ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.1606.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 1606/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. ledna 2006 o dovolání obviněného F. M., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 8. 2005, sp. zn. 4 To 54/2005, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 8 T 10/2004 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. M. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 3. 2005, sp. zn. 8 T 10/2004, byl obviněný F. M. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák.
Podle skutkových zjištění krajského soudu se jej dopustil tím, že společně s odděleně stíhaným S. B., J. K. a M. B. v době od měsíce dubna 2003 do 31. 3. 2004 na různých místech České republiky po předchozí vzájemné dohodě v úmyslu obohatit se nepravdivě vystupovali jako vlastníci a zaměstnanci firem „T. K., bezpečnostní agentura, D., N.“, „P. N., bezpečnostní agentura, D., P.“, používali smyšlená jména a nabízeli podnikatelům i dalším osobám vymáhání jejich pohledávek za provizi v předem domluvené poměrné části z vymáhané částky, dále též od těchto osob lákali další peníze s tím, že je investují do různých obchodních aktivit, aby ze zisku mohli poškozeným vrátit dříve investované či půjčené finanční prostředky a pod nepravdivými záminkami od nich vylákali půjčky, avšak vymáhání pohledávek se nevěnovali, získané peníze do obchodů neinvestovali, užili je pro svou potřebu a poškozeným je nevrátili, přičemž takto osmi dílčími útoky podrobně popsanými pod body 1 – 2 a 4 – 9 rozsudku obviněný F. M. způsobil celkovou škodu ve výši 2.993.000,- Kč.
Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně bylo rozhodnuto o poškozenými uplatněných nárocích na náhradu škody, přičemž se zbytkem svých nároků byli poškození odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
Obviněný F. M. byl stejným rozsudkem podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby z dílčího skutku pod bodem A 3 obžaloby – útoku, kterým měl způsobit shora popsaným způsobem poškozenému J. T. škodu ve výši 92.000,- Kč.
Z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného F. M. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 8. 2005, sp. zn. 4 To 54/2005, podle §258 odst. 1, 2 tr. ř., z důvodu §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř., zrušil rozsudek krajského soudu v celé odsuzující části. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak znovu rozhodl tak, že obviněného F. M. uznal vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák.
Podle zjištění vrchního soudu se jej dopustil tím, že společně s odděleně stíhaným S. B., J. K. a M. B. v době od měsíce dubna 2003 do 31. 3. 2004 na různých místech České republiky po předchozí vzájemné dohodě v úmyslu obohatit se nepravdivě vystupovali jako vlastníci a zaměstnanci firem „T. K., bezpečnostní agentura, D., N.“, „P. N., bezpečnostní agentura, D., P.“, používali smyšlená jména a nabízeli podnikatelům i dalším osobám vymáhání pohledávek za provizi v předem domluvené poměrné části z vymáhané částky, dále též od těchto osob lákali další peníze s tím, že je investují do různých obchodních aktivit, aby ze zisku mohli poškozeným vrátit dříve investované či půjčené finanční prostředky a pod nepravdivými záminkami od nich vylákali půjčky, avšak vymáhání pohledávek se nevěnovali, získané peníze do obchodů neinvestovali, užili je pro svou potřebu a poškozeným nevrátili, přičemž takto osmi skutky podrobně popsanými v rozsudku pod body 1 - 2 a 4 - 9 způsobil celkovou škodu ve výši 5.914.133,- Kč.
Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání sedmi a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně bylo rozhodnuto o nárocích na náhradu škody uplatněných poškozenými, přičemž se zbytkem svých nároků byli poškození odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá nesprávném právním posouzení věci nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V úvodu dovolání obviněný uvedl, že jím brojí proti všem výrokům napadeného rozsudku. Konkrétní dovolací námitky však v dalším textu dovolání uplatnil výhradně ve vztahu ke skutku uvedenému pod bodem 9 rozsudku vrchního soudu. Tyto založil na srovnání postupu Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, který rozhodoval jako soud odvolací v odděleně vedené trestní věci spoluobviněných S. B. a M. B. Dovolatel zdůraznil, že zatímco Krajský soud v Hradci Králové i Vrchní soud v Praze považovaly v jeho trestní věci výpověď poškozeného Ing. M. E. za věrohodnou a plně z ní při formování svých skutkových závěrů vycházely, Městský soud v Praze v trestní věci spoluobviněných S. B. a J. K. shledal jeho výpověď částečně rozpornou ohledně finančních částek, které měl jmenovaný poškozený obviněným předat. V důsledku toho pak Městský soud v Praze vzal za prokázanou škodu způsobenou dílčím útokem pod bodem 9 toliko do výše 1.160.000,- Kč, nikoli ve výši 3.300.000,- Kč jako Vrchní soud v Praze. Dovolatel se proto domáhá, aby v jeho trestní věci bylo postupováno shodně, v důsledku čehož by tak celková jím způsobená škoda nečinila 5.914.133,- Kč, nýbrž jen 3.752.133,- Kč. To by se podstatně promítlo do právního posouzení jeho jednání, neboť by pak bylo namístě uznat jej vinným pouze trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 tr. zák.
V další části dovolání obviněný Krajskému soudu v Hradci Králové vytýká, že nevyhověl jeho návrhu na doplnění dokazování v tom směru, aby poškozený Ing. M. E. doložil aktivity své stavební firmy, když žádný doklad o předávání peněz obviněným nepředložil. Dovolatel má za to, že doklady o výběrech z účtu poškozeného Ing. M. E. samy o sobě nepřipouští jednoznačný závěr, že takto vybrané finanční prostředky předával poškozený obviněnému a jeho spoluobviněným. Podle přesvědčení obviněného nevyhodnotil Vrchní soud v Praze uvedené skutečnosti objektivně podle §2 odst. 5, 6 tr. ř. v jeho prospěch, když nepostupoval shodně jako Městský soud v Praze v trestní věci jeho spoluobviněných S. B. a J. K.. Obviněný vyslovuje názor, že za uvedené důkazní situace měl být opětovně vyslechnut poškozený Ing. M. E. a měla být soudem znovu posouzena věrohodnost jeho výpovědi.
V petitu dovolání obviněný F. M. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek krajského i vrchního soudu, a pokud sám nerozhodne podle §265m tr. ř., aby věc přikázal Krajskému soudu v Hradci Králově k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila.
V úvodní partii svého vyjádření podala zevrubný přehled judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu, týkající se rozsahu přezkumu skutkových zjištění v rámci řízení o dovolání.
V další části zaujala stanovisko k dovolání obviněného v tom směru, že podle jejího názoru hmotně právní povahu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňuje ani jedna z námitek, které obviněný prezentoval ve svém mimořádném opravném prostředku. Nejvyšší státní zástupkyně namítla, že obviněný ve svém dovolání brojil pouze proti údajně chybnému hodnocení skutkového stavu, resp. vznášel výhrady proti šíři soudem realizovaného dokazování.
Závěrem proto navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §256i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podle jejího mínění podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda dovolatelem uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím, přitom skutek tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyšší soud však konstatoval, že obviněný F. M. ve svém dovolání žádné námitky proti právnímu posouzení skutku, tak jak byl soudy zjištěn, neuvedl. Jím uplatněné námitky oponovaly výhradně tomu, jak krajský a vrchní soud provedené důkazy hodnotily a jaké skutkové závěry na jejich podkladě postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. vyvodily.
Obviněný se, pokud jde o konkrétně uplatněné námitky, soustředil na polemiku s hodnocením věrohodnosti výpovědi poškozeného Ing. M. E.. Dožadoval se přehodnocení jeho výpovědi ve svůj prospěch, a to případně i prostřednictvím doplnění dokazování, které by podle jeho přesvědčení jím tvrzené pochybnosti měly potvrdit. Usiloval tak o to, aby Vrchní soud v Praze zaujal k věrohodnosti poškozeného shodné stanovisko jako Městský soud v Praze v trestní věci jeho spoluobviněných, tj. aby jeho výpovědi uvěřil jen zčásti a v důsledku toho učinil pro něj příznivější skutkový závěr ohledně výše částky, kterou měli na tomto poškozeném vylákat. V důsledku této změny skutkových zjištění by pak muselo dojít i ke změně právního posouzení jeho jednání na mírněji trestný delikt – trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 tr. zák.
Nejvyšší soud proto ve světle těchto konkrétních námitek obviněného F. M. konstatoval, že obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., napadající právní posouzení skutku, ale svými konkrétními námitkami se primárně domáhal změny skutkových zjištění. Teprve sekundárně na podkladě případné změny skutkových zjištění by pak mělo dojít i k změně právního posouzení skutku jako trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 tr. zák. Takovými námitkami však obviněný deklarovaný důvod nenaplnil (shodně viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 282/03, resp. č. 36/2004, str. 289 Sb. rozh. trest.).
Nejvyšší soud ve shodě se shora citovanými rozhodnutími Ústavního soudu opakuje, že Nejvyšší soud jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, určenou ke komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí. Dovolací soud je oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně vymezených v ustanovení §265b tr. ř., mezi kterými samotný přezkum skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. druhého stupně, nefiguruje.
IV.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného F. M. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. ledna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr