ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.1398.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 1398/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. prosince 2006 o dovolání obviněné O. G. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 11. 2005, sp. zn. 9 To 80/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 2/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 3 T 2/2004, byla obviněná O. G. uznána vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. spáchaného ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a byla odsouzena podle §250 odst. 4 tr. zák. za použití §40 odst. 1, 4 písm. c) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle §58 odst. 1 tr. zák. jí byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle §59 odst. 2 věta za středníkem tr. zák. jí bylo uloženo, aby ve zkušební době nahradila podle svých sil škodu, kterou způsobila trestným činem. Dále byla obviněné podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost, aby společně a nerozdílně s obviněným J. G. uhradila poškozené společnosti U. B., a. s., v konkursu, škodu ve výši 11.000.000,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Obviněná spáchala trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. tím, že společně s obviněným J. G. v listopadu a prosinci 1993 v Ú. n. L., jako jednatelé společnosti G., s. r. o., společně s obviněným Ing. M. V. a obviněným J. M., trestně stíhanými v jiné věci, po vzájemné dohodě a opatření padělaných podkladů uzavřeli s U. B., a. s., smlouvu o úvěru, podle níž jim byl poskytnut krátkodobý úvěr ve výši 12.000.000,- Kč, z něhož si ihned v hotovosti vyzvedli 11.000.000,-Kč, přičemž ve smlouvě nepravdivě potvrdili konečnou splatnost úvěru k 25. 11. 1994 a zajištění úvěru zástavní smlouvou k nemovitosti ve vlastnictví Z., s. r. o., T. (jejímž jediným společníkem byl obviněný J. M.), když ve skutečnosti jednali v úmyslu podvodně vylákat úvěr a bance ho nesplatit, přičemž obviněný J. G. se do současné doby zdržuje na neznámém místě, a bance tak způsobili škodu ve výši 11.000.000,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná O. G. odvolání proti všem jeho výrokům. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. 11. 2005, sp. zn. 9 To 80/2005, její odvolání podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl jako odvolání, které bylo podáno opožděně.
Odvolací soud v odůvodnění svého usnesení uvedl, že hlavní líčení před soudem prvního stupně se konalo v přítomnosti obviněné, která byla v řízení řádně zastoupena svým obhájcem. V přítomnosti obviněné byl dne 25. 2. 2004 vyhlášen rozsudek, a to jak výrok, tak odůvodnění a poučení o opravném prostředku. V této souvislosti odvolací soud podotkl, že obviněná po vyhlášení rozsudku nepodala odvolání, ale „ponechala si lhůtu“. Soud dále připomněl, že obviněná se ve skutečnosti seznámila s písemným vyhotovením rozsudku soudu prvního stupně, byť jí nebyl rozsudek doručen procesně řádným způsobem, když tak nebylo učiněno prostřednictvím držitele poštovní licence ve Španělském království. Vzhledem k tomu, že obviněná se vyhýbala trestnímu stíhání pobytem v cizině (viz č. l. 204 - 216 spisu), bylo proti ní zahájeno řízení proti uprchlému podle §302a násl. tr. ř., a z tohoto důvodu byl rozsudek soudu prvního stupně v souladu s §306 tr. ř. doručen dne 2. 5. 2005 jen jejímu obhájci JUDr. J. C., který proti rozsudku nepodal odvolání, a proto po uplynutí odvolací lhůty rozsudek nabyl právní moci dne 11. 5. 2005. Pokud obviněná podala odvolání až dne 5. 10. 2005, učinila tak až po uplynutí lhůty k podání odvolání. Na tom podle odvolacího soudu nic nemění ani postup krajského soudu, který usnesením ze dne 5. 9. 2005 zrušil podle §305 tr. ř. a §306a odst. 2 tr. ř. per analogiam řízení proti uprchlému, protože taková analogie je nepřípustná. Odvolací soud proto zamítl odvolání obviněné podle §253 odst. 1 tr. ř. jako odvolání podané opožděně.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 11. 2005, sp. zn. 9 To 80/2005, podala obviněná O. G. prostřednictvím své obhájkyně dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., protože Vrchní soud v Praze údajně zamítl její odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Namítla, že postup odvolacího soudu byl nezákonný a zkrátil ji na jejích právech, když odvolání zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. jako opožděně podané, přestože podle §306a odst. 1 tr. ř. se v trestním řízení poté, co pominou důvody řízení proti uprchlému, pokračuje v trestním řízení podle obecných ustanovení. Protože odvolací řízení je součástí trestního řízení, nelze podle obviněné ustanovení §306a odst. 1, 2 tr. ř. vztahovat jen k hlavnímu líčení probíhajícímu před soudem prvního stupně.
Ohradila se také proti tomu, že její obhájce nepodal v řízení proti uprchlému odvolání, a nepostupoval výhradně v jejím zájmu za využití všech zákonných prostředků k její obhajobě. Tento nedostatek byl podle ní napraven usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 9. 2005, sp. zn. 3 T 2/2004, který s odkazem na §305 tr. ř. a §306a odst. 2 tr. ř. per analogiam zrušil právní moc rozsudku soudu prvního stupně a rozsudek jí doručil do vlastních rukou. Proto podle obviněné nelze vycházet z toho, že právní moc rozsudku nastala dne 11. 5. 2005.
Obviněná proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k
odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek (správně má být usnesení) Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 11. 2005, sp. zn. 9 To 80/2005, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání odmítla výtky obviněné a ztotožnila se s postupem Vrchního soudu v Praze, přičemž odkázala na odůvodnění napadeného usnesení. Zdůraznila, že Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 5. 9. 2005 vydaným s odkazem na §306a odst. 2 tr. ř. nemohl obviněné dodatečně vytvořit podmínky pro podání odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 3 T 2/2004, který nabyl právní moci již dne 11. 5. 2005. Odvolání obviněné tak bylo podáno až po právní moci rozsudku soudu prvního stupně, a proto bylo odvolacím soudem správně zamítnuto podle §253 odst. 1 tr. ř. jako odvolání podané opožděně. Z těchto důvodů navrhla, aby dovolání obviněné bylo v neveřejném zasedání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Dovolání z důvodu podle §265l odst. l písm. l) tr. ř. lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Obviněná zakládá existenci tohoto dovolacího důvodu na první alternativě zmíněného ustanovení trestního řádu, když podle jejího názoru nebyly splněny podmínky pro zamítnutí odvolání podle §253 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud především upozorňuje, že námitky uplatněné obviněnou v dovolání byly již uplatňovány v řízení o odvolání a odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádal. K námitce obviněné, že soudy podle §306a odst. 1 tr. ř. ji měly poté, co u ní pominuly důvody řízení proti uprchlému doručit rozsudek do vlastních rukou, když podle §306a odst. 1, 2 tr. ř. se tento postup vztahuje i na odvolací řízení, Nejvyšší soud uvádí, že ustanovení §306a odst. 1 tr. ř. dopadá na jinou situaci v řízení. Ustanovení §306a odst. 1 tr. ř. totiž stanoví, že „pominou-li důvody řízení proti uprchlému, pokračuje se v trestním řízení podle obecných ustanovení. Požaduje-li to obviněný, provedou se v řízení před soudem znovu důkazy v předchozím řízení provedené, u nichž to jejich povaha připouští, nebo jejichž opakování nebrání jiná závažná skutečnost; v opačném případě se obviněnému protokoly o provedení těchto důkazů přečtou a umožní se mu, aby se k nim vyjádřil“. Smyslem tohoto ustanovení je, aby obviněnému (obviněné) byla dána možnost, pokud v průběhu řízení pominou důvody, které vedly ke konání řízení proti uprchlému, domáhat se znovuprovedení důkazů, které již byly v průběhu řízení provedeny, případně se k nim alespoň vyjádřit (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. Praha: C. H. Beck 2005, 2231s. až 2232s.). Podmínkou postupu podle §306a odst. 1 tr. ř. je okolnost, že v řízení lze pokračovat, tedy že řízení dosud neskončilo. V předmětné věci však trestní řízení skončilo již dnem 11. 5. 2005, kdy napadený rozsudek soudu prvního stupně nabyl právní moci. Z tohoto důvodu je námitka obviněné učiněná s ohledem na ustanovení §306a odst. 1 tr. ř. zjevně neopodstatněná.
Obviněná také odkázala na usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
5. 9. 2005, kterým byla podle §305 tr. ř. a §306a odst. 2 tr. ř. per analogiam údajně zrušena právní moc rozsudku soudu prvního stupně. Nejvyšší soud ze spisu zjistil, že Krajský soud v Ústí nad Labem svým usnesením ze dne 5. 9. 2005, sp. zn. 3 T 2/2004, podle §305 tr. ř. a §306a odst. 2 tr. ř. per analogiam rozhodl, že již nebude vedeno řízení proti uprchlé. Podle Nejvyššího soudu však z tohoto výroku nevyplývá, že by krajský soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně, byť tak nesprávně uvádí v odůvodnění zmíněného usnesení. Nadto je nutné podotknout, že Krajský soud v Ústí nad Labem v dané věci ani nemohl zrušit rozsudek soudu prvního stupně, protože takovým postupem by výrazně překročil smysl uvedeného ustanovení a ani by takovýmto postupem nemohl věc vrátit do stádia po vyhlášení rozsudku, ale musel by, pokud by celé trestní řízení bylo vedeno proti obviněné jako proti uprchlé, konat znovu nové hlavní líčení v celém rozsahu.
Ustanovení §306a odst. 2 tr. ř., o jehož aplikaci v tomto případě jde především, stanoví, že „skončilo-li řízení proti uprchlému pravomocným odsuzujícím rozsudkem
a poté pominuly důvody, pro které se řízení proti uprchlému vedlo, na návrh odsouzeného podaný do osmi dnů od doručení rozsudku soudu prvního stupně takový rozsudek zruší a v rozsahu stanoveném v odstavci 1 se hlavní líčení provede znovu.
O právu navrhnout zrušení pravomocného odsuzujícího rozsudku musí být při doručení rozsudku odsouzený poučen. Přiměřeně soud postupuje, vyžaduje-li to mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána“. Také podstatou tohoto ustanovení je zabezpečit obviněnému (obviněné) právo na spravedlivý a řádný proces za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti tam, kde je to z povahy věci možné, a zabránit tak tomu, aby byl odsouzený dodán do výkonu trestu, aniž by se mohl k věci vyjádřit.
Na rozdíl od §306a odst. 1 tr. ř. však toto ustanovení dopadá na případy, kdy celé řízení bylo konáno proti uprchlému a skončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem. Soud prvního stupně na návrh obviněného učiněný v osmidenní lhůtě od doručení rozsudku obligatorně zruší rozsudek soudu prvního stupně a po zrušení provede soud nové hlavní líčení v celém rozsahu (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. Praha: C. H. Beck 2005, 2231s až 2232s.).
O takový případ se však v této věci nejedná, protože proti obviněné se nevedlo celé řízení proti uprchlé, když obviněná byla osobně přítomna u hlavního líčení a vyhlášení rozsudku, a bylo jí tak zabezpečeno právo na řádný a spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, vyhlášené pod č. 209/1992 Sb., a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Nejvyšší soud ze spisu zjistil, že obviněná trvale vycestovala z České republiky při vědomí, že je proti ní vedeno trestní stíhání, byla uznána vinnou trestným činem, když byla při vyhlášení rozsudku poučena o možnosti podat odvolání do osmi dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku. Obviněná tedy mohla bez jakékoliv pochybnosti očekávat, že jí bude soudem doručováno písemné vyhotovení rozsudku. Obviněná podle zpráv místní španělské policie udala soudu adresu, na níž nebydlela, když dům, kde měla bydlet, byl údajně pobořen. Soudu prvního stupně se přes velkou snahu nepodařilo doručit písemné vyhotovení rozsudku procesně řádným způsobem podle §62 odst. 1, §64 odst. 1 písm. b) a §428 tr. ř., přestože obviněné byl rozsudek fakticky doručen (viz č. l. 144). Následné pokusy soudu byly již neúspěšné a vzhledem k tomu, že se obviněné nepodařilo doručit písemné vyhotovení rozsudku ani prostřednictvím tzv. mezinárodní doručenky, pomocí Eurojustu ani prostřednictvím pomoci justičních orgánů Španělského království a její skutečné místo pobytu nebylo vypátráno ani prostřednictvím Interpolu, bylo proti ní důvodně zahájeno řízení proti uprchlému. V této souvislosti je nutné dodat, že není povinností soudu přizpůsobovat režim řízení a jeho průběh případným požadavkům a chování obviněné. Naopak je na obviněné, chce-li využít svých práv, aby svoji činnost a chování přizpůsobila průběhu trestního řízení a postupu soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 1. 2006, sp. zn. 6 Tdo 72/2006).
Podle hlavy dvacáté, oddílu druhého trestního řádu, §302 lze řízení podle ustanovení tohoto oddílu konat proti tomu, kdo se vyhýbá trestnímu řízení pobytem v cizině nebo tím, že se skrývá. Podle §304 tr. ř. musí mít obviněný v tomto řízení vždy obhájce. Ten má stejná práva jako obviněný. Podle §306 odst. 1 tr. ř. se všechny písemnosti určené pro obviněného v řízení proti uprchlému doručují toliko obhájci. Vzhledem ke skutečnostem uvedeným na str. 4 – 5 tohoto usnesení dospěl soud prvního stupně ke správnému a zákonnému závěru, že se bude konat řízení proti uprchlé podle §302 a násl. tr. ř., a proto správně postupoval podle ustanovení §304 tr. ř. a §306 odst. 1 tr. ř.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. prosince 2006
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek