ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.264.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 264/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. 3. 2006 o dovoláních obviněných Ing. M. S. a Ing. T. S. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 5. 9. 2005, sp. zn. 2 To 798/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 8 T 128/2002 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Ing. M. S. a Ing. T. S. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. 8 T 128/2002, byli uznáni vinnými obviněný Ing. M. S. trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. a trestným činem porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle §150 odst. 1 tr. zák. a obviněná Ing. T. S. trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. a trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byli odsouzeni obviněný Ing. M. S. k úhrnnému trestu odnětí svobody na osmnáct měsíců podmíněně se zkušební dobou na dva roky, přičemž podle §59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněnému uloženo omezení, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou způsobil trestným činem, a obviněná Ing. T. S. k úhrnnému trestu odnětí svobody na deset měsíců podmíněně se zkušební dobou na dva roky. Kromě toho bylo rozhodnuto o náhradě škody výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. tak, že obviněný Ing. M. S. je povinen zaplatit poškozené obchodní společnosti R. A., s. r. o., částku 252.540,- Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci podali odvolání oba obvinění. O odvoláních bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 5. 9. 2005, sp. zn. 2 To 798/2005. Z podnětu odvolání obviněného Ing. M. S. byl rozsudek Okresního soudu v Olomouci podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. ohledně tohoto obviněného zrušen ve výroku o vině trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák., ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný Ing. M. S. byl uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., za který mu byl uložen trest odnětí svobody na patnáct měsíců podmíněně se zkušební dobou na dva roky, a podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit poškozené obchodní společnosti R. A., s. r. o., částku 252.540,- Kč. Z podnětu odvolání obviněného Ing. M. S. byl rozsudek Okresního sodu v Olomouci podle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. ohledně tohoto obviněného zrušen také ve výroku o vině trestným činem porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle §150 odst. 1 tr. zák. a trestní stíhání obviněného pro tento trestný čin bylo z důvodu uvedeného §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. zastaveno. Odvolání obviněné Ing. T. S. bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obvinění Ing. M. S. a Ing. T. S. podali prostřednictvím společného obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci. Každý z nich napadl všechny jeho se týkající výroky, a to obviněný Ing. M. S. s odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a obviněná Ing. T. S. s odkazem na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
Obviněný Ing. M. S. v dovolání namítl, že skutek, v němž Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci spatřoval trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., byl takto posouzen nesprávně, neboť neměl znaky žádného trestného činu. Obviněný poukázal na to, že z jeho strany nešlo o jednání, jímž by si přisvojil cizí věc, dále na to, že nejednal v rozporu s účelem, ke kterému mu byly věci svěřeny, a konečně na to, že postupoval v souladu se svými oprávněními jednatele obchodní společnosti. Ve vztahu k navazujícímu výroku o náhradě škody namítl, že částka 252.540,- Kč zahrnuje i daň z přidané hodnoty a že náhrada škody nepodléhá dani z přidané hodnoty, neboť se nejedná o zdanitelné plnění. Obviněný projevil nesouhlas s výrokem, jímž bylo zastaveno jeho trestní stíhání pro trestný čin porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle §150 odst. 1 tr. zák., a vyjádřil názor, že správně měl být zproštěn obžaloby, protože skutek není trestným činem.
Obviněná Ing. T. S. v dovolání namítla, že z její strany nešlo o trestný čin podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. v podstatě již z toho důvodu, že její jednání se týkalo věcí, které nebyly získány trestným činem, a odkázala na to, že jednání obviněného Ing. M. S., jímž se věci dostaly do její dispozice, nemělo charakter trestného činu. Vyjádřila názor, že popis skutku ve výroku o vině neodpovídá úmyslnému trestnému činu podílnictví. Ve vztahu k výroku o vině trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák. obviněná namítla, že šlo jen o špatné zaúčtování transakce, za které odpovídala její účetní.
Oba obvinění se svými dovoláními domáhali toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby sám ve věci rozhodl nebo přikázal Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněných jsou zjevně neopodstatněná.
Za nutné považuje Nejvyšší soud podotknout, že pokud je dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, rozumí se tím nesprávná aplikace ustanovení hmotného práva na skutkový stav, tak jak byl zjištěn soudem. To znamená, že mimo rámec uvedeného zákonného dovolacího důvodu jsou námitky směřující proti skutkovému základu rozhodnutí, tj. námitky, jejichž cílem je prosadit jinou verzi skutkového stavu, než kterou zjistil soud. Nejvyšší soud se tudíž námitkami obviněných proti právnímu posouzení skutků zabýval jen ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy.
K dovolání obviněného Ing. M. S.
Trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. se obviněný dopustil podle zjištění Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci a předtím i podle zjištění Okresního soudu v Olomouci tím, že v době nejméně od počátku roku 2001 do 20. 3. 2001 v O. jako tehdejší ředitel, jednatel a minoritní vlastník společnosti R. A., s. r. o., nechal vyrobit z mosazných trubek a bez jakéhokoli dokladu vyvezl z objektu společnosti nejméně 4 000 ks polotovarů ramínek k vodovodním bateriím o délce 200 mm a 3 000 ks polotovarů těchto ramínek o délce 300 mm, toto zboží přes zákaz majoritního vlastníka společnosti prodávat konkurenční společnosti polotovary výrobků postupně prodal prostřednictvím společnosti S. C., s. r. o., jejíž majitelkou byla jeho manželka obviněná Ing. T. S., společnosti M. Z., a. s., za celkovou cenu 252.540,- Kč, aniž by z takto získaných peněz cokoli zaplatil společnosti R. A., s. r. o.
Námitka obviněného, že bylo v rámci jeho jednatelských oprávnění nechat vyrobit polotovary ramínek k vodovodním bateriím a prodat tyto výrobky, stejně jako námitka, že jeho vinu nelze dovozovat ze zákazu majoritního vlastníka (správně společníka), mají opodstatnění, avšak přesto nemohou zvrátit výrok o jeho vině. Podstatou jednání, které znamenalo, že obviněný si přisvojil polotovary ramínek k vodovodním bateriím, vyrobené společností R. A., s. r. o., a které mělo znaky trestného činu, nebylo to, že obviněný nechal polotovary ramínek k vodovodním bateriím vyrobit ani to, že je prodal přes nesouhlas většinového společníka, nýbrž to, že uvedené výrobky prodal na svůj účet a nikoli na účet společnosti R. A., s. r. o. Vnějším projevem této okolnosti bylo to, že obviněný vyvezl, resp. nechal vyvézt prodávané výrobky z objektu společnosti R. A., s. r. o., bez dokladů a že je nenechal zaplatit na účet této společnosti. Skutečnému odběrateli, jímž byla společnost M. Z., a. s., obviněný výrobky dodal tak, že vůči této společnosti formálně vystupovala jako prodávající strana společnost jeho manželky, tj. S. C., s. r. o., avšak kupní cena nebyla zaplacena převodem prostředků na účet společnosti S. C., s. r. o., nýbrž na soukromé účty obviněného a jeho manželky. S tím, že obviněný vyvezl, resp. nechal vyvézt výrobky z objektu společnosti R. A., s. r. o., bez dokladů, úzce souviselo to, že společnost S. C., s. r. o., neměla žádné nabývací doklady ohledně zboží prodaného společnosti M. Z., a. s. Tato zjištění Okresního soudu v Olomouci, s nimiž se ztotožnil i Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, naplňují znaky trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. Námitka obviněného, že pokud svěřené zboží prodal, naložil s ním v souladu s účelem, za kterým mu bylo svěřeno, by byla oprávněná pouze v případě, že obviněný by zboží prodal na účet společnosti R. A., s. r. o., avšak evidentně nemůže obstát, jestliže soudy zjistily, že zboží prodal načerno na svůj účet, resp. na účet své manželky, přičemž společnost R. A., s. r. o., za zboží neobdržela nic a nedisponovala ani žádným dokladem, z něhož by vyplýval její nárok na zaplacení ceny zboží vůči společnosti S. C., s. r. o., natož vůči společnosti M. Z., a. s. Skutečnost, že obviněný prodal zboží načerno ve svůj prospěch, resp. ve prospěch své manželky, je ve výroku o vině vyjádřena dikcí, že „zboží … prodal prostřednictvím společnosti S. C., s. r. o., jejíž majitelkou je jeho manželka …, aniž by z takto získaných peněz cokoli zaplatil poškozené společnosti R. A., s. r. o.“. Tato dikce není sice dostatečně výstižná, avšak ve spojení s tím, jak soudy konkretizovaly svá zjištění v odůvodnění rozsudků, ji lze akceptovat jako vyjádření toho, že obviněný jednal na svůj účet, resp. na účet své manželky.
Obviněný v dovolání vytkl také to, že výrok o vině trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák., tak jak je uveden ve vyhotovení rozsudku Okresního soudu v Olomouci, neodpovídá plně tomu, jak byl v hlavním líčení vyhlášen. K této části dovolání Nejvyšší soud nijak nepřihlížel, protože rozhodnutím, proti kterému dovolání směřovalo, byl rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, jímž byl rozsudek Okresního soudu v Olomouci ohledně obviněného zrušen mimo jiné i ve výroku o vině trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. a nově bylo rozhodnuto o vině obviněného trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. výrokem, který obviněný nijak nezpochybnil z hlediska totožnosti toho, jak byl tento výrok vyhlášen a jak byl uveden ve vyhotovení napadeného rozsudku.
Navazující výrok o náhradě škody obviněný napadl s námitkou, že do částky, v níž mu byla povinnost k náhradě škody uložena, byla zahrnuta i daň z přidané hodnoty. Z toho obviněný dokonce dovozoval, že soudy tak ve skutečnosti daly najevo, že jeho jednání bylo legální. Tomu nelze v žádném případě přisvědčit. Jednání, jímž obviněný spáchal trestný čin, bylo útokem směřujícím proti polotovarům ramínek k vodovodním bateriím. Tyto věci obviněný podle výroku o vině zpronevěřil. Podle §89 odst. 12 tr. zák. se při stanovení výše škody vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Obviněný v dovolání nijak nezpochybňoval částku 252.540,- Kč v tom, směru, že by nešlo o obvyklou cenu uvedených věcí, ale jen v tom směru, že do ní neměla být zahrnuta daň z přidané hodnoty. Je však jasné, že tato námitka nemůže obstát. Obvyklou cenou věci ve smyslu §89 odst. 12 tr. zák. je cena, která zahrnuje i daň z přidané hodnoty. Je proto namístě daň z přidané hodnoty vzít v úvahu jak při stanovení výše škody způsobené trestným činem, tak při stanovení rozsahu, v němž je v adhezním řízení uložena povinnost k náhradě škody. Zahrnutí daně z přidané hodnoty do ceny, jejímž prostřednictvím je stanovena výše škody, rozhodně neznamená legalizaci útoku, který směřoval proti takto oceněné věci.
Nejvyšší soud se meritorně nezabýval tou částí dovolání obviněného, která směřovala proti výroku o zastavení trestního stíhání pro trestný čin porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle §150 odst. 1 tr. zák. Vzhledem k tomu, že trestní stíhání obviněného bylo zastaveno z důvodu uvedeného v §172 odst. 2 písm. a) tr. ř., Nejvyšší soud před rozhodnutím o dovolání dal podnět k tomu, aby Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci poučil obviněného podle §172 odst. 4 tr. ř. o právu prohlásit, že na projednání věci trvá (tohoto poučení se obviněnému původně nedostalo). Po tomto poučení obviněný prohlásil, že trvá na projednání věci, Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 25. 1. 2006 postupem podle §259 odst. 1 tr. ř. vrátil věc obviněného pro trestný čin porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle §150 odst. 1 tr. zák. Okresnímu soudu v Olomouci, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a tím nastal stav, že trestní stíhání obviněného pro tento trestný čin dosud není pravomocně skončeno, takže obviněný se v rámci pokračujícího trestního stíhání může domáhat zprošťujícího výroku. Za uvedeného stavu je bezpředmětné domáhat se tohoto výroku cestou dovolání.
Ze všech těchto důvodů bylo zjevně neopodstatněné dovolání obviněného Ing. M. S. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
K dovolání obviněné Ing. T. S.
Trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. se obviněná dopustila podle zjištění Okresního soudu v Olomouci, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil i Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, tím, že jako jednatelka společnosti S. C., s. r. o., po předchozí dohodě se svým manželem obviněným Ing. M. S., který působil ve funkci ředitele a jednatele společnosti R. A., s. r. o., převedla ve dnech 16. 1., 12. 2., 20. 2., 5. 3., 6. 3. a 15. 3. 2001 na společnost S. C., s. r. o., vlastnické právo ke 4 000 ks polotovarů ramínek o délce 200 mm a 3 000 ks polotovarů ramínek o délce 300 mm na výrobu vodovodních baterií, o nichž věděla, že byly obviněným Ing. M. S. odcizeny z majetku společnosti R. A., s. r. o., a obratem tento materiál prodala za celkovou částku 252.540,- Kč společnosti M. Z., a. s., přičemž kupní cenu za prodej materiálu si nechala převést na své soukromé účty a takto získané peněžní prostředky použila společně s obviněným Ing. M. S. pro vlastní účely.
Námitka, že její jednání nebylo trestným činem proto, že trestným činem nebylo ani jednání obviněného Ing. M. S., evidentně nemá opodstatnění. V předcházející části odůvodnění tohoto usnesení Nejvyššího soudu bylo vyloženo, že jednání obviněného Ing. M. S. bylo trestným činem. Není tedy nijak dotčen předpoklad odpovědnosti obviněné za trestný čin podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., který spočívá v tom, že na sebe nebo jiného převedla věc, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou.
Lze připustit, že pokud je ve výroku o vině uvedeno zjištění, že obviněná jednala po předchozí dohodě se svým manželem obviněným Ing. M. S., a že pokud by k této dohodě došlo již ve stadiu předtím, než si obviněný věci ke škodě společnosti R. A., s. r. o., přisvojil, vyvolává to otázku, zda jednání obviněné nemělo být správně posouzeno jako pomoc k trestnému činu zpronevěry podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., §248 odst. 1, 2 tr. zák. s tím, že šlo o poskytnutí pomoci formou slibu přispět po trestném činu. Naznačené právní posouzení skutku však je přísnější, než je kvalifikace skutku jako trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., a proto případná změna v tomto směru nepřichází z podnětu dovolání obviněné v úvahu.
Avšak ve vztahu k posouzení skutku jako trestného činu podílnictví nelze zpochybnit to, že jednání obviněné bylo úmyslné. Vyplývá to jednak z okolností, za kterých obviněná věci od obviněného Ing. M. S. získala, tj. bez jakýchkoli nabývacích dokladů a zejména dokladů, které by garantovaly nárok společnosti R. A., s. r. o., na zaplacení věcí, a jednak z okolností, za kterých obviněná věci prodala, tj. způsobem, při němž si jejich cenu nechala zaplatit převodem na bankovní účty své a svého manžela obviněného Ing. M. S. Shodně s dovoláním obviněné je možné konstatovat, že ve výroku o vině je nevhodně, nepřesně a v podstatě i chybně uvedeno, že obviněná na společnost S. C., s. r. o., převedla vlastnické právo k věcem, avšak z dalších souvislostí je jasné, že soudy měly na mysli převedení věcí ve smyslu zákonného znaku trestného činu podílnictví a nechtěly tím vyjádřit nabytí vlastnického práva k odcizeným věcem. Uvedený nedostatek nemá vliv na meritorní správnost výroku o vině a zejména není důvodem k tomu, aby jednání obviněné nebylo považováno za úmyslné, resp. aby byla měněna jeho právní kvalifikace na nedbalostní trestný čin podílnictví podle §252 tr. zák.
Trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák. se obviněná dopustila podle zjištění Okresního soudu v Olomouci, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil také Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, tím, že dne 25. 3. 2002 v Olomouci jako jednatelka společnosti S. C., s. r. o., podala u Finančního úřadu v O. přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2001, ve kterém zohlednila a do výdajů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení příjmů vědomě nepravdivě zahrnula nákup kulatých ramínek, a to 4 000 ks ramínek o délce 200 mm a 3 000 ks ramínek o délce 300 mm, od společnosti R. A., s. r. o., za částku 207.000,- Kč bez daně z přidané hodnoty, ačkoli se tento nákup neuskutečnil, čímž neoprávněně snížila základ daně z příjmů právnických osob o částku 207.000,- Kč a ke škodě státu daň zkrátila o 64.170,- Kč.
Ze skutkových okolností, které soudy zjistily jako podklad výroku o vině obviněného Ing. M. S. trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a jako podklad výroku o vině obviněné Ing. T. S. trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák, logicky vyplývá, že předmětných 7 000 ks ramínek se do dispozice společnosti S. C., s. r. o., dostalo trestnou činností obou obviněných, to znamená nikoli tím, že by společnost S. C., s. r. o., tyto věci koupila a zaplatila. V dalším stadiu obviněná jako jednatelka společnosti S. C., s. r. o., věci prodala sice formálně jménem této společnosti, avšak nechala jejich cenu hradit kupující stranou na své soukromé účty, resp. společné účty s manželem. Obviněná tedy s věcmi naložila tak, že jejich cena se nestala příjmem společnosti S. C., s. r. o., navíc za situace, kdy společnost S. C., s. r. o., v souvislosti se získáním věcí nic nevynaložila. Nepřicházelo proto v úvahu, aby od základu daně z příjmů právnických osob bylo odečítáno cokoli, co nějak souviselo s posuzovanými transakcemi. To bylo obviněné velmi dobře známo, protože tyto transakce se uskutečnily za její součinnosti a plně pod její kontrolou. Od účetní společnosti M. P. věděla, že společnost nemá žádný doklad, který by prokazoval v uvedené spojitosti náklady společnosti, a přesto nechala M. P. odeslat společnosti R. A., s. r. o., dopis s požadavkem na zaslání faktury. Vzhledem k tomu, že znala skutečný, tj. nelegální původ zboží, věděla, že společnost R. A., s. r. o., žádnou fakturu zaslat ani nemůže. Jednání obviněné, které se navenek jeví jako snaha získat od společnosti R. A., s. r. o., fakturu (daňový doklad), ve skutečnosti směřovalo jen k tomu, aby do přiznání k dani z příjmů právnických osob zahrnula, resp. nechala zahrnout fakturu, která pokud by byla vystavena, by byla jen fingovaná, a aby tak snížila základ daně a posléze zkrátila daň. Jestliže obviněná nakonec snížila, resp. nechala snížit základ daně i bez použití takové faktury, svědčí tento její postup o tom, že šlo o cílevědomé zkrácení daně, a nikoli jen o nějaké špatné zaúčtování, za které by odpovídala výlučně jen účetní společnosti.
Z toho, co bylo uvedeno v předchozích částech odůvodnění tohoto usnesení Nejvyššího soudu, je zřejmé, že výrok o vině obviněné trestnými činy podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. a zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák. je rozhodnutím, které nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto ani výrok, jímž bylo odvolání obviněné zamítnuto, není rozhodnutím, které bylo zatíženo vadou odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Proto bylo zjevně neopodstatněné dovolání obviněné Ing. T. S. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. března 2006
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec