ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.186.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 186/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Fremra a soudců JUDr. Petra Hrachovce a JUDr. Michala Mikláše projednal ve veřejném zasedání konaném dne 7. března 2006 dovolání obviněného R. G., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 7. 10. 2004, sp. zn. 2 To 934/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 1 T 37/2004, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují ohledně obviněného R. G. rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 7. 10. 2004, sp. zn. 2 To 934/2004, a rozsudek Okresního soudu v Jeseníku ze dne 15. 6. 2004, sp. zn. 1 T 37/2004.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené části obou rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265m odst. 1 tr. ř. se ve věci rozhoduje tak, že
obviněný
R. G.,
s e u z n á v á v i n n ý m , ž e
v přesně nezjištěné době v průběhu letních prázdnin 2003 v B., okres J., ukázal obviněné V. N. prostory v opuštěném domě vhodné pro výrobu pervitinu a za tím účelem jí také nejméně ve dvou případech opatřil medikament Modafen, následně od ní převzal asi 2,5 gramu vyrobeného pervitinu, který obsahuje psychotropní látku metamfetamin, který je zařazen do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách obsaženého v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, jako psychotropní látka a naložil s ním nezjištěným způsobem,
t e d y : poskytl jinému pomoc radou a opatřením prostředků k tomu, aby neoprávněně vyrobil psychotropní látku,
č í m ž s p á c h a l
pomoc k trestnému činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §10 odst. 1 písm. c), §187 odst. 1 tr. zák.,
a z a t o se o d s u z u j e
podle §187 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho /1/ roku.
Podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. se výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu osmnácti /18/ měsíců.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 15. 6. 2004, sp. zn. 1 T 37/2004, byl obviněný R. G. uznán vinným jednak pomocí k trestnému činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §10 odst. 1 písm. c), §187 odst. 1 tr. zák., jednak trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §188 odst. 1 tr. zák
Podle skutkových zjištění okresního soudu se jich obviněný dopustil tím, že v přesně nezjištěné době v průběhu letních prázdnin 2003 v B., okres J., ukázal spoluobviněné V. N. v opuštěném domě prostory použitelné pro výrobu pervitinu, přičemž v těchto prostorách jmenovaná pervitin též vyráběla, nejméně ve dvou případech ji opatřil Modafen, který k výrobě pervitinu používala, a následně od ní převzal a odnesl si asi 2,5 g vyrobeného pervitinu, který obsahuje psychotropní látku metamfetamin, a s drogou naložil nezjištěným způsobem.
Obviněnému byl podle §187 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu tří roků.
Z podnětu odvolání obviněného R. G. Krajský soud v Ostravě - obočka v Olomouci rozsudkem ze dne 7. 10. 2004, sp. zn. 2 To 934/2004, zrušil podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. rozsudek okresního soudu ve vztahu k tomuto obviněnému ve výroku o trestu odnětí svobody, a za podmínek ustanovení §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že mu při nezměněném výroku o vině uložil podle §187 odst. 1 a §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu dvou roků.
II.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V úvodu dovolání obviněný vytýká krajskému soudu, že posoudil výpověď spoluobviněné V. N. jako pravdivou, a vycházel při závěru o jeho vině z této výpovědi, přestože nebyla podporována dalšími důkazy. Dále obviněný připouští, že popisu skutku ve skutkové větě rozsudku nelze upřít některé neurčité znaky skutkových podstat podle §188 odst. 1, resp. §10 odst. 1 písm. c), §187 odst. 1 tr. zák. Současně však podle mínění obviněného z provedeného dokazování nelze bezpečně dovodit existenci příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a následkem v podobě porušení zájmů chráněných zmíněnými ustanoveními. Podle obviněného popsané jednání nenese ani všechny znaky úmyslného zavinění podle §4 tr. zák., které je mu kladeno za vinu. Z těchto důvodů považuje obviněný napadený rozsudek nesprávný ve výroku o vině i trestu.
V petitu dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek krajského i okresního soudu v částech týkajících se jeho osoby a sám jej podle §226 písm. a), popř. podle §226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby, pokud se nerozhodne postupovat podle §265l odst. 1 tr. ř.
Ve veřejném zasedání před Nejvyšším soudem prostřednictvím svého obhájce opětovně zpochybňoval věrohodnost výpovědi spoluobviněné V. N. s tím, že eventuální doplnění dokazování by mohlo jeho obhajobu potvrdit.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila.
Ve vyjádření uvedla, že dovolatel především zpochybnil, zda se zjištěného jednání vůbec dopustil. Podle nejvyšší státní zástupkyně je z napadeného rozhodnutí i rozsudku soudu prvního stupně zřejmé, že soudy po zhodnocení provedených důkazů vycházely z konkrétních skutkových zjištění, které také ve svých rozhodnutích dostatečně vyložily a odůvodnily. Je přesvědčena, že skutek vymezený ve výroku o vině obviněného R. G. dostatečně charakterizuje jednaní obviněného jako úmyslné.
Dále uvedla, že podle jejího názoru dovolatel nevytkl pochybení spočívající v právním posouzení zjištěného skutku jako jednočinného souběhu trestných činů nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §188 odst. 1 tr. zák. a pomoci k trestnému činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §10 odst. 1 písm. c), §187 odst. 1 tr. zák. Podle jejího názoru obviněný nejen opatřil předmět určený k výrobě přípravku obsahující omamnou nebo psychotropní látku, ale tento předmět určený k nedovolené výrobě jinému v tomto úmyslu poskytl, takže z něj skutečně psychotropní a omamné látky byly vyrobeny. Má tedy za to, že aplikace subsidiárního, toliko ohrožovacího trestného činu podle §188 tr. zák. jako vzdálenější formy trestného činu podle §187 tr. zák. je v takovém případě vyloučena. Nicméně i kdyby obviněný zmíněné pochybení vytýkal, je podle nejvyšší státní zástupkyně zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného, a otázka, která by z jeho podnětu byla řešena, není po právní stránce zásadního významu. Své vyjádření shrnula tak, že podle ní se dovolání obviněného míjí s věcným naplněním deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a po obsahové stránce neodpovídá ani žádnému dalšímu ze zákonných dovolacích důvodů ve smyslu §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř.
Závěrem proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného R. G. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podle jejího názoru podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Ve veřejném zasedání pak intervenující státní zástupkyně alternativně připustila pro případ, že by Nejvyšší soud tento návrh neakceptoval, aby rozsudek okresního i krajského soudu zrušil v části týkající se obviněného, a nově jej uznal vinným toliko pomocí k trestnému činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §10 odst. 1 písm. c), §187 odst. 1 tr. zák. V takovém případě by podle ní bylo namístě vážit i možnost postupu podle §261 tr. ř. ve vztahu k obviněnému J. J.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v případě dovolacího důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyšší soud v částečné shodě s vyjádřením nejvyšší státní zástupkyně konstatoval, že námitky, kterými obviněný zpochybňoval věrohodnost výpovědi spoluobviněné V. N., jakož i z ní vyplývajícího závěru, že se dopustil jednání popsaného ve výroku okresního soudu, nesměřovaly proti právnímu posouzení zjištěného skutku, nýbrž oponovaly výhradně tomu, jak okresní i krajský soud provedené důkazy hodnotily a jaké skutkové závěry na jejich podkladě postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. učinily. Tato část námitek, stejně jako námitky proti údajné neúplnosti provedeného dokazování tedy podle závěru Nejvyššího soudu obsahově nenaplňovaly deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., takže se jimi Nejvyšší soud nezabýval (k tomu viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 282/03, resp. 36/2004, str. 298, Sb. rozh. trest.).
Naproti tomu námitky obviněného zpochybňující naplnění subjektivní stránky skutkových podstat trestných činů, jimiž byl uznán vinným, a především námitka, že jednání obviněného nemohlo vést k porušení zájmů chráněných v uvedených ustanoveních trestního zákona pro absenci příčinné souvislosti, posoudil Nejvyšší soud jako námitky obsahově naplňující deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto se jimi podle §265i odst. 3 tr. ř. věcně zabýval.
IV.
Podle zjištění okresního soudu, s nimiž se krajský soud ztotožnil, spočívalo jednání, kterým byl obviněný shledán vinným v tom, že „v přesně nezjištěné době v průběhu letních prázdnin 2003 v B., okres J., ukázal obviněné V. N. v opuštěném domě prostory použitelné pro výronu pervitinu, přičemž jmenovaná v těchto prostorách pervitin též vyráběla, nejméně ve dvou případech jí opatřil Modafen, který k výrobě pervitinu používala a následně od ní převzal a odnesl si asi 2,5 g vyrobeného pervitinu, který obsahuje psychotropní látku metamfetamin a s drogou naložil nezjištěným způsobem“.
Tím podle závěru soudů naplnil jednak skutkovou podstatu pomoci k trestnému činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §10 odst. 1 písm. c), §187 odst. 1 tr. zák., neboť jinému poskytl pomoc při neoprávněné výrobě omamné nebo psychotropní látky, jednak skutkovou podstatu trestného činu nedovolené výrovy a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §188 odst. 1 tr. zák., neboť jinému opatřil předmět určený k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky.
Je rovněž třeba uvést, že Nejvyšší soud při přezkumu rozhodnutí krajského a okresního soudu respektoval skutková zjištění, k nimž soudy dospěly, neboť není jako soud dovolací povolán ke komplexnímu (v pořadí již třetímu) přezkumu skutkového stavu.
Na podkladě přezkumu právního posouzení zjištěného skutku Nejvyšší soud konstatoval, že závěr soudů, že zjištěné jednání obviněného naplňuje znaky dvou zmíněných skutkových podstat je sice primárně správný, soudy však pochybily, pokud se blíže nezabývaly vzájemným vztahem těchto dvou skutkových podstat.
Musely by totiž dospět k závěru, že jejich jednočinný souběh je vyloučen (jak na to výstižně upozorňovala ve svém vyjádření i nejvyšší státní zástupkyně), neboť trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §188 tr. zák. je subsidiární ve vztahu k trestnému činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. Z porovnání obou zmíněných skutkových podstat je totiž zřejmé, že jednání vymezené ve skutkové podstatě podle §188 odst. 1 tr. zák. je v podstatě přípravným jednáním k jednání definovanému v ust. §187 odst. 1 tr. zák. (k tomu viz např. č. 19-I-2004 Sb. rozh. trest.).
Nejvyšší soud proto za účelem nápravy tohoto pochybení podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 7. 10. 2004, sp. zn. 2 To 934/2004, a rozsudek Okresního soudu v Jeseníku ze dne 15. 6. 2004, sp. zn. 1 T 37/2004., a to pouze v části týkající se obviněného R. G. (podmínky pro postup podle §261 tr. ř. ohledně dalších obviněných neshledal vzhledem k procesním a skutkovým odlišnostem jejich případu). Podle §265k odst. 2 tr. ř. pak zrušil také další rozhodnutí na zrušené části obou rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Nejvyšší soud přitom shledal splněny podmínky pro to, aby ve věci obviněného R. G. sám rozhodl podle §265m odst. 1 tr. ř.
Pokud jde o skutková zjištění, ta, jak již bylo řečeno shora, převzal z rozhodnutí okresního a krajského soudu, pouze precizoval jejich vyjádření ve skutkové větě svého rozsudku tak, aby co nejvýstižněji charakterizovaly všechny relevantní aspekty jednání obviněného. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že přitom respektoval zákaz reformace in peius (§265b odst. 1 tr. ř.), nerozšířil skutkovou větu výroku v neprospěch obviněného, když jejím jádrem zůstala stěžejní zjištění obsažená ve skutkové větě okresního soudu, která Nejvyšší soud toliko precizoval. Pokud je částečně rozšířil, nešlo o zjištění nová, učiněná Nejvyšším soudem, nýbrž o zjištění učiněná okresním a krajským soudem, obsažená v odůvodnění jejich rozhodnutí.
Toto jednání pak po právní stránce posoudil v důsledku vyloučení jednočinného souběhu trestných činů, kterými byl původně uznán vinným (jak je to podrobněji zmíněné shora) pouze jako pomoc k trestnému činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §10 odst. 1 písm. c), §187 odst. 1 tr. zák., když obviněný vytipováním vhodného místa k přípravě pervitinu (tj. radou) a opatřením medikamentu Modafen sloužícího jako základní surovina k jeho výrobě (tj. opatřením prostředků) úmyslně poskytl spoluobviněné V. N. pomoc k tomu, aby bez povolení a v rozporu se zákonem č. 167/1998 Sb. (tj. neoprávněně) vyrobila pervitin obsahující metamfetamin (tj. psychotropní látku).
Při ukládání trestu vedly Nejvyšší soud následující úvahy. Vzhledem k tomu, že nyní byl obviněnému ukládán trest nově pouze za jediný trestný čin (skutečnost, že měl obviněný spáchat více trestných činů, okresní soud výslovně zmínil jako v zákoně vyjmenovanou přitěžující okolnost, která spoluurčovala jeho úvahy o adekvátní výši trestu), vedla Nejvyšší soud k závěru, že při respektování všech kritérií podle §23 odst. 1, §31 odst. 1 tr. zák. je možno původně uložený trest ještě poněkud zmírnit.
Nejvyšší soud přitom akcentoval i to, že čin obviněného vykazoval známky nižšího stupně nebezpečnosti v rámci typové nebezpečnosti předpokládané u tohoto trestného činu. Formu jeho pomoci hlavní pachatelce obviněné V. N. (obviněný ji neposkytl skrytou a vybavenou dílnu, nýbrž toliko ukázal zbořeniště, kde může „vařit“ pervitin, k opatření Modafenu pak došlo jeho volným nákupem v lékárně) nelze označit za nějak kvalifikovanou, tohoto jednání se obviněný podle zjištění soudů dopustil ojediněle, vyrobenou drogu spolu s obviněnou V. N. spotřebovali pro vlastní potřebu.
Důležitým vodítkem při ukládání trestu byla i předchozí bezúhonnost obviněného i to, že od spáchání činu žije podle zpráv, které Nejvyšší soud vyžádal z místa jeho bydliště, řádným životem, takže lze dovozovat, že trestní řízení pro posuzovaný skutek na něj mělo žádoucí výchovný dopad.
Z těchto důvodů proto Nejvyšší soud obviněnému uložil podle §187 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody na samé spodní hranici trestní sazby v trvání jednoho roku, jehož výkon podmíněně odložil podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. na zkušební dobu 18 měsíců.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení přípustný.
V Brně dne 7. března 2006
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr