ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.1344.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 1344/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. listopadu 2006 o dovolání obviněného P. Š., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2006, sp. zn. 5 To 207/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově pod sp. zn. 101 T 127/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 13. 2. 2006, sp. zn. 101 T 127/2005, byl obviněný P. Š. uznán vinným trestným činem křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle §174 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. 101 T 81/2005, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 8. 2005, sp. zn. 5 To 519/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněný spáchal trestný čin křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák. tím, že dne 1. 1. 2005 ve 21:00 hodin v H., na Policii České republiky, Obvodním oddělení H., v úmyslu přivodit trestní stíhání příslušníka Policie České republiky nstržm. I. U., po řádném poučení podle trestního řádu a trestního zákona, zejména po řádném poučení podle §174 tr. zák., do protokolu o výslechu zadrženého podezřelého oproti pravdě uvedl, že byl dne 1. 1. 2005 v době kolem 15:00 hodin bezdůvodně dvakrát udeřen otevřenou dlaní do břicha nstržm. I. U., který na místo přijel na základě vyrozumění hlídky městských strážníků Městské policie H., kteří prováděli šetření ohledně podezření ze spáchání trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák., v důsledku jednání zakročujícího policejního inspektora musel být jednorázově ošetřen na chirurgické ambulanci NsP H., přičemž na základě tohoto jeho oznámení byly policejním orgánem Inspekce ministra vnitra, oddělením pracoviště O., podle §158 odst. 3 tr. ř. dne 17. 1. 2005 pod sp. zn. IN-32/13-TC-2005 zahájeny úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterého se měl dopustit nstržm. I. U.; na svém tvrzení obviněný setrval i po opětovném poučení při podávání vysvětlení dne 21. 1. 2005 před policejním orgánem Inspekce ministra vnitra ČR, oddělením pracoviště O., avšak na základě provedeného prověřování byla tato věc usnesením policejního orgánu Inspekce ministra vnitra ČR, oddělením pracoviště O., ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. IN-32/13-TČ-2005, které nabylo právní moci dne 6. 4. 2005, podle §159a odst. 1 tr. ř. odložena s tím, že ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě vyřídit věc jinak.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný P. Š. odvolání proti všem výrokům. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 11. 5. 2006, sp. zn. 5 To 207/2006, odvolání obviněného zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., protože podle něj odvolací soud zamítl jeho odvolání proti odsuzujícímu rozsudku, přestože tento rozsudek údajně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný se ohradil proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně a namítl, že ve svých výpovědích nepopsal povahu a intenzitu jednání nstržm. I. U. tak, aby naplňovalo zákonné znaky skutkové podstaty kteréhokoliv trestného činu, a mohlo mu tak přivodit trestní stíhání, neboť popsané jednání podle názoru obviněného mohlo být důvodem k disciplinárnímu postihu policisty. Soudy podle něj vůbec nezkoumaly, zda jednání nstržm. I. U., tak jak je obviněný popsal, naplňovalo zákonné znaky skutkové podstaty kteréhokoliv trestného činu. Dále namítl, že nejednal v úmyslu přivodit nstržm. I. U. trestní stíhání a vytkl soudům, že tuto okolnost ani nezjišťovaly. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že námitky obviněného se týkají výlučně hodnocení důkazů a jsou opakováním jeho obhajoby, se kterou se dostatečně vypořádal zejména odvolací soud. Podle ní skutková zjištění uvedená v popisu skutku nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněného a výtky uplatněné obviněným v dovolání neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu ve smyslu §265b odst. 1 písm. a) až 1) tr. ř. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a souhlasila s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Dovolání z důvodu podle §265l odst. l písm. l) tr. ř. lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., ale napadl pouze soudy učiněná skutková zjištění týkající se spáchaného skutku, a že tedy v řízení, které předcházelo napadenému rozhodnutí byl podle jeho názoru dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. písm. g) tr. ř. Tvrzení obviněného, že jednání policisty nstržm. I. U. mohlo být jen důvodem k jeho disciplinárního postihu, je námitkou právní, kterou Nejvyšší soud shledal nedůvodnou. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, se kterými se ztotožnil i odvolací soud, a která jsou uvedena v popisu skutku, je zřejmé, že obviněný popsal povahu a intenzitu jednání nstržm. I. U. tak, že proti němu byly zahájeny úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. Pokud jde o zavinění, vychází judikatura z toho, že závěr o tom, zda tu je zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě (§4 a §5 tr. zák.), je závěrem právním. Tento právní závěr o subjektivních znacích trestného činu se však musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování, stejně jako závěr o objektivních znacích trestného činu (srov. č. 60/1972 Sb. rozh. tr.). O úmyslu obviněného přivodit nstržm. I. U. trestní stíhání svědčí i to, že na svém tvrzení setrval také při opětovném podávání vysvětlení poté, co byly zahájeny úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterého se měl dopustit nstržm. I. U.
Obviněný v dovolání vznesl především námitky proti skutkovým zjištěním soudů. Dovolací soud je však vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání, pokud k nim soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení za dodržení zásad formální logiky, jak tomu bylo v napadeném řízení. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Právní námitka, že by mohlo jít jen o disciplinární a nikoliv trestní postih policisty, je nedůvodná.
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že napadené rozhodnutí, ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 15. listopadu 2006
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek