ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.1563.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 1563/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 4. ledna 2006 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. F., které podal proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 8. 2005, sp. zn. 8 To 337/2005, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 307/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2005, sp. zn. 12 T 307/2004, byl obviněný M. F. uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), e) tr. zák. (bod 1. rozsudku) a loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. (bod 2. rozsudku spáchaný se spoluobviněným T. R.). Za to byl podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 roků, se zařazením pro jeho výkon podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Současně byl podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 14. 5. 2004, sp. zn. 90 T 42/2004. Tímž rozsudkem byl za trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. odsouzen také spoluobviněný T. R.
Obviněný M. F. podal proti rozsudku soudu I. stupně odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 23. 8. 2005, sp. zn. 8 To 337/2005, zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný M. F. řádně a včas dovolání prostřednictvím obhájce, ve kterém uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítá, že soud na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k nesprávnému právnímu závěru o naplnění skutkových podstat trestných činů krádeže a loupeže, když ze soudem zjištěných skutkových okolností nevyplývá zcela jednoznačně a beze všech pochybností, že naplnil zákonné znaky těchto trestných činů, zejména pak úmyslné zavinění ve formě přímého úmyslu podle §4 písm. a) tr. zák. S nesprávným skutkovým zjištěním, ale i právním posouzením jeho jednání soudem I. stupně se ztotožnil i soud odvolací, což ale nepovažuje za správné, zejména i s přihlédnutím k tomu, že nebyla vyslechnuta svědkyně V. F., ač na jejím výslechu trval a měl být zproštěn obžaloby podle §226 písm. c) tr. ř.
Ve vlastnoručně sepsaném podání ze dne 23. 8. 2005 pak obviněný uvedl, že danou trestnou činnost nespáchal a neříkal to přímo ani žádný ze svědků, takže nechápe, na jakém základě byl odsouzen. Dostatečný důvod k jeho odsouzení není podle jeho názoru ani to, že spoluobviněný T. R. se k věci přiznal a říkal, že to spáchal s ním. Domnívá se proto, že soud nemá dostatek důkazů, aby jej uznal vinným a dožaduje se proto dovolání.
Obviněný proto navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a v plném rozsahu jej podle §226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby, nebo aby přikázal věc Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z uvedených důvodů se Nejvyšší soud nezabýval námitkami obviněného, že soud neměl dostatek důkazů k jeho odsouzení, že nebylo vyhověno jeho návrhu na výslech svědkyně V. F. a měl být zproštěn obžaloby, protože tyto námitky nesměřují proti právnímu posouzení skutku ve smyslu uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nemůžou tak založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
Dovolací soud se proto zabýval jedinou hmotně právní námitkou obviněného, že ze skutkových zjištění soudu nevyplývá jednoznačně naplnění zákonných znaků trestných činů krádeže a loupeže, zejména pak zavinění ve formě přímého úmyslu. Ač jednotlivé skutkové podstaty trestných činů jsou charakterizovány čtyřmi skupinami znaků (objekt, objektivní stránka, subjekt, subjektivní stránka), obviněný pouze obecně namítá nenaplnění všech znaků daných trestných činů a konkrétně uvádí pouze neexistenci zavinění ve formě přímého úmyslu.
Protože podle §265i odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud přezkoumává zákonnost a odůvodněnost dovoláním napadených výroků v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, přezkoumal Nejvyšší soud napadené rozhodnutí z hlediska naplnění všech zákonných znaků trestných činů jimiž byl obviněný uznán vinným a při neexistenci konkrétních v dovolání uvedených námitek pouze obecně musel konstatovat, že všechny zákonné znaky daných trestných činů naplněny byly.
Jak vyplývá ze skutkových zjištění soudu I. stupně, obviněný se (stručně řečeno) trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), e) tr. zák. dopustil tím, že dne 13. 5. 2004 odcizil poškozenému V. Z. tašku se sportovním oblečením, kterou si poškozený odložil pod barovou stoličku, na které seděl, a trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. pak tím, že téhož dne společně s T. R. dostihli na ulici poškozeného V. Z., požadovali po něm vydání finanční výhry ve výši 5.000,- Kč, což poškozený odmítl a při pokusu o útěk jej pronásledovali, podrazili mu nohy, následně jej udeřili pěstí do obličeje, M. F. mu strhl z těla koženou bundu, T. R. strhl poškozenému ledvinku s osobními doklady, mobilním telefonem a finanční hotovostí ve výši 5.000,- Kč a následně z místa utekli. Jednal-li obviněný tímto způsobem, je ze skutkových okolností zjištěných soudem zcela jednoznačně a bez jakýchkoliv pochybností zřejmé, že se tohoto jednání dopustil v přímém úmyslu podle §4 písm. a) tr. zák., protože chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit zájem tímto zákonem chráněný. Z povahy jednání obviněného závěr o jiné formě zavinění (nepřímý úmysl nebo nedbalost) ani nelze učinit, protože chtěl odcizit poškozenému sportovní tašku a také se za užití násilí zmocnit jeho věcí, což také učinil.
Na základě uvedených důvodů Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., když existence zavinění zcela jednoznačně vyplývá ze soudem zjištěného jednání a dovolání bylo ve své podstatě založeno zejména na námitkách, které nezpochybňují právní posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale správnost skutkových zjištění samotných, o čemž svědčí i návrh obviněného na zproštění obžaloby podle §226 písm. c) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. ledna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš