Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22.02.2006, sp. zn. 7 Tdo 221/2006 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.221.2006.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.221.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 221/2006 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. února 2006 o dovolání obviněné K. B., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2005, sp. zn. 13 To 299/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 1 T 112/2005 takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné K. B. odmítá . Odůvodnění: I. Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 1. 9. 2005, sp. zn. 1 T 112/2005, byla obviněná K. B. uznána vinou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. Podle skutkových zjištění okresního soudu se jej dopustila tím, že dne 6. 11. 2004 v době od 16:00 hodin do 18:30 hodin v B. n. J. v P. u. za použití klíče vnikla do prodejny M. p., kde z pokladny odcizila hotovost ve výši nejméně 9.840,- Kč ke škodě firmy M., s. r. o. Obviněné byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Současně bylo rozhodnuto o povinnosti obviněné k náhradě škody s tím, že se zbytkem nároku na náhradu škody byla poškozená společnost odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání obviněné Krajský soud v Praze usnesením ze dne 18. 10. 2005, sp. zn. 13 To 299/2005, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné. II. Proti usnesení Krajského soudu v Praze podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávné právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V úvodu dovolání obviněná namítla, že odvolací soud se náležitě nevypořádal s jejími námitkami proti rozsudku nalézacího soudu. Má za to, že soudy obou stupňů učinily závěr o její vině pouze na podkladě výpovědi J. M. a M. M., aniž by přihlédly k dalším okolnostem, které byly v průběhu dokazování zjištěny. Dovolatelka opakovala svou obhajobu, podle které nemohla předpokládat, že po 16:00 hod. by se v pokladně prodejny mohly nacházet peníze, když nemohla vědět, že peníze z pokladny se J. M. nepodaří vyzvednout. Neměla proto důvod v předmětnou dobu do prodejny vůbec chodit. Svědectví J. M. a M. M. o tom, že se před nimi ke krádeži doznala a slibovala vrácení peněz, nelze podle jejího názoru považovat za věrohodný důkaz, neboť obě jmenované osoby jsou na výsledku řízení zainteresovány. Navíc mezi nimi a obviněnou nepanovaly dobré vztahy, neboť se vůči nim domáhala zaplacení nedoplatku mzdy a náhrady za dovolenou. Z toho obviněná dovozuje, že krádež byla pouze předstírána. Podle obviněné nelze přehlédnout ani to, že pokud by do prodejny měla vniknout za pomoci svého klíče, bylo by logické, že by prodejnu při svém odchodu zase uzamkla, aby neupozorňovala na to, že došlo ke krádeži. Ve vztahu k výpovědi svědkyně K. L. uvedla, že jí dlužnou částku uhradila z vyplacených dávek státní sociální péče. Obviněná vyjádřila přesvědčení, že důkazy o její vině jsou pouze nepřímé, netvoří logický kruh, ze kterého by bylo možno vyvodit jednoznačný závěr, že pachatelem činu je ona. Podle jejího názoru byla rozhodnutí soudů obou stupňů učiněna po nesprávném právním posouzení zjištěného jednání, zejména nesprávným hodnocením provedených důkazů, neboť měla být obžaloby zproštěna podle §226 písm. c) tr. ř. V petitu dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení krajského soudu a přikázal mu, aby věc znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší státní zástupkyně se k podaném dovolání do data konání neveřejného zasedání Nejvyššího soudu podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně nevyjádřila. III. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě. Poté se zaměřil na to, zda obviněnou uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud v této souvislosti konstatuje, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod tudíž neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování Nejvyšší soud však konstatoval, že obviněná K. B. ve svém dovolání žádné námitky proti právnímu posouzení skutku, tak jak byl soudy zjištěn, neuvedla. Jí uplatněné námitky oponovaly výhradně tomu, jak okresní a krajský soud provedené důkazy hodnotily a jaké skutkové závěry na jejich podkladě postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. vyvodily. Obviněná se ve svém dovolání soustředila na polemiku s hodnocením věrohodnosti výpovědí J. M. a M. M. a jejich návaznost na další provedené důkazy. Brojila proti závěru, který soudy z provedených důkazů vyvodily, a sice že peníze z pokladny prodejny byly skutečně odcizeny, a proti závěru, že to byla ona, kdo peníze odcizil. Nejvyšší soud proto ve světle těchto námitek obviněné K. B. konstatoval, že obviněná sice formálně deklarovala dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., napadající právní posouzení skutku, ale svými konkrétními námitkami se domáhala výhradně změny skutkových zjištění učiněných soudy, které by měly vyústit v závěr, že zjištěný skutek se nestal, resp. jej nespáchala obviněná. Takovými námitkami však obviněná deklarovaný důvod nenaplnila (shodně viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 282/03, resp. č. 36/2004, str. 298, Sb. rozh. trest.). Nejvyšší soud ve shodě se shora citovanými rozhodnutími Ústavního soudu opakuje, že Nejvyšší soud jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, určenou ke komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí. Dovolací soud je oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně vymezených v ustanovení §265b tr. ř., mezi kterými samotný přezkum skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. druhého stupně, nefiguruje. IV. Nejvyšší soud proto dovolání obviněné K. B. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 22. února 2006 Předseda senátu: JUDr. Robert Fremr

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:265b/1g
Datum rozhodnutí:02/22/2006
Spisová značka:7 Tdo 221/2006
ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.221.2006.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-21