ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.1231.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 1231/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 18. října 2006 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného D. R. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 6 To 269/2006, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 4 T 69/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 5. 2006, sp. zn. 4 T 69/2006, byl obviněný D. R. uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §235 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Trestný čin spáchal obviněný spolu s dalším obviněným tím, že dne 11. 2. 2006 v době od 00:30 hodin do 01:00 hodin v P.-Ch., kdy si objednali k odvozu jako taxikáře poškozeného R. F., se tohoto dotazovali, zda zná M. a dluží jim 12.000,- Kč, což poškozený připustil, přičemž obviněný M. V., který seděl na předním sedadle spolujezdce držel v ruce nůž a ze zadního sedadla na pravé straně vozu, kde seděl obviněný D. R. zaslechl zvuk natahování uzávěru pistole, avšak zbraň neviděl, přičemž obviněný D. R. mu začal vyhrožovat, že mu prostřelí nohy a požadoval po něm uhrazení první splátky dluhu ve výši 5.000,- Kč a současně mu sdělil, že pokud věc oznámí policii, přijede k němu domů deset cikánů a vše tam postřílí. Obviněný M. V. po něm požadoval vydání autorádia a mobilního telefonu do zástavy, než jim donese požadované peníze, tudíž jim vydal autorádio zn. Philips a mobilní telefon bez SIM karty zn. Siemens, vše v hodnotě 1.990,- Kč, přičemž následně oba obvinění po něm požadovali pro své osobní účely ještě částku 25.000,- Kč ve lhůtě jednoho týdne.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný D. R. odvolání proti výroku o vině. Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 6 To 269/2006, odmítl odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění dovolání obviněný namítá, že spisový materiál neobsahuje jediný důkaz, který by podle jeho názoru, mohl vést k závěru, že byl spáchán trestný čin a že jednání obviněného je možné kvalifikovat jako trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. Podle obviněného rovněž neexistuje žádný důkaz o tom, že by obvinění použili zbraň. Obviněný je přesvědčen, že došlo k pochybení v právní kvalifikaci skutku, neboť se podle něj nemohlo jednat o trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Městského soudu v Praze i rozsudek Obvodního soud pro Prahu 4.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, neboť bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. a má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř., bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a to v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř.
Obviněný opírá dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť by se tím dostával do postavení soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti rozsahu dokazování a proti správnosti skutkových zjištění, když namítal, že neexistuje žádný důkaz, že by byl spáchán trestný čin a žádný důkaz, že by obvinění použili zbraň. Shodné námitky obviněný uplatnil již v odvolání a soud druhého stupně se jimi řádně zabýval.
Nejvyšší soud na základě námitek obviněného konstatuje, že obviněný sice své dovolání opřel o formální deklaraci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., napadajícího právní posouzení skutku, ale svými konkrétními námitkami jej nijak nezpochybnil. Domáhal se změny skutkových zjištění učiněných soudy, přičemž teprve sekundárně v závislosti na takto dosažené změně skutkových zjištění by pak mělo podle něj dojít i ke změně právního posouzení skutku. Takovými námitkami však obviněný deklarovaný důvod zjevně nenaplnil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, určenou ke komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí. Dovolací soud je na podkladě zákonného zmocnění oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně vymezených v ustanovení §265b tr. ř., mezi kterými samotný přezkum skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. druhého stupně, nefiguruje.
Přitom Nejvyšší soud v posuzovaném případě zkoumal, zda zde nedošlo k extrémnímu nesouladu mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudů. Nezjistil ale žádný důvod pro závěr o existenci zmíněného nesouladu. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé. Své závěry o vině obviněného soudy obou stupňů přesvědčivě odůvodnily.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. října 2006
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš