ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.137.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 137/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 2. 2. 2006 o dovolání obviněné J. G. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 9. 2004, sp. zn. 5 To 509/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 4 T 91/2004 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné J. G. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 11. 6. 2004, sp. zn. 4 T 91/2004, byla obviněná J. G. uznána vinnou trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a odsouzena k trestu odnětí svobody na dva roky nepodmíněně se zařazením do věznice s dozorem.
Podkladem odsuzujícího výroku se stalo zjištění, že obviněná J. G. dne 29. 1. 2004 kolem 10,00 hodin v R., okr. D., v ulici K. S. v úmyslu zmocnit se kabelky fyzicky napadla I. P., které se snažila vytrhnout kabelku z ruky, a když se jí to nepodařilo, povalila ji na zem, bila ji a škrábala ji do obličeje v úmyslu, aby uvolnila kabelku a tak ji mohla získat, přičemž příchodem L. M. bylo obviněné zabráněno v dalším napadání poškozené.
Odvolání obviněné J. G. bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 9. 2004, sp. zn. 5 To 509/2004, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněná J. G. podala prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem. Výrok o zamítnutí odvolání napadla v rozsahu odpovídajícím rozhodnutí o vině a v důsledku toho i v rozsahu odpovídajícím rozhodnutí o trestu. Odkázala na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítla, že její jednání bylo nesprávně posouzeno jako dokonaný trestný čin a že správně mělo být kvalifikováno jen jako pokus trestného činu loupeže podle §8 odst. 1 tr. zák., §234 odst. 1 tr. zák. Poukázala na to, že jako pokus trestného činu loupeže skutek kvalifikoval i státní zástupce v podané obžalobě. Vytkla, že soudy zpřísnily právní posouzení skutku, aniž na možnost této změny byla upozorněna postupem podle §190 odst. 2 tr. ř. Uvedla, že pokud její jednání nebylo posouzeno jen jako pokus trestného činu, mělo to vliv i na rozhodnutí o trestu, zejména pokud jde o hodnocení stupně nebezpečnosti činu pro společnost, možnost dosáhnout mimořádného snížení trestu pod dolní hranici sazby podle §40 tr. zák. apod. Obviněná se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby sám ve věci rozhodl. V tomto ohledu navrhla, aby byla zproštěna obžaloby.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné je zjevně neopodstatněné.
Trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. se dopustí mimo jiné ten, kdo proti jinému užije násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že trestný čin je dokonán již tím, že pachatel vykoná jednání, které vykazuje znaky násilí, pokud je toto jednání neseno úmyslem pachatele zmocnit se cizí věci. Okolnost, zda se pachateli podařilo dosáhnout záměru zmocnit se cizí věci, nemá z hlediska otázky dokonání trestného činu žádný význam. Trestný čin je dokonán již tím, že pachatel jedná způsobem vykazujícím znaky násilí, a to i tehdy, když se mu nepodaří dosáhnout splnění záměru zmocnit se cizí věci. Jestliže pachatel dosáhne splnění uvedeného změru a násilným jednáním se cizí věci skutečně zmocní, jde o tzv. d o k o n č e n í trestného činu. Jinak ovšem platí, že okolnost, zda se pachateli podařilo cizí věci skutečně zmocnit, není kritériem pro posouzení otázky, zda byl trestný čin dokonán či zda dospěl jen do stádia pokusu (§8 tr. zák.). Skutková podstata trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. je konstruována tak, že uvedený trestný čin patří mezi tzv. předčasně dokonané trestné činy. Pro ně je typické, že v právním smyslu jsou dokonány ve stádiu, kdy materiálně ještě nenastal následek, k jehož vniku jednání pachatele podle jeho úmyslu směřovalo.
Porovná-li se skutkový stav, který zjistil Okresní soud v Děčíně, se zákonnými znaky trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., je namístě závěr, že ze strany obviněné evidentně šlo o dokonaný trestný čin, a nikoli jen o jeho pokus ve smyslu §8 odst. 1 tr. zák. Právní kvalifikace skutku jako dokonaného trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. je správná. Krajský soud v Ústí nad Labem se v napadeném usnesení s touto právní kvalifikací důvodně ztotožnil a nevyhověl námitkám obviněné, která již v odvolání vytýkala, že měla být uznána vinnou jen pokusem trestného činu.
Je tedy jasné, že pokud soudy posoudily skutek jako dokonaný trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., nejedná se o nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z toho logicky vyplývá, že se nejedná ani o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který v posuzovaném případě přicházel v úvahu jen ve variantě spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení tomuto rozhodnutí, tj. rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku, předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k), tj. v ustanoveních §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Z uvedené části ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je zřejmé, že v dané věci je možné uplatnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. jen ve spojení s některým jiným dovolacím důvodem. Byl-li dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněn zjevně neopodstatněně, pak je evidentní, že dovolání je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Obviněná v dovolání odkázala i na tu část ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., v níž je jako dovolací důvod uvedeno, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Tato část ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. se na posuzovaný případ nevztahuje. Týká se pouze takových rozhodnutí odvolacího soudu, jimiž odvolací soud zamítl nebo odmítl odvolání z důvodů, které mají povahu p r o c e s n í c h důvodů, tj. podle §253 odst. 1 tr. ř., resp. podle §253 odst. 3 tr. ř. Jde o zamítnutí odvolání z důvodu, že odvolání bylo podáno opožděně, osobu neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět (§253 odst. 1 tr. ř.), resp. o odmítnutí odvolání z důvodu, že nesplňuje náležitosti obsahu odvolání (§253 odst. 3 tr. ř.). Všem těmto případům je společné, že odvolací soud zamítne nebo odmítne odvolání bez meritorního přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně podle §254 tr. ř. Je-li takové rozhodnutí odvolacího soudu chybné, znamená to, že obviněnému byl odňat přístup k druhé instanci. Účelem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pak je umožnit obviněnému, aby dosáhl meritorního přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem. Posuzovaný případ se však z tohoto rámce vymyká, protože odvolání obviněné bylo zamítnuto jako nedůvodné podle §256 tr. ř. po meritorním přezkoumání rozsudku Okresního soudu v Děčíně postupem podle §254 odst. 1 tr. ř. Právo obviněné na přístup k druhé instanci tudíž nebylo dotčeno.
Nejvyšší soud nijak nepřihlížel k námitce obviněné, že na možnost změny právní kvalifikace oproti obžalobě, v níž byl skutek kvalifikován jako pokus trestného činu loupeže podle §8 odst. 1 tr. zák., §234 odst. 1 tr. zák., nebyla upozorněna podle §190 odst. 2 tr. ř. Dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Z tohoto ustanovení je patrno, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení (viz dikci „… nebo jiném nesprávném hmotně právním …“). Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je podřazení skutkového stavu, který zjistil soud, pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Otázka dodržení procesních ustanovení, tj. zejména ustanovení trestního řádu, včetně ustanovení §190 odst. 2 tr. ř., tu nehraje žádnou roli a není kritériem dovolacího důvodu. Námitky, jimiž obviněná vytýkala porušení ustanovení §190 odst. 2 tr. ř. (a v důsledku toho i porušení práva na spravedlivý proces a porušení zásady presumpce neviny), tedy stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. i dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Tato část dovolání nebyla podkladem k tomu, aby se Nejvyšší soud z jejího podnětu meritorně zabýval napadeným usnesením, resp. předcházejícím řízením.
K délce dovolacího řízení považuje Nejvyšší soud za nutné poznamenat, že ačkoli obviněná podala dovolání u Okresního soudu v Děčíně dne 21. 12. 2004, spis byl s dovoláním předložen Nejvyššímu soudu až dne 31. 1. 2006. K průtahům tedy nedošlo v řízení před Nejvyšším soudem.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. února 2006
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec