocení důkazů a tedy zpochybnění zjištěného skutkového stavu a teprve až v návaznosti na to jiného hmotně právního posouzení skutkových zjištění, k nimž by bylo možné na základě odlišného hodnocení důkazů dospět. Obviněný svůj požadavek na odlišnou právní kvalifikaci založil na námitce, podle níž s ohledem na skutečnosti, které jsou uvedeny v dovolání, nelze ze způsobu provedení útoku, jak jej popsala poškozená H. R., dovodit, že jeho jednání bylo cílevědomé, tzn. směřující k usmrcení poškozené, a proto jeho úmysl poškozenou usmrtit nebyl prokázán; pokud jde o skutečnosti, na které obviněný v této námitce odkázal, těmito jsou rozpory a „prokázané lži“ ve výpovědích poškozené týkající se zejména zranění, které jí obviněný způsobil, vztahu poškozené k alkoholu a její bezúhonnosti, a dále skutečnost, že poškozená svou výpověď v hlavním líčení učinila pod vlivem alkoholu a ve „špatném stavu“. Takovouto námitkou obviněný de facto nezpochybňuje správnost posouzení jeho jednání podle norem hmotného práva, ale pravdivost a věrohodnost výpovědi poškozené ohledně způsobu provedení útoku a tedy i správnost hodnocení tohoto důkazu soudy dříve činnými v jeho trestní věci. Jak již bylo uvedeno, námitky směřující proti tvrzenému porušení procesních ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. ř. dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. po obsahové stránce neodpovídají a nejsou způsobilé založit ani jiný z důvodů dovolání uvedených v §265b tr. ř.
Taktéž námitka, podle níž odvolací soud nesprávně právně posoudil zranění poškozené, se nachází mimo rámec obviněným uplatněného dovolacího důvodu. Obviněný totiž touto námitkou toliko polemizuje se správností závěrů ve věci vypracovaného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, které odvolací soud převzal do skutkové věty výroku o vině svého rozsudku a podle nichž obviněný způsobil poškozené H. R. „bodnou ránu do přední strany levé poloviny hrudníku v úrovni 2. mezižebří, podél prsní kosti mezi žebry v jejich chrupavčité části, s hloubkou bodného kanálu cca 10 cm vedeného směrem zepředu k páteři, v důsledku čehož byly poraněny měkké tkáně mezihrudí a především levá prsní tepna, což způsobilo jak zevní krvácení, tak i krvácení do levé pohrudniční dutiny, čímž byla poškozená bezprostředně ohrožena na životě“. Závěr o tom, jaká zranění poškozená v důsledku jednání obviněného utrpěla a zda byla v důsledku těchto zranění bezprostředně ohrožena na životě, tedy není závěrem hmotně právním, ale skutkovým.
S ohledem na shora uvedené Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž na jeho podkladě přezkoumal napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení podle §265i odst. 3 tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. března 2006
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš