ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.168.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 168/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 1. března 2006 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného Ing. R. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. srpna 2005, č. j. 3 To 406/2005-768, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 74 T 268/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. března 2005, č. j. 74 T 268/2003-727, byl obviněný Ing. R. Š. uznán vinným trestnými činy podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 2 písm. a) tr. zák. Za to byl odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků a šesti měsíců. Poškozená Č. L., a. s., byla podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Ostravě rozhodl dne 1. srpna 2005 v záhlaví označeným rozsudkem o odvolání obviněného Ing. R. Š. tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. jej nově uznal vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. na tom skutkovém základě, že dne 18. 12. 2002 v M. O., v sídle společnosti Č., a. s., na základě kupní smlouvy prodal společnosti Č. L., a. s., jako jednatel společnosti S. s. M., spol. s r. o., kolový smykem řízený nakladač LOCUST L 752, ačkoliv věděl, že stroj je majetkem společnosti R., s. r. o., jíž způsobil škodu ve výši 669.141,- Kč. Za to mu uložil podle §250 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon mu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků.
Proti rozsudku krajského soudu podal obviněný Ing. R. Š. prostřednictvím obhájkyně Mgr. M. R. dovolání s poukazem na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, které spatřuje v tom, že krajský soud posoudil popsaný skutek jako trestný čin, přestože na společnost R., s. r. o., nepřešlo kupní smlouvou vlastnictví ke kolovému smykem řízenému nakladači LOCUST L 752 (dále jen nakladač). K uzavření této kupní smlouvy mělo dojít účelově, antidatovaně, bez vůle jednajících stran převést vlastnictví a obviněný tudíž nemohl společnost Č. L., a. s., uvést v omyl ohledně vlastnictví stroje při jeho převodu na tuto společnost a dopustit se tak podvodu ve smyslu §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. Soud se podle dovolatele nevypořádal s tím, zda kupní smlouva uzavřená mezi R., s. r. o., a S. s. M., s. r. o. (dále jen S.), byla platná a účinná, když k tomu je nutno vyhodnotit odstoupení od smlouvy učiněné obviněným z důvodu, že byla porušena smlouva, neboť předmětný nakladač nebyl do tří dnů od jeho převzetí prodávajícím pojištěn (čl. 5. 3. kupní smlouvy). Kupní smlouva byla tedy odstoupením ex tunc zrušena a rovněž podle §344 obch. zák. zaniklo právo na vydání věci přiznané usnesením Okresního soudu v Přerově. Podle dovolatele jeho jednání vykazuje jen nepatrný stupeň společenské nebezpečnosti, když poškozenému mohl být ve smyslu §347 odst. 1 o. s. ř. vydán jiný stroj stejného druhu (LOCUST 752), který v té době byl ve vlastnictví společnosti S., aby bylo šetřeno jeho práv. Nestalo se tak v důsledku úmyslného jednání druhého jednatele společnosti S. Ing. S., přičemž poukázal na vážné rozpory mezi jednateli ve společnosti S. Zejména s ohledem na okolnosti a následky se soud s těmito skutečnostmi při právním posuzování skutku nevypořádal. V konečné fázi společnost R., s. r. o., dostala stroj zpět, a protože jej nikdy nechtěla a nepotřebovala, byl prodán společnosti S. n., s. r. o. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek podle §265k odst. 1 tr. ř. v celém rozsahu zrušil a sám podle §265m odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že se zprošťuje obžaloby.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že námitky obviněného, spočívající v tvrzení, že v daném případě nedošlo k naplnění objektivní ani subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podvodu §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., lze považovat za otázku právního posouzení skutku. Závěr obou soudů, že v zjištěném podvodném jednání obviněného je nutno spatřovat vědomé způsobení škody na cizím majetku, však nelze zpochybnit. V této souvislosti je nutno odmítnout argumentaci obviněného, že zjištěné jednání nemá potřebný stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, když závěr soudu, že stupeň nebezpečnosti je vyšší než nepatrný, nemohly námitky obviněného zvrátit. V dovolání obviněný opakuje námitky již uplatněné v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly. Státní zástupkyně shledává dovolání obviněného Ing. R. Š. jako zjevně neopodstatněné, proto navrhla, aby je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a aby takto rozhodl podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného Ing. R. Š. je podle §265a tr. ř. přípustné, že jej podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V projednávaném případě jsou námitky uplatněné obviněným z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. právně relevantní, avšak zjevně neopodstatněné.
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, a způsobí tak značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.
Je zřejmé, že obviněný sice uplatnil námitky věcně odpovídající použitému dovolacímu důvodu, ale jde o námitky jím uplatněné již v odvolání, se kterými se odvolací soud dostatečně vypořádal. Ze skutkových zjištění, která byla podkladem výroku o vině napadeného rozsudku jednoznačně vyplývá závěr soudu, že objektivní i subjektivní stránka trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. byla naplněna. Nejvyšší soud se ztotožňuje s názorem krajského soudu uvedeným v odůvodnění napadeného rozhodnutí na straně 5 až 6, že obviněný je z trestné činnosti usvědčován nejen výpověďmi svědků, ale též listinnými důkazy. V řízení před soudy bylo bez pochybností prokázáno, že k uzavření kupní smlouvy mezi společností S. zastoupené Ing. S. jako prodávajícím a společností R., s. r. o., jako kupujícím, jejímž předmětem byl nakladač, došlo. Svědek Ing. S. vyloučil, že by se jednalo o fingovaný prodej a kupní smlouva byla antidatována, přičemž jeho tvrzení bylo podpořeno nejen listinnými důkazy, ale i výpověďmi dalších svědků. Námitku obviněného, že kupní smlouvou k přechodu vlastnictví k nakladači na společnost R., s. r. o., nedošlo, a proto společnost Č. L., a. s., nemohl uvést v omyl, je tak nutno odmítnout. Úmysl obviněného byl rovněž prokázán, neboť z listinných důkazů, které krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí konkretizuje, jednoznačně vyplývá, že před datem 18. 12. 2002, kdy byl nakladač obviněným prodán společnosti Č. L., a. s., věděl o tom, že vlastníkem předmětného nakladače je společnost R. K námitce obviněného, že soud se nevypořádal s tím, zda smlouva uzavřená mezi společnostmi R. a S. může být platná a účinná, neboť nebylo vyhodnoceno jeho odstoupení od smlouvy, lze uvést, že odstoupení od předmětné kupní smlouvy obviněným bylo společnosti R. doručeno až dne 8. 3. 2003 (č. l. 19), tedy dlouho po datu 18. 12. 2002, a proto není ani tato výhrada z hlediska posuzované trestnosti důvodná. Obviněný dále v dovolání namítl, že odstoupením od smlouvy zanikl exekuční titul, jež měl být trestním jednáním mařen. K tomu je třeba konstatovat, že právě krajský soud v napadeném rozsudku neshledal v jednání obviněného ve vztahu k vydanému exekučnímu nařízení znaky trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 2 písm. a) tr. zák., a není tak zřejmé proč obviněný tímto znovu argumentuje. Nelze přisvědčit ani námitce, že jednání obviněného nenaplňuje vyšší než nepatrný stupeň nebezpečnosti. Soudy při právní kvalifikaci jednání obviněného nepochybily, pokud jej uznaly vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., neboť obviněný svým jednáním vědomě způsobil značnou škodu na cizím majetku. Není rozhodující, že nakonec dostala společnost R. nakladač zpět, či zda jej potřebovala nebo ne.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného z výše uvedených důvodů podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 1. března 2006
Předseda senátu:
JUDr. Juraj Malik