ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.1384.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 1384/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 29. listopadu 2006 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného Z. D., které podal proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 2006, sp. zn. 5 To 488/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 9 T 33/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 22. 5. 2006, sp. zn. 9 T 33/2006, byl obviněný uznán vinným:
1) trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že (stručně uvedeno) v přesně nezjištěných dnech v červenci a srpnu 2004 ve svém bytě a jinde na území města K., poskytl N. V. přímo nebo prostřednictvím další osoby za celkovou částku 1.700,- Kč celkem ve čtyřech případech nezjištěné množství psychotropní látky (pervitin), kterou N. V. následně užil nitrožilně;
2) trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil tím, že (stručně uvedeno) v přesně nezjištěných dnech v dubnu až červenci roku 2005 ve svém bytě a jinde na území města K., společně prodal J. B., a D. K., o nichž mohl a měl vědět, že ještě nedovršily věku 18 let, za celkem 600,- Kč nezjištěné množství psychotropní látky (pervitin) a zdarma každé z nich následně poskytl tuto látku v nejméně dalších 9 případech, kterou tyto osoby následně užily šňupáním.
Ohledně skutku ad 1) bylo soudem I. stupně podle §37 tr. zák. upuštěno od uložení souhrnného trestu ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. 4 T 75/2004. Za skutek ad 2) byl obviněný odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, se zařazením pro jeho výkon podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou.
Odvolání obviněného, které podal proti rozsudku soudu I. stupně, bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 2006, sp. zn. 5 To 488/2006, zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Usnesení odvolacího soudu napadl řádně a včas obviněný dovoláním, ve kterém uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že v řízení předcházejícím zamítnutí odvolání, byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť předcházející rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Konkrétně pak namítá, že v řízení nebylo bez důvodných pochybností zjištěno, že by se dopustil daného jednání. Nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, že je usvědčován výpověďmi svědků N. V. a J. B. z přípravného řízení, když tito svědci u hlavního líčení uvedli, že v přípravném řízení vypovídali nepravdivě, protože byli k tomu nuceni vyslýchajícím policejním komisařem B. v přítomnosti pouze policistů. I když policisté před soudem užití nátlaku popřeli, domnívá se obviněný, že se svědky bylo manipulováno a záležitost nebyla řádně prošetřena. Svoji nevinu dovozuje z výpovědí svědků u hlavního líčení, na jejichž obsah poukazuje, a soudům vytýká, že se nezabývaly rozpory ve výpovědích svědkyň B. a K., proč jako věrohodná je pouze jedna z těchto svědkyň. Je proto toho názoru, že se jednání popisovaného v §187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. nedopustil a soud I. stupně pochybil i v právní kvalifikaci skutku, když jeho jednání nenaplňuje skutkovou podstatu tohoto trestného činu. Navrhl proto, aby bylo napadené usnesení zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Jak vyplývá z obsahu dovolání, námitky obviněného ale nesměřují proti právnímu posouzení skutku ve smyslu uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale zpochybňují zákonnost provedení výslechu svědků v přípravném řízení a tím jejich důkazní hodnotu, následně pak postup soudu I. stupně při hodnocení provedených důkazů a domáhá se jiného hodnocení věrohodnosti výpovědí svědků. V konečném důsledku se tak domáhá změny skutkových zjištění v tom smyslu, že se daného jednání nedopustil. Takovéto námitky ale nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Dovolání není dalším odvoláním ale mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě pouze zásadních procesních a hmotně právních vad uvedených taxativně v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř.
Okolnostmi výslechu svědků v přípravném řízení se zabýval již soud I. stupně a také soud odvolací, když oba soudy dospěly k závěru, že tyto výpovědi byly provedeny řádně a to nejen s ohledem na výpověď příslušníků Policie ČR, ale také s ohledem na přítomnost obhájce obviněného u těchto výslechů. Z provedených důkazů a jejich hodnocení tak logicky vyplývá i závěr o vině obviněného a mezi provedenými důkazy, učiněnými skutkovými zjištěními a hmotně právním posouzením jednání obviněného neexistuje žádný, natož pak extrémní rozpor.
Nejvyšší soud se proto věcně zabýval pouze obecnou námitkou obviněného, že soud I. stupně pochybil v právní kvalifikaci jeho jednání a skutku, protože nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu podle §187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Z popisu jednání obviněného uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně ale naplnění všech znaků skutkové podstaty tohoto trestného činu jednoznačně vyplývá, a to jak po stránce formální, tak i po stránce materiální. Tato námitka obviněného je proto neopodstatněná.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., když dovolání bylo z podstatné části založeno na v řízení o dovolání nepřípustných skutkových námitkách, z nichž vycházela i jediná obecná námitka o nenaplnění znaků dané skutkové podstaty, aniž by obviněný konkrétně uvedl, jaký znak (formální či materiální) nebyl naplněn a z jakých důvodů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. listopadu 2006
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš