ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.1173.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 1173/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 4. října 2006 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. K., které podal proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 2 To 830/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 2 T 70/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 9. 5. 2005, sp. zn. 2 T 70/2004, byl obviněný uznán vinným dvěma trestnými činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody za použití §35 odst. 1 tr. zák. v trvání 4 měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 1 roku. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen také trest zákazu činnosti (řízení motorových vozidel) na dobu 1 roku. Uvedených dvou trestných činů se dopustil tím, že (stručně uvedeno) dne 24. 9. 2004 a dále 26. 11. 2004 řídil osobní motorové vozidlo, ačkoliv mu rozhodnutím Odboru dopravy Městského úřadu v R. p. R. ze dne 26. 1. 2004, pod sp. zn. OD-67/861/2003/PO, byl uložen zákaz řízení motorových vozidel na dobu 14 měsíců, počínaje dnem 23. 8. 2004, kdy nabylo právní moci rozhodnutí odvolacího orgánu.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 2 To 830/2005, bylo odvolání obviněného proti rozsudku soudu I. stupně zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání, přičemž formálně uplatnil důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) a g) tr. ř.
Existenci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. obviněný spatřuje v tom, že ve věci rozhodl soud, který nebyl náležitě obsazen. Konkrétně pak namítá, že odvolací soud nebyl náležitě obsazen, když senát nejednal ve stejném složení od počátku a na rozhodnutí se podílel předseda senátu (JUDr. Hendrych), který nebyl náhradním soudcem podle §197 tr. ř., když předsedou senátu 2 To odvolacího soudu byl JUDr. Hudeček. V podrobnostech pak uvádí jednotlivé protokoly o veřejných zasedáních odvolacího soudu, kde jsou střídavě jako předsedové senátu uvedeni JUDr. Hendrych a JUDr. Hudeček.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení obviněný spatřuje v tom, že soudy ohledně právní moci daného rozhodnutí správního orgánu vycházely z data doručení tohoto rozhodnutí jeho právnímu zástupci. Obviněný ale poukazuje na část ustanovení §25 odst. 3 zák. č. 71/1967 Sb. o správním řízení, účinného v době činu, podle kterého „má-li však účastník řízení osobně v řízení něco vykonat, doručuje se písemnost nejen zástupci, ale i jemu“. Protože správní orgán neučinil ani pokus doručit mu rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje o jeho odvolání (ze dne 19. 8. 2004, sp. zn. KUZL-3107/2004/DOP/Cha), je toho názoru, že toto rozhodnutí, zakládající vzhledem k jeho nerespektování skutkovou podstatu trestného činu podle §171 tr. zák., v době spáchání skutků nebylo v právní moci, když správní orgány při doručování předmětného rozhodnutí nerespektovaly ustanovení §24 zák. č. 71/1967 Sb. Obviněný totiž ve smyslu tohoto ustanovení správního řádu pokládá rozhodnutí odvolacího správního orgánu za důležitou písemnost, na základě které má účastník řízení osobně v řízení něco vykonat (zaplatit pokutu, zdržet se řízení motorových vozidel) a proto mělo být doručováno do jeho vlastních rukou. Otázku doručování rozhodnutí a jeho právní moc, že nelze nahradit ani výslechem právní zástupkyně JUDr. J. k okolnostem předání kopie rozhodnutí, a i soud měl pochybnosti o jeho právní moci, když tuto vyslýchal jako svědka. Podle obviněného tak není pravomocné předmětné rozhodnutí správního orgánu, resp. nebylo mu jako účastníkovi řízení relevantním způsobem doručeno, a nemohl proto svým jednáním po formální ani materiální stránce naplnit skutkovou podstatu trestného činu podle §171 tr. zák. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i předcházející rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 9. 5. 2005, sp. zn. 2 T 70/2004, a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že veřejná zasedání odvolacího soudu byla ve věci obviněného opětovně odročována pro nesplnění podmínek jejich konání. Z přípisu místopředsedy Krajského soudu v Ostravě č. j. Spr. 3296/2006, ze dne 28. 8. 2006, přitom vyplývá, že podle rozvrhu práce tohoto soudu na rok 2005 byli do senátu 2 To na pobočce v Olomouci zařazeni jako předsedové senátu JUDr. Hudeček a JUDr. Bayer a soudci mj. JUDr. Bucheň a JUDr. Malátek. JUDr. Hendrych byl jedním ze zastupujících předsedů senátu a ke změnám ve složení senátu v osobě předsedy došlo z důvodu dočasné nepřítomnosti JUDr. Hudečka a JUDr. Bayera, tj. v souladu s rozvrhem práce soudu. Státní zástupce proto uvedl, že obsazování předsedy senátu 2 To nebylo založeno na svévoli vedení soudu či předsedů senátu, ve věci nerozhodoval soud, který by nebyl náležitě obsazen ve smyslu §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. a námitky obviněného proto nejsou důvodné.
Ohledně uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce uvedl, že obviněný namítá absenci subjektivní stránky daného trestného činu, protože nebyl srozuměn s tím, že předmětné správní rozhodnutí ukládající mu zákaz řízení motorových vozidel, nabylo ve spojení s rozhodnutím odvolacího orgánu právní moci. Státní zástupce nesouhlasí s námitkou obviněného, že podle §25 odst. 3 zák. č. 71/1967 Sb. mělo být rozhodnutí správního orgánu doručeno i jemu a nenabylo proto právní moci. V daném případě, že šlo o doručování rozhodnutí ve věci samé, kterým bylo správní řízení ukončeno zamítnutím odvolání, uložené sankce nebyly součástí ukončeného správního řízení, ale naopak jejich realizace nastala až okamžikem právní moci rozhodnutí, kterými byly uloženy. Proto ve smyslu §52 odst. 1 zák. č. 71/1967 Sb. bylo předmětné rozhodnutí správního orgánu pravomocné dnem 23. 8. 2004. Jednáním obviněného tak byly podle státního zástupce naplněny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. z pohledu objektivní i subjektivní stránky, když jeho zavinění minimálně ve formě nepřímého úmyslu bylo spolehlivě zjištěno. Obviněný neměl žádné opodstatnění domnívat se, že by jeho kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu nebo žaloba u Krajského soudu v Brně odkládaly vykonatelnost pravomocného správního rozhodnutí a byl povinen respektovat zákaz řízení motorových vozidel. Státní zástupce proto navrhl, aby bylo dovolání obviněného odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, a to v neveřejném zasedání.
Protože konkrétní námitky obviněného jsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu v rámci uplatněných důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) a g) tr. ř., Nejvyšší soud se jimi zabýval a zjistil, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně.
Naplnění tohoto důvodu dovolání obviněný spatřuje v tom, že senát 2 To odvolacího soudu nebyl náležitě obsazen, když nejednal ve stejném složení od počátku a na rozhodnutí se podílel soudce (předseda senátu), který nebyl náhradním soudcem.
Jak vyplývá z trestního spisu Okresního soudu ve Vsetíně sp. zn. 2 T 70/2004, ve věci odvolání obviněného odvolací soud nařídil první veřejné zasedání již 12. 9. 2005, ale pro nepřítomnost obviněného, kterému se nepodařilo doručit vyrozumění o konání veřejného zasedání, bylo veřejné zasedání vzápětí odročeno bez provádění jakýchkoliv úkonů v jeho průběhu. Tak tomu bylo i v následujících šesti případech, a to 5. 10. 2005 – odročeno na žádost obhájce a pro nemoc obviněného, 19. 10. 2005 – odročeno pro nedoručení vyrozumění obviněnému, 14. 11. 2005 odročeno pro nemoc obviněného, 6. 12. 2005 – odročeno pro nemoc obviněného, 2. 2. 2006 – odročeno pro nedoručení vyrozumění obviněnému, 20. 2. 2006 – odročeno pro nemoc obviněného.
O odvolání obviněného tak krajský soud rozhodl až dne 22. 3. 2006, tj. po více než šesti měsících. Tohoto dne rozhodl odvolací soud v souladu s rozvrhem práce v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. J. Hudečka a soudců JUDr. J. Malátka a JUDr. A. Bucheně, jak to vyplývá ze sdělení místopředsedy Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 2006, č. j. Spr. 3296/2006, a výpisu z Rozvrhu práce tohoto soudu na rok 2005. Pokud obviněný namítá, že senát nebyl náležitě obsazen, nelze mu proto přisvědčit, a to ani s ohledem na skutečnost, že v některých předchozích uvedených případech veřejných zasedání docházelo ke změnám v osobě předsedy senátu (JUDr. V. Hendrych). Tato skutečnost nemá z hlediska případné existence důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. vliv, protože v žádném předchozím veřejném zasedání odvolací soud mimo odročení jednání nečinil žádné jiné rozhodnutí a proto nemohl ve věci rozhodnout soud, který nebyl náležitě obsazen.
Obviněný dále uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Obviněný namítá nenaplnění formální i materiální stránky trestného činu podle §171 tr. zák., a to vzhledem k tomu, že předmětné rozhodnutí správního orgánu nenabylo právní moci dne 23. 8. 2004, když bylo doručeno toliko jeho tehdejšímu právnímu zástupci, ale nikoli také jemu do vlastních rukou. Povinnost správního orgánu doručit mu písemnost do vlastních rukou obviněný dovozuje z ustanovení §24 odst. 1 a §25 odst. 3 zák. č. 71/1967 Sb.
S námitkami obviněného ohledně výkladu těchto ustanovení tehdy platného správního řádu se ale Nejvyšší soud neztotožnil.
Podle §24 odst. 1 cit. zákona se důležité písemnosti, zejména rozhodnutí, doručují do vlastních rukou.
Podle §25 odst. 3 cit. zákona má-li účastník řízení zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci. Má-li však účastník řízení osobně v řízení něco vykonat, doručuje se písemnost nejen zástupci, ale i jemu.
Z uvedených ustanovení je zřejmé, že správní orgán v souladu se zákonem doručil předmětné rozhodnutí toliko zástupci obviněného jako účastníka správního řízení. Pro doručování pouze zástupci účastníka s plnou mocí pro celé řízení, přitom nemá otázka, zda šlo o důležitou písemnost, význam. I když rozhodnutí správního orgánu o odvolání obviněného, jako účastníka správního řízení, nepochybně bylo důležitou písemností (viz §24 odst. 1 cit. zákona „… zejména rozhodnutí, …“), nelze s ohledem na ustanovení §25 odst. 3 cit. zákona shledávat na straně správního orgánu povinnost k doručení této písemnosti do vlastních rukou také obviněnému, jako účastníkovi správního řízení.
Tato povinnost nevyplývá ani z ustanovení §25 odst. 3 věty druhé cit. zákona, protože rozhodnutí o odvolání není písemností, jíž by se účastníkovi řízení ukládalo v řízení něco osobně vykonat. Nabylo-li doručením zástupci s plnou mocí pro celé řízení rozhodnutí odvolacího správního orgánu právní moci (§52 odst. 1 a §59 odst. 4 správního řádu), správní řízení tím skončilo a obviněný mylně povinnosti vyplývající z pravomocného správního rozhodnutí („zaplatit pokutu, zdržet se řízení motorových vozidel“) zaměňuje za povinnost účastníka osobně v řízení něco vykonat ve smyslu §25 odst. 3 věty druhé cit. zákona. Jak správně uvedl také státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného, sankce uložené správním orgánem nebyly součástí správního řízení, které bylo ukončeno, ale naopak jejich realizace mohla nastat až okamžikem právní moci rozhodnutí, kterým byly uloženy. Za písemnost, podle které má účastník správního řízení v řízení něco osobně vykonat, lze považovat např. jeho předvolání k ústnímu jednání.
Soudy v původním řízení proto nepochybily, když v souladu se správním řádem zjistily, že právní moc předmětného rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje nastala dne 23. 8. 2004, námitky obviněného v tomto směru shledal Nejvyšší soud neopodstatněnými, a ani důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak ve věci nebyl naplněn.
Na základě uvedených důvodů bylo dovolání obviněného odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. října 2006
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš