ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.1487.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 1487/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. 12. 2006 o dovolání obviněného V. B. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 8. 2006, sp. zn. 4 To 313/2006, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 31/2005 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2006, sp. zn. 10 T 31/2005, byl obviněný V. B. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k peněžitému trestu ve výši 10.000,- Kč s náhradím trestem odnětí svobody stanoveným na 2 měsíce. Dále bylo výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o náhradě škody.
Odvolání obviněného bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 8. 2006, sp. zn. 4 To 313/2006, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Výrok o zamítnutí odvolání napadl v celém rozsahu zahrnujícím rozhodnutí o vině, trestu i náhradě škody. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V jeho mezích uplatnil námitky, jimiž zpochybnil, že by byla příčinná souvislost mezi jeho jednáním a zraněním poškozeného a že by zranění poškozeného mělo povahu ublížení na zdraví. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby ho zprostil obžaloby.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Jako trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. byl posouzen skutek, který podle zjištění Městského soudu v Brně, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil i Krajský soud v Brně, spočíval v tom, že obviněný V. B. , po předchozí slovní potyčce fyzicky napadl úderem pěstí do pravé strany obličeje poškozeného K. Z. a způsobil mu tak krevní podlitinu v oblasti pravé poloviny dolní čelisti a distorzi krční páteře, v důsledku čehož byl poškozený omezen v obvyklém způsobu života na dobu 10 až 14 dnů a v pracovní neschopnosti byl od 6. 8. 2003 do 2. 9. 2003.
Trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo jinému úmyslně ublíží na zdraví.
Skutkový stav, tak jak ho soudy zjistily, evidentně naplňuje znaky uvedeného trestného činu.
Příčinnou souvislost mezi svým jednáním a zraněním poškozeného obviněný zpochybnil okolností, že poškozený vyhledal lékařské ošetření s odstupem několika hodin po incidentu. Obviněný v tomto ohledu poukazoval na to, že k incidentu došlo kolem 17:30 hodin, avšak poškozený vyhledal lékařské ošetření až v době mezi 20:00 až 20:30 hodin (téhož dne). Namítaná okolnost je plně slučitelná se závěrem soudů o příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného a zraněním poškozeného, a to se zřetelem k tomu, co na podkladě svědecké výpovědi poškozeného soudy zjistily ohledně činnosti poškozeného ve zmíněné době. Z těchto zjištění jasně vyplývá, že poškozený nebyl vystaven žádnému jiném působení sil, které by mohly jeho zranění jakkoli ovlivnit, tj. zejména nebyl napaden nikým dalším, nezranil se sám např. pádem, nárazem apod. I když si poškozený na obtíže spojené s distorzí krční páteře začal stěžovat až následujícího dne, není ani tato skutečnost důvodem k závěru, že mezi jednáním obviněného a zraněním poškozeného nebyla příčinná souvislost. V tomto ohledu je úsudek soudů o příčinné souvislosti v souladu se zjištěním vyplývajícím ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, podle něhož je běžné, že bolestivé příznaky tohoto typu zranění pacient začne pociťovat později.
Zranění poškozeného, zvláště pokud spočívalo v distorzi (podvrtnutí) krční páteře, bylo ublížením na zdraví ve smyslu §221 odst. 1 tr. zák. Ublížením na zdraví se rozumí stav, který je porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí a znesnadňuje výkon obvyklé činnosti nebo má jiný vliv na obvyklý způsob života poškozeného, přičemž tento stav netrvá jen po krátkou, zcela přechodnou dobu, to znamená, že je dán po dobu alespoň sedmi dnů. Tato hlediska zranění poškozeného jasně splňuje. V důsledku zranění, jehož podstatou byla distorze krční páteře, poškozený nemohl prudčeji otáčet hlavu, ohýbat se, točila se mu hlava, bylo mu zle od žaludku, přičemž jeho omezení v obvyklém způsobu života bylo zvýrazněno tím, že v rámci léčby mu byl přiložen krunýř. Bez ohledu na to, že byl v pracovní neschopnosti čtyři týdny, soudy na podkladě znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, zjistily, že minimální dobou skutečného omezení obvyklého způsobu života poškozeného bylo deset dnů. To je doba naprosto přiměřená povaze, rozsahu a závažnosti posuzovaného zranění. Pokud obviněný namítal, že poškozený nadále řídil motorové vozidlo, je třeba poznamenat, že to nijak není v rozporu s tím, že zranění poškozeného bylo ublížením na zdraví ve smyslu §221 odst. 1 tr. zák. Podstatou ublížení na zdraví je o m e z e n í obvyklé činnosti, resp. obvyklého způsobu života, a nikoli jeho úplné znemožnění. Lze tedy připustit, že i za situace, kdy poškozený má zranění, které je ublížením na zdraví, může některé obvyklé činnosti vykonávat.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Nad rámec tohoto rozhodnutí považuje Nejvyšší soud za nutné dodat, že nijak nepřihlížel k té části dovolání, v níž obviněný uplatnil námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, zejména svědeckou výpověď poškozeného a znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, a jaká skutková zjištění z důkazů vyvodily. Tyto námitky byly mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva (trestního zákona) na skutkový stav, který zjistil soud. Jde tedy o podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud. V dovolání tudíž je možné namítat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu, který zjistil soud, to znamená, že skutkový stav zjištěný soudem nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Není ovšem možné uplatňovat s k u t k o v é námitky, to znamená námitky proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, jaké skutkové závěry na jejich podkladě učinil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování apod. V posuzovaném případě se obviněný námitkami proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění z nich vyvodily, snažil dosáhnout změny ve skutkových zjištěních soudů a prosadit svou vlastní verzi skutkového stavu založenou na tvrzení, že poškozeného nenapadl. Tyto námitky nekorespondují se zákonným dovolacím důvodem, nejsou pod něj podřaditelné a nesrovnávají se s tím, že dovolání je jako mimořádný opravný prostředek koncipováno z hlediska důvodů tak, že nepřipouští, aby jeho cestou byl napadán skutkový základ rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. prosince 2006
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec