ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.1219.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 1219/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. října 2006 o dovolání obviněného J. H., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 4. 2006, sp. zn. 10 To 96/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 1 T 39/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 8. 2. 2006, sp. zn. 1 T 39/2005, byl obviněný J. H. uznán vinným trestnými činy vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a omezování osobní svobody podle §231 odst.1, 2 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §235 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň bylo tímto rozsudkem rozhodnuto o vině spoluobviněného A. H.
Trestné činy spáchal tím, že dne 7. září 2005 v době od 3.00 hod. do 10.30 hod. v T. v bytě, obviněný J. H. poté, co tam na jeho výzvu vstoupil poškozený M. E., uzamkl a uschoval klíč od vstupních dveří, pak poškozeného M. E. násilím posadil na židli, tloukl ho do dlaní a hřbetem ruky do různých částí těla, aby ho přinutil k doznání, že je policejním informátorem, že ví, kde jsou umístěny štěnice, že je mu známo odposlouchávání a sledování jeho osoby a poté obviněný J. H. přivolal telefonem a vpustil do bytu obviněného A. H., oba obvinění intenzivním bitím do různých částí těla požadovali od poškozeného M. E. stejné doznání, na což on ze strachu přistoupil, sepsal nepravdivé prohlášení a přitom mu obviněný J. H. vyhrožoval úderem dřevěnou násadou do těla a následně poškozeného M. E. přinutil, aby s ním šel k notáři a na Okresní státní zastupitelství v T. za účelem podání nepravdivého trestního oznámení na policistu, k čemuž nedošlo, protože poškozenému M. E. se podařilo utéct.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. H. odvolání proti výroku o vině i výroku o trestu. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 4. 4. 2006, sp. zn. 10 To 96/2006, odvolání obviněného zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání namítl, že soudy obou stupňů nesprávně vyhodnotily skutková zjištění a popřel, že by se dopustil jednání popsaného v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně. Soudu prvního stupně i odvolacímu soudu vytkl, že nepostupovaly v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. ř., když neposoudily jako věrohodnou výpověď poškozeného M. E., který v hlavním líčení uvedl, že se proti němu obviněný nedopustil násilného jednání a namísto toho shledaly, že spáchal skutek vymezený v obžalobě, která byla údajně postavena zejména na procesně nepoužitelné výpovědi poškozeného M. E. učiněné do protokolu o trestním oznámení, což je podle něj v rozporu s §220 odst. 2 tr. ř. Ohradil se také proti tomu, že orgány činné v trestním řízení údajně shledaly věrohodnými jen důkazy, které svědčí o jeho vině a důkazy podporující jeho obhajobu posoudily jako nevěrohodné. Dále uvedl, že jeho jednání nedosahovalo potřebného stupně společenské nebezpečnosti trestného činu, a proto mělo být případně posouzeno jako přestupek proti občanskému soužití podle §49 odst. 1 písm. c) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.
Obviněný proto navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 4. 2006, sp. zn. 10 To 96/2006, i rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 8. 2. 2006, sp. zn. 1 T 39/2005, a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, případně aby sám rozsudkem zprostil obviněného obžaloby nebo rozhodl podle §222 odst. 2 tr. ř. o postoupení věci jinému orgánu.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání obviněného, ač je učiněno s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., namítá převážně jen vadné hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění, kterými je dovolací soud vázán. Podle nejvyšší státní zástupkyně by mohla být právní námitkou pouze výhrada obviněného týkající se nedostatku materiální stránky trestného činu. Avšak vzhledem k tomu, že obviněný nijak nerozvedl okolnosti, o které měl soud opřít závěr o absenci materiální stránky trestných činů, dospěla nejvyšší státní zástupkyně k závěru, že tak činí na základě jiného skutkového stavu, než jaký byl zjištěn soudem prvního stupně. Podotkla, že nesprávné skutkové zjištění nemůže být důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, neboť bylo podáno oprávněnou osobou v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř. proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni a má obligatorní obsahové náležitosti podle §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda námitky uplatněné v dovolání lze považovat za důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu rozhodnutí dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Nejvyšší soud shledal, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný uplatnil, není naplněn těmi námitkami obviněného, které směřují proti soudem učiněným skutkovým zjištěním a údajně vadnému hodnocení provedených důkazů. Takovou námitkou je i výtka obviněného, že soudy nepostupovaly v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. ř., když posoudily jako nevěrohodnou výpověď poškozeného M. E. a tvrzení podporující jeho obhajobu, zatímco důkazy svědčící o jeho vině shledaly jako věrohodné. Nejvyšší soud k námitce obviněného, že obžaloba byla postavena zejména na trestním oznámení, které podal poškozený a tedy na procesně nepoužitelném důkazu, podotýká, že soudy oznámení o trestném činu neposoudily jako důkaz a nevyvodily z něj žádné skutkové zjištění.
Právní námitkou je pouze výhrada obviněného, že čin nedosahoval vyššího než nepatrného stupně společenské nebezpečnosti, a že proto měl být posouzen nanejvýš jako přestupek. Nejvyšší soud připomíná, že z rozhodnutí obou soudů vyplývají všechny skutečnosti významné pro posouzení stupně společenské nebezpečnosti posuzovaného činu (viz odůvodnění rozsudku prvního stupně na str. 13 a odůvodnění usnesení odvolacího soudu na str. 3). Stupeň společenské nebezpečnosti jednání obviněného je dán tím, že zasáhl svým jednáním do zákonem chráněného zájmu na ochranu svobodného rozhodování poškozeného uvedeným množstvím, intenzitou a délkou fyzických útoků, a to i za použití zbraně. Stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je tak z hledisek uvedených v §3 odst. 4 tr. zák. dostatečně popsán a zjištěn. Nejvyšší soud proto v posuzované věci v žádném případě neshledal okolnosti snižující stupeň společenské nebezpečnosti činu pod míru předvídanou ustanoveními §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a §231 odst.1, 2 tr. zák. Nejvyšší soud proto shledal tuto námitku nedůvodnou.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. října 2006
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek