ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.1465.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 1465/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. 12. 2006 o dovolání obviněného P. K. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 8. 2006, sp. zn. 7 To 236/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 10 T 31/2006 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 10 T 31/2006, byl obviněný P. K. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin.
Odvolání obviněného bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 8. 2006, sp. zn. 7 To 236/2006, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni. Výrok o zamítnutí odvolání napadl v celém rozsahu zahrnujícím rozhodnutí o vině i trestu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V jeho mezích namítl, že skutek byl nesprávně posouzen jako trestný čin, a vyjádřil názor, že čin neměl takový stupeň nebezpečnosti pro společnost, aby mohlo jít o trestný čin. Obviněný tedy namítl nedostatek materiální podmínky trestnosti činu. Domáhal se toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Plzni věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. se dopustí mimo jiné ten, kdo neoprávněně prodá jinému psychotropní látku.
Jako tento trestný čin byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu Plzeň-město, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil i Krajský soud v Plzni, spočíval v tom, že obviněný v přesně nezjištěné době od srpna do září 2005 v Plzni, Čechova ul., od nezjištěné osoby nejprve opatřil a následně za částku 500,- Kč prodal v jednom plastovém sáčku přibližně 0,5 gramu metamfetaminu (pervitinu) H. G. a V. H., přičemž věděl, že pervitin je určen oběma těmto dívkám, z fyzického vzezření V. H. mu muselo být zřejmé, že ještě nemusela dosáhnout zletilosti, a přesto její věk žádným způsobem nezjišťoval.
Skutek, tak jak ho soudy zjistily, evidentně naplňuje znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. Pokud Okresní soud Plzeň-město ve skutkové části výroku o vině uvedl okolnosti týkající se věku V. H., převzal je z obžaloby, která skutek kvalifikovala také podle §187 odst. 2 písm. b) tr. zák., neboť obviněný v tomto směru spáchal čin vůči osobě mladší než osmnáct let. Okresní soud Plzeň-město však nepřihlížel k této okolnosti, která jinak podmiňuje použití vyšší trestní sazby, neboť shledal, že v daném případě nezvyšuje podstatně stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, a odkázal na ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. (Toto ustanovení neměl citovat ve výroku o vině, ale jen v odůvodnění rozsudku měl vysvětlit, že ho aplikoval.)
Obviněný vyjádřil v dovolání názor, že důvody, pro které Okresní soud Plzeň město nepřihlížel k věku V. H. jako k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, měly vést k závěru, že skutek vůbec nemá takový stupeň nebezpečnosti, aby šlo o trestný čin. S tímto názorem se Nejvyšší soud rozhodně nemohl ztotožnit.
Podle §3 odst. 1 tr. zák. trestným činem je pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně. Podle §3 odst. 2 tr. zák. čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je nepatrný, není trestným činem, i když jinak vykazuje znaky trestného činu. Materiální podmínkou trestnosti činu tedy je takový stupeň jeho nebezpečnosti pro společnost, který je vyšší než nepatrný.
Pokud zákon stanoví formální znaky skutkové podstaty určitého trestného činu, je tím vyjádřeno zároveň i to, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech je stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla vyšší než nepatrný, takže je splněna i materiální podmínka trestnosti činu. Z toho vyplývá, že materiální podmínka trestnosti činu chybí jen tehdy, jestliže stupeň nebezpečnosti pro společnost v konkrétním případě nedosahuje ani dolní hranice typové nebezpečnosti činu pro společnost, to znamená, že neodpovídá ani těm nejlehčím běžně se vyskytujícím případům trestného činu dané skutkové podstaty (k tomu viz č. 43/1996 Sb. rozh. tr.).
Okresní soud Plzeň-město nekvalifikoval skutek podle §187 odst. 2 písm. b) tr. zák. z toho důvodu, že šlo pouze o jeden případ prodeje drogy, obě dívky obviněného o prodej drogy žádaly, sám obviněný jim drogu aktivně nenabízel, nebyl dosud soudně trestán a obě dívky již byly uživatelkami drogy pervitin, přičemž v jiných případech ji kupovaly od jiných dealerů. Význam těchto okolností Okresní soud Plzeň-město zcela přiměřeně vyjádřil tím, že věk V. H., která v době činu ještě nedosáhla osmnácti let, nepovažoval za důvod k použití vyšší trestní sazby, neboť nezvyšoval podstatně stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost (§88 odst. 1 tr. zák.). Tím byl význam uvedených okolností z hlediska právního posouzení skutku vyčerpán. Uvedené okolnosti nelze ve prospěch obviněného přeceňovat do té míry, aby to vedlo k závěru, že vůbec chybí materiální podmínka trestnosti činu kvalifikovaného podle §187 odst. 1 tr. zák. Posuzovaný případ svou povahou, rozsahem a závažností spadá do okruhu běžně se vyskytujících případů trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. a nijak se nevymyká z jejich rámce.
Šlo sice jen o jeden případ prodeje drogy, avšak ustanovení §187 odst. 1 tr. zák. nestanoví žádné minimální množství drogy ani minimální počet případů jednání pachatele jako nějakou spodní hranici trestnosti činu. Z hlediska stupně nebezpečnosti činu pro společnost je významné, že množství asi 0,5 gramu metamfetaminu (pervitinu) bylo způsobilé k citelnému ovlivnění psychiky uživatele a nebylo proto zcela zanedbatelné, neboť představovalo asi deset dávek, jejichž obvyklá velikost je 50 miligramů.
I když obviněný sám z vlastní iniciativy dívkám drogu nenabízel a jednal z podnětu jejich žádosti o opatření drogy, je tento způsob provedení trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zák. spíše typický, neboť je obvyklé, že uživatelé drog se sami obracejí na dealery a drogy požadují. Nejedná se tedy o něco výjimečného, neobvyklého či atypického, co by mohlo přesvědčivě odůvodnit závěr o nedostatku potřebného stupně nebezpečnosti činu pro společnost.
Ani okolnost, že dívky, kterým obviněný drogu prodal, již byly uživatelkami drog a kupovaly je i od jiných dealerů, nemůže vést k úsudku o nedostatku materiální podmínky trestnosti činu obviněného. Prodej drog osobám, u kterých již je závislost na drogách ustálena nebo se u nich teprve rozvíjí, je běžným průvodním jevem spojeným s obvyklými formami trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zák. Nebezpečnost posuzovaného způsobu činu spočívá v tom, že dále prohlubuje závislost uživatelů drog, snižuje vyhlídky na jejich možné léčení a posunuje je směrem ke stavu, v němž již nejsou schopny užívání drog kontrolovat.
Zcela bez významu je okolnost, že obviněný nebyl dosud soudně trestán.
Obviněný v dovolání uvedl, že při nedostatku potřebného stupně nebezpečnosti činu pro společnost jako materiální podmínky jeho trestnosti podle §187 odst. 1 tr. zák. měly soudy uvažovat o posouzení skutku jako přestupku podle §30 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. To ovšem ve skutečnosti vůbec nepřicházelo v úvahu. Přestupku na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi podle citovaného ustanovení se dopustí ten, kdo neoprávněně prodá, podá nebo jinak umožní druhé osobě škodlivé užívání jiné návykové látky, než jsou omamné látky, psychotropní látky a alkohol. Lze jen poznamenat, že metamfetamin (pervitin) je psychotropní látkou uvedenou v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., takže jednání spočívající v jeho prodeji vůbec nespadá pod ustanovení §30 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích. Toto ustanovení postihuje jednání spojená s jinými návykovými látkami, než jsou (mimo jiné) psychotropní látky.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud považuje za nutné dodat, že se právním posouzením skutku zabýval ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy, a že nijak nepřihlížel k té části dovolání, v níž obviněný uplatnil námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění z nich vyvodily, neboť tyto námitky byly mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení je dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Z toho je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva (trestního zákona) na skutkový stav, který zjistil soud. Jinak řečeno, jedná se o podřazení skutkového stavu, který zjistil soud, pod ustanovení hmotného práva (trestního zákona). Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud. V mezích dovolacího důvodu jsou tedy jen takové námitky, které směřují k tomu, že skutkový stav zjištěný soudem nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, a nikoli námitky, jimiž dovolatel zpochybňuje skutková zjištění soudu a snaží se prosadit svou vlastní verzi skutkového stavu, to znamená námitky proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění na jejich podkladě učinil, jak postupoval při dokazování, v jakém rozsahu provedl důkazy apod. Dovolání je jako mimořádný opravný prostředek koncipováno z hlediska důvodů tak, že nepřipouští, aby jeho cestou byl napadán skutkový základ rozhodnutí. S tím se nesrovnávala ta část dovolání, v níž obviněný soudům vytýkal, jak hodnotily jeho výpověď a výpovědi svědkyň H. G. a V. H., příp. i další důkazy. Proto se Nejvyšší soud touto částí dovolání obviněného dále nezbýval.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. prosince 2006
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec