ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.1434.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 1434/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. listopadu 2006 o dovolání obviněného J. M., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2006, sp. zn. 11 To 269/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 1 T 208/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 5. 6. 2006, sp. zn. 1 T 208/2005, byl obviněný J. M. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a byl odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dva roky a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu pěti let a podle §57a odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu pobytu v Mladé Boleslavi na dobu pěti let. Dále mu byl podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest propadnutí věci, a to zajištěné pilky a šroubováku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému M. D., částku 5.952,- Kč na náhradu škody.
Obviněný spáchal trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. tím, že dne 1. 9. 2005 kolem 16:00 hod. v M. B. před domem po vypáčení zámku levých předních dveřích vnikl do zaparkovaného uzamčeného osobního automobilu zn. Škoda Octavia v hodnotě 138.700,- Kč v majetku M. D., a po přeříznutí volantu, sejmutí zajišťovací tyče a vylomení zámku spínací skříňky pak vozidlo řídil po silnici směrem na P., přičemž od obce D. byl pronásledován hlídkou Policie České republiky, před kterou zvýšenou rychlostí ujížděl a mezi obcemi havaroval do stromu a tohoto jednání se dopustil poté, co již byl pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 4. 2003, sp. zn. 4 T 61/2002, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dva roky, který vykonal dne 25. 1. 2005.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. M. odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 10. 8. 2006, sp. zn. 11 To 269/2006, odvolání obviněného zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2006, sp. zn. 11 To 269/2006, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný popřel, že by spáchal trestný čin a soudům obou stupňů vytkl, že nevzaly v úvahu jeho námitky proti učiněným skutkovým zjištěním. Namítl, že soudy hodnotily důkazy v rozporu s §2 odst. 5 tr. ř., když údajně vzaly v úvahu jen tvrzení svědčící proti němu a na jejich podkladě jej uznaly vinným. Dále uvedl, že mohlo dojít k porušení čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, tj. zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, když jeho obhájce byl vyrozuměn dne 10. 8. 2006 o tom, že věc je v odvolacím řízení přidělena předsedkyni senátu JUDr. U., a veřejnému zasedání odvolacího senátu předsedala Mgr. L. P.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2006, sp. zn. 11 To 269/2006, i rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 5. 6. 2006, sp. zn. 1 T 208/2005, a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, případně aby sám zprostil obviněného obžaloby.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadl soudy učiněná skutková zjištění týkající se spáchaného skutku. Za námitky skutkového charakteru je nutno považovat výhrady obviněného týkající se úplnosti provedeného dokazování a hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů. Nejvyšší soud podotýká, že soudy v odůvodněních svých rozhodnutí logicky vyložily, o které důkazy opřely svá skutková zjištění. Obviněný se tedy ve svém dovolání pouze domáhá, aby na základě jiného skutkového zjištění, byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Dovolací soud je však vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání, pokud k nim soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení za dodržení zásad formální logiky, jak tomu bylo v napadeném řízení. Judikatura Nejvyššího soudu vychází z názoru, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
K námitce obviněného, že mohla být porušena zásada uvedená v §2 odst. 5 tr. ř. a zásada zákonného soudce zakotvená v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, Nejvyšší soud uvádí, že uvedené zásady jsou zásadami procesními, nikoli zásadami práva hmotného, a proto tato námitka svým obsahem nenaplňuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který slouží výlučně k nápravě vad spočívajících v nesprávném hmotně právním posouzení.
Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř. Proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. listopadu 2006
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek