ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.1286.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 1286/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. října 2006 o dovolání obviněného J. H., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 5. 2006, sp. zn. 3 To 360/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 3 T 216/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 3 T 216/2004, byl obviněný J. H. uznán vinným trestnými činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a byl za ně odsouzen podle §221 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené V. z. p. škodu ve výši 34.364, Kč a poškozenému J. Z. škodu ve výši 52.857,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti výrokům o vině a trestu. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 31. 5. 2006, sp. zn. 3 To 360/2006, podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. k odvolání obviněného J. H. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného shledal vinným trestnými činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §221 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené V. z. p. škodu ve výši 34.364,- Kč a poškozenému J. Z. škodu ve výši 52.857,- Kč.
Obviněný spáchal trestné činy tím, že dne 19. 12. 2003 v době od 12:40 do 12:45 hod. v Č. K. napadl poškozeného J. Z., tak, že jej udeřil pěstí nejméně jedenkrát do břicha a jedenkrát do obličeje, čímž mu přivodil pád na kamennou dlažbu a způsobil mu tak pohmoždění mozku, krvácení do mozkových plen, prasknutí ušního bubínku levé strany, zlomeninu bodcového výběžku spánkové kosti vlevo bez posunu, tržnou ránu pod levým obočím délky 1,5 cm do podkoží s nutností chirurgické revize a sešití a tržnou ránu levé temenní krajiny délky 3,5 cm do hlubokého podkoží s nutností chirurgické revize a sešití s následnou dobou léčení do 1. 4. 2004.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 5. 2006, sp. zn. 3 To 360/2006, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání soudům vytkl, že hodnotily výpověď svědkyně Z. K. jako důkaz svědčící o jeho vině, přestože údajně nemohla identifikovat obviněného ani vidět, kdo útočil proti poškozenému, protože jí bránili ve výhledu chodci. Podle něj znalecký posudek vyloučil, že by poškozenému vznikly pádem na zem zranění uvedená v popisu skutku. Dále obviněný namítl, že nebyl ani srozuměn s tím, že by poškozenému mohl způsobit následky popsané v tzv. skutkové větě rozsudku odvolacího soudu, když podle něj jediný úder pěstí do obličeje či do břicha nemívá za následek omezení v běžném způsobu života poškozeného ani po dobu jednoho týdne. Podle něj tak příčinná souvislost mezi jeho jednáním a způsobeným následkem nebyla pokryta jeho zaviněním. Z tohoto důvodu nemohl naplnit zákonné znaky trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., a to ani podle §221 odst. 1 tr. zák.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně aby podle §265m odst. 1 tr. ř. sám rozsudkem zprostil obviněného obžaloby.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání obviněného, ač je učiněno s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., namítá převážně jen vadné hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění, kterými je dovolací soud vázán. K tvrzení obviněného, že znalecký posudek vyloučil možnost vzniku zranění poškozeného v důsledku jeho pádu na zem, podotkla, že z ničeho nevyplývá, že by utrpěná zranění poškozeného nemohla být důsledkem přímého úderu na spánkovou část obličeje. Podle nejvyšší státní zástupkyně je právní námitkou pouze výhrada obviněného týkající se absence příčinné souvislosti mezi údery, které obviněný zasadil poškozenému, a následkem v podobě jak těžké újmy na zdraví, tak i „prosté“ újmy na zdraví, protože následkem jediného úderu pěstí do obličeje nebo do břicha údajně obvykle nebývá omezení v běžném způsobu života poškozeného ani po dobu jednoho týdne. Uvedla, že ze skutkových zjištění soudů obou stupňů je nepochybné, že poškozený utrpěl zranění v důsledku napadení obviněným a že pokud obviněný udeřil poškozeného velkou intenzitou, musel být srozuměn s tím, že k takovému následku může dojít, přestože vznik takového zranění není pravidlem. Podle nejvyšší státní zástupkyně tak obviněný jednal přinejmenším v úmyslu nepřímém podle §4 písm. b) tr. zák. Z těchto důvodů navrhla, aby dovolání obviněného bylo v neveřejném zasedání odmítnuto jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Nejvyšší soud shledal, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný použil, není naplněn těmi námitkami obviněného, které směřují proti soudem učiněným skutkovým zjištěním a údajně vadnému hodnocení provedených důkazů. Takovou námitkou je jak výtka obviněného, že soudy hodnotily svědeckou výpověď Z. K. jako věrohodnou, tak i výtky ohledně hodnocení závěrů znaleckého posudku, čehož si je ostatně vědom i obviněný, když uvedl, že tyto výtky jsou spíše uplatnitelné v řízení o stížnosti pro porušení zákona.
Právní námitkou je pouze výhrada obviněného, že uvedený následek v podobě těžké, příp. „prosté“ újmy na zdraví není v příčinné souvislosti s jeho jednáním a že neměl v úmyslu způsobit poškozenému újmu na zdraví, a už vůbec ne těžkou újmu na zdraví. Nejvyšší soud k tomu uvádí, že poranění obličejové části hlavy poškozeného zcela odpovídají jednání obviněného popsaného v tzv. skutkové větě rozsudku odvolacího soudu. Obviněný musel být rovněž přinejmenším srozuměn s tím, že pokud velmi silně udeří poškozeného do hlavy, který v důsledku toho spadne na zem, může mu způsobit i těžkou újmu na zdraví. Nejvyšší soud proto v posuzované věci shledal, že obviněný naplnil jak subjektivní tak objektivní stránku trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., když závěry o trestném činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. obviněný svým dovoláním nenapadl.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. října 2006
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek