ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.252.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 252/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. 2. 2006 o dovolání obviněného R. D., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 11. 2005, sp. zn. 8 To 444/2005, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 291/2004 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. D. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný R. D. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 11. 2005, sp. zn. 8 To 444/2005, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. 7. 2005, sp. zn. 11 T 291/2004. Výrok o zamítnutí odvolání napadl v celém rozsahu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Namítl, že Městský soud v Brně rozhodl v hlavním líčení, které konal v jeho nepřítomnosti. Vyjádřil názor, že pro takový postup nebyla splněna ta z podmínek stanovených v §202 odst. 2 písm. a), b) tr. ř., která spočívá v tom, že obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§166 odst. 1 tr. ř.). Poukázal na to, že ačkoli tuto vadu vytýkal v odvolání, Krajský soud v Brně jeho námitky neakceptoval. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Brně nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Hlavní líčení bylo u Městského soudu v Brně konáno v nepřítomnosti obviněného na podkladě rozhodnutí tohoto soudu učiněného s odkazem na ustanovení §202 odst. 2 tr. ř. Mezi podmínkami, které zákon stanoví pro uvedený postup, je také to, že v přípravném řízení bylo dodrženo ustanovení §166 odst. 1 tr. ř., tj. že obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování. Toto ustanovení nebylo v dané věci beze zbytku dodrženo, protože obviněný byl upozorněn pouze na možnost prostudovat spis a již nebyl výslovně upozorněn také na možnost učinit návrhy na doplnění vyšetřování. Tento rozsah upozornění obviněného je zřejmý z protokolu o jeho výslechu v přípravném řízení, neboť v závěru výslechu se mu upozornění ze strany policejního orgánu dostalo.
Potud lze přijmout námitku obviněného, že nebyla splněna uvažovaná podmínka pro konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti. Tato vada řízení, z něhož vzešel rozsudek Městského soudu v Brně, však byla v dalším řízení napravena, zůstala bez vlivu na konečné rozhodnutí a nezakládá žádný důvod k úsudku, že by toto rozhodnutí vzhledem k ní nemohlo obstát.
Obviněný v dovolání a předtím i v odvolání uvedl, že pokud by se mu dostalo úplného poučení ve smyslu §166 odst. 1 tr. ř., měl by možnost navrhnout opakování svého výslechu, ve kterém by zpochybnil podstatu skutku, jehož spáchání mu bylo kladeno za vinu a k němuž se v přípravném řízení doznal. Jiné důkazy než svůj opakovaný výslech obviněný v odvolacím řízení nenavrhoval a o žádných jiných důkazech se ani nezmínil. Ve veřejném zasedání, které se konalo o odvolání obviněného a kterému byl obviněný přítomen, Krajský soud v Brně dokazování doplnil výslechem obviněného s tím, že ho na počátku výslechu poučil podle §33 odst. 1 tr. ř., §95 odst. 2 tr. ř., a protože obviněný vypovídal podstatně jinak než v přípravném řízení, přečetl podle §207 odst. 2 tr. ř. protokol o výslechu obviněného z přípravného řízení, vyzval obviněného podle §214 tr. ř., aby se k protokolu vyjádřil, a umožnil mu se k přečtenému protokolu vyjádřit. Tímto postupem Krajský soud v Brně zajistil to, že mezi důkazy, které pak hodnotil podle §2 odst. 6 tr. ř., byla jak výpověď obviněného z přípravného řízení, tak změněná výpověď obviněného z veřejného zasedání konaného o odvolání. Nastal tedy stav, jehož chtěl obviněný podle svých námitek dosáhnout, pokud by byl důsledně poučen v rozsahu, v jakém to odpovídalo ustanovení §166 odst. 1 tr. ř. Okolnost, že tento stav byl výsledkem úkonů provedených až v odvolacím řízení Krajským soudem v Brně, který doplnil dokazování v intencích námitek obviněného, je nerozhodná. Podstatné je, že před konečným rozhodnutím měl soud, byť Krajský soud v Brně jako soud odvolací, k dispozici důkazní podklad toho rozsahu, o který obviněný usiloval. Tím byl z hlediska procesu jako celku garantován jeho spravedlivý charakter ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, resp. ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Tohoto charakteru procesu jako celku se vytýkaná vada nedotkla. Její původ byl v přípravném řízení, ovlivnila hlavní líčení, avšak ve stádiu odvolacího řízení byla plně konvalidována. Za této situace by bylo jen ryzím formalismem, pokud by z ní Nejvyšší soud cokoli vyvozoval v tom směru, že by ji považoval za důvod zrušení napadeného usnesení.
Obviněný v dovolání odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2004, sp. zn. 5 Tdo 420/2004, v němž byla stejná vada důvodem zrušení rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně. K tomu však je třeba poznamenat, že v uvedené věci šlo o podstatně jinou procesní situaci, protože v nepřítomnosti obviněného jednal i odvolací soud ve veřejném zasedání a vada, kterou bylo zatíženo hlavní líčení, nebyla v odvolacím řízení nepravena, zejména ne tím, že by bylo doplněno dokazování o výslech obviněného.
Proto Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. února 2006
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec