ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.1376.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 1376/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 29. listopadu 2006 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného T. P., které podal proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 5. 2006, sp. zn. 10 To 90/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 89/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 6 T 89/2005, byl obviněný uznán vinným pokračujícím trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil celkem pěti dílčími útoky v období od 6. 10. 2004 do 25. 1. 2005, které spočívaly v odcizování různých v rozsudku uvedených věcí v celkové hodnotě 50.146,- Kč. Za to byl podle §247 odst. 2 a §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku a 6 měsíců, se zařazením pro jeho výkon podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle §57a odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen také trest zákazu pobytu na okrese Hradec Králové a na území statutárního města Brna, v trvání 5 roků. Současně bylo rozhodnuto o zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 19. 7. 2005, sp. zn. 3 T 27/2005, a podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.
K odvolání obviněného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 16. 5. 2006, sp. zn. 10 To 90/2006, zrušil podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu I. stupně toliko v celém výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. uložil obviněnému podle §247 odst. 2 a §35 odst. 2 tr. zák. stejný souhrnný trest odnětí svobody jak byl uložen soudem I. stupně, včetně způsobu jeho výkonu a podle §57a odst. 1 tr. zák. i stejný trest zákazu pobytu. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 19. 7. 2005, sp. zn. 3 T 27/2005, a výrok o upuštění od souhrnného trestu z rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 7. 9. 2005, sp. zn. 3 T 115/2005, když uložení souhrnného trestu i k tomuto odsouzení bylo v podstatě důvodem zrušení rozsudku soudu I. stupně a nového rozhodnutí odvolacího soudu o trestu. Odvolání poškozené L. K. bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když je toho názoru, že rozsudky soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném hmotně právním posouzení.
Konkrétně pak obviněný namítá, že nesouhlasí se zjištěným skutkovým stavem a odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval mnoha podstatnými skutečnostmi uvedenými v odvolání, zejména ohledně podmínek nutných pro posouzení jeho jednání. Došlo tak k chybnému hodnocení důkazů, což vedlo k nesprávné právní kvalifikaci skutku.
Ohledně skutku v bodě 1. (rozsudku soudu I. stupně) namítá, že zde stojí jeho tvrzení proti tvrzení poškozené, s kterou měl dlouhodobě spory, mstila se mu trestním oznámením a chtěla aby se rozešel s její dcerou. Po celou dobu bydlení v bytě poškozené, že nedošlo k žádné ztrátě majetku, s čímž byla plně srozuměna i dcera poškozené M. K., která však nebyla v této věci slyšena. Mimo výpověď poškozené tak nebyl předložen žádný důkaz o tom, že se tohoto trestného činu dopustil.
Ohledně bodu ad 2. (tamtéž) namítá, že pokud by ke škodě T. S., a. s., odcizil takové množství zboží z prodejních ploch a tyto věci měl uloženy v batohu standardních rozměrů, jeví se množství odcizených věci vyčíslené poškozenou velmi sporné. V té době, že vlastnil batoh velmi malých rozměrů a umožňoval uložení 3 – 4 ks mražených řízků, takže místo činu by musel navštívit asi 100x a je pravděpodobné, že by byl při krádežích zadržen, což je stejné i v případě odcizených parfémů. Žádné odcizené zboží, že také na nádraží ČD v H. K. nikdy k prodeji nenabízel ani neprodával, i když to vyplývá z usvědčující svědecké výpovědi. Spatřuje tak pochybnosti ve zjištění počtu dílčích útoků a vyčíslení vzniklé škody, když také inventura u poškozené proběhla s delší časovou prodlevou a ke krádežím tak mohlo dojít i jinou osobou.
K bodu ad 4. (tamtéž) obviněný namítá, že mimo jeho vynucené doznání není žádný přímý důkaz, který by jej usvědčoval (např. svědecká výpověď, záběr kamerového systému) a tento skutek tak byl objasněn pouze na základě jeho doznání, když poškozená by při své nepřesné evidenci zboží, nikdy na odcizení předmětných rukavic nepřišla. Orgánům Policie ČR ve své výpovědi ale uvedl, že si veškeré podrobnosti krádeže rukavic vymyslel, aby měl klid od vyslýchajících, a jen náhodně se tyto údaje shodují se ztrátou zjištěnou následně v prodejně poškozenou.
K uloženému trestu pak namítá, že upřednostňuje represivní složku před výchovnou a preventivní a odporuje tak účelu trestu, včetně zařazení do věznice s ostrahou. Uložený trest zákazu pobytu považuje za nepřiměřeně tvrdý, když v H. K. docházel na protidrogovou léčbu a také žil u známých před svým zadržením, a v P., že má trvalé bydliště, nemůže bydlet vzhledem k svému rozchodu s matkou. Účelu trestu, že by v daném případě bylo dosaženo i jeho kratším trváním.
V závěru dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek krajského soudu a za podmínek §265l tr. ř. vrátit věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného uvedl, že toto ve skutečnosti směřuje převážně proti hodnocení provedených důkazů a napadá tak soudy učiněná skutková zjištění. Údajně nesprávná skutková zjištění ale nemůžou být důvodem dovolání. Výrok o uložení trestu z hlediska jeho druhu, výše či způsobu výkonu lze dovoláním napadnout pouze z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ale tyto vady nejsou dovoláním namítány. To, že obviněný bydlel v H. K. a ambulantně se tam léčil, uložení trestu zákazu pobytu nebrání. Státní zástupce proto navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu dovolání obviněného ale vyplývá, že jeho námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou vesměs zaměřeny nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti hodnocení důkazů provedeného soudy a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně, resp. proti uloženému trestu, který obviněný považuje za nepřiměřeně přísný. Obviněný tak dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, zjevně zaměňuje za další odvolání, když jeho námitky jsou v podstatě totožné s námitkami uplatněnými již v řízení před odvolacím soudem, který se jimi zabýval ale neshledal je důvodnými. To ostatně platí také o řízení před soudem I. stupně, když již tento soud se v odůvodnění rozsudku podrobně zabývá, vedle otázky zásadní změny jeho výpovědí u hlavního líčení, zejména také obhajobou obviněného ve vztahu ke krádeži zboží v obchodním domě T. a následného zjištění výše škody, a to i s odkazem na usvědčující svědecké výpovědi (Š., M.).
Z odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů tak vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž Nejvyšší soud mezi nimi neshledal žádný, natož pak extrémní rozpor, který by jediný mohl odůvodnit zásah do skutkového děje v řízení o dovolání.
Na základě těchto důvodů, když obviněný neuplatnil žádnou námitku, která by odpovídala uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. listopadu 2006
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš