ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.284.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 284/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 29. března 2006 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného J. K., které podal proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 12. 2005, sp. zn. 4 To 953/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 5 T 65/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. 5 T 65/2005, byl obviněný J. K. uznán vinným v prvním bodu výroku o vině označeným jako bod „3)“ trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák. a pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1, §221 odst. 1 tr. zák. a ve druhém bodu výroku o vině označeným jako bod „4)“ trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. Za tyto trestné činy mu byl podle §235 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody ve výměře 2,5 (dvou a půl) roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Podle skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně se obviněný uvedených trestných činů dopustil (zjednodušeně řečeno) tím, že v místě svého trvalého bydliště fyzicky napadl svou bývalou přítelkyni K. E. údery pěstmi do obličeje, dále jí kopal do nohou a břicha, tloukl s ní o podlahu a narážel na nábytek, a to za současného vyhrožování zabitím, přičemž poté, co poškozená z obavy před ním utekla z domu ven, obviněný za ní vyběhl, povalil ji na zem a použil slova, že si za ní klidně půjde sednout; tímto jednáním obviněný vzbudil u poškozené K. E. obavu o zdraví a život a způsobil jí zranění s dobou léčení do 7 dnů (bod 3). Obviněný dále svým chováním spočívajícím v neustálých agresivních a vulgárních výpadech přinutil k opuštění jejich trvalého bydliště nejprve svého bratra M. K. a poté i svou matku I. K., která z obavy před dalším napadáním ze strany obviněného odešla i se svým nejmladším synem M., přičemž poté, co poškozená informovala obviněného o nutnosti vrácení se i s nejmladším synem zpět do trvalého bydliště, obviněný jí pro případ, že na něj nepřevede byt, vyhrožoval tím, že jí zlikviduje, a poté, co se poškozená i se synem M. vrátila do trvalého bydliště, obviněný s ní opětovně vyvolal konflikt, rozbíjel nádobí, poškozenou hrubě slovně napadal, přišel za ní do obývacího pokoje s kuchyňským nožem délky ostří 12 cm a křičel na ni „vypadni do T. nebo tě kuchnu“, což několikrát opakoval, vrátil se do kuchyně, kde začal rozbíjet další věci, čímž u poškozené I. K. vyvolal obavu o život a zdraví a tato byla nucena vyhledat pomoc kurátorů a následně byla přijata do azylového domu (bod 4).
Shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně byl napaden odvoláními obviněného a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Strakonicích podaným v neprospěch obviněného, která byla usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 12. 2005, sp. zn. 4 To 953/2005, zamítnuta podle §256 tr. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný uvedl, že hodnocení důkazů, a to zejména výpovědí poškozených, je chybné, že skutky jsou ve výrokové části popsány nesprávně a v rozporu se skutečností a že s nepřesným a chybným hodnocením důkazů souvisí nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 tr. ř. Pokud jde o jednání popsané pod bodem 3 rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích, toto podle obviněného nemůže být trestným činem, když se odehrálo jiným způsobem a v jiném stupni intenzity. Poškozená K. E. nebyla schopna předmětnou událost časově zařadit; pokud by šlo o závažné a agresivní jednání obviněného vůči ní, musela by si to pamatovat. Obviněný dále poukázal na to, že událost není schopna časově upřesnit ani druhá poškozená, že obě poškozené, pokud jde o časový údaj, chybují shodně a že toto svědčí pro jeho teorii o domluvě poškozených a jejich společném postupu vůči jeho osobě. Obviněný zdůraznil, že jeho jednání vůči poškozené K. E. spočívalo v tom, co popsal ve své výpovědi, a dále uvedl, že při správném hmotně právním posouzení soud neměl dospět k závěru, že skutek vykazuje znaky trestného činu podle §197a odst. 1 tr. ř. a pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1, §221 odst. 1 tr. zák. Pokud jde o jednání obviněného popsané pod bodem 4, tedy jednání ve vztahu k jeho matce I. K., tohoto se obviněný nedopustil tak, jak je to popisováno, k jednání vůbec nedošlo a ani v uvedeném čase dojít nemohlo, když se obviněný v době uváděné poškozenou v místě bydliště nenacházel, což vyplývá z výpovědí svědků z fotbalového mužstva. Obviněný k tomuto skutku dále uvedl, že poškozenou k ničemu nenutil pohrůžkou, natož se zbraní, a proto při správném hmotně právním posouzení skutku nemohl být učiněn závěr, že se dopustil trestného činu, za který je odsuzován.
V závěru svého mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a krajskému soudu přikázáno k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný dále navrhl, aby bylo postupováno podle §265l odst. 4 tr. ř.
Nejvyšší státní zástupkyně své právo vyjádřit se k dovolání obviněného (§265h odst. 2 tr. ř.) do dne vydání tohoto rozhodnutí nevyužila.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání, jenž byl stručně uveden výše, je zřejmé, že obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku neuplatnil žádnou námitku, která by po obsahové stránce dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídala. Obviněný sice ve svém dovolání formálně napadl správnost právního posouzení skutku popsaného v prvním bodě /bod 3)/ skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně jako trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák. a pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1, §221 odst. 1 tr. zák. a skutku popsaného ve druhém bodě /bod 4)/ skutkové věty výroku o vině téhož rozhodnutí jako trestného činu vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., nicméně z konkrétních námitek, které v dovolání uplatnil, je zřejmé, že se primárně domáhá jiného hodnocení důkazů a tedy zpochybnění zjištěného skutkového stavu a teprve až v návaznosti na to jiného hmotně právního posouzení skutkových zjištění, k nimž by bylo možné na základě odlišného hodnocení důkazů dospět. Obviněný svůj požadavek na odlišnou právní kvalifikaci skutku popsaného v prvním bodě skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně a právně kvalifikovaného podle §197a odst. 1 tr. zák. a podle §8 odst. 1, §221 odst. 1 tr. zák. založil na námitkách, podle nichž se tento skutek odehrál jiným způsobem a v jiném stupni intenzity, a to tak, jak on sám popsal ve své výpovědi, a podle nichž by si v případě závažného a agresivního jednání vůči poškozené K. E. tato poškozená musela pamatovat, kdy se předmětná událost odehrála. Těmito námitkami obviněný de facto nezpochybňuje správnost posouzení jeho jednání popsaného ve skutkové větě výroku o vině podle norem hmotného práva, ale správnost skutkových zjištění, jež jsou v této větě uvedena, a to zejména s ohledem na chybné hodnocení výpovědi poškozené K. E. soudy dříve činnými v jeho trestní věci. Ke stejnému závěru dovolací soud dospěl i ohledně námitek týkajících se druhého skutku popsaného ve skutkové větě výroku o vině rozsudku nalézacího soudu a právně kvalifikovaného podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., neboť obviněný v souvislosti s tímto skutkem uvedl, že se předmětného jednání vůči své matce I. K. nedopustil tak, jak je to popisováno, resp. že k takovému jednání nedošlo a ani v uvedeném čase dojít nemohlo, když se v době uváděné poškozenou v místě bydliště nenacházel, což podle obviněného vyplývá z výpovědí svědků z fotbalového mužstva, a že poškozenou k ničemu pohrůžkou ani se zbraní nenutil. I tyto námitky nenapadají správnost hmotně právního posouzení skutkových závěrů (v tomto případě uvedených ve druhém bodě skutkové věty výroku o vině rozsudku nalézacího soudu), ale správnost těchto skutkových zjištění, a domáhají se zejména jiného hodnocení výpovědi poškozené I. K. a svědků „z fotbalového mužstva“. Skutečnost, že obviněný svými dovolacími námitkami primárně zpochybňuje správnost hodnocení důkazů a tedy i zjištěného skutkového stavu, je v neposlední řadě zřejmá i z tvrzení obviněného, že „s nepřesným a chybným hodnocením důkazů … souvisí právě … nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu ust. §265b odst. 1 tr. ř.“ (str. 2 dovolání obviněného). Jak již bylo ovšem uvedeno, námitky směřující proti tvrzenému porušení procesních ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. ř. dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. po obsahové stránce neodpovídají a nejsou způsobilé založit ani jiný z důvodů dovolání uvedených v §265b tr. ř.
V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za nezbytné poznamenat, že dovolání je mimořádný opravný prostředek sloužící k nápravě závažných procesních a hmotně právních vad rozhodnutí uvedených v §265b tr. ř. Omezení dovolání na konkrétní důvody zabraňuje tomu, aby se dovolací soud stal další, v pořadí již třetí instancí a přezkoumával skutkový stav věci, protože toto přísluší pouze soudu prvního stupně, případně soudu odvolacímu.
Protože obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku neuvedl nic, co by nasvědčovalo tomu, že právní kvalifikace jeho skutků je nesprávná, tj. neuplatnil v něm žádnou relevantní hmotně právní námitku, která by uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. po obsahové stránce odpovídala, dovolací soud dospěl k závěru, že námitky, které obviněný o tento dovolací důvod opřel, nejsou způsobilé tento důvod dovolání naplnit.
Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku dále uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., podle něhož dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Protože obviněný k předmětnému dovolacímu důvodu uvedl toliko to, že tento souvisí s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je zřejmé, že uplatnil druhou alternativu (za třetí spojkou nebo) důvodu dovolání uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Obviněný sice ve svém mimořádném opravném prostředku dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil /což je nezbytná podmínka pro naplnění druhé varianty dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odvoláním na nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení/, ovšem jím uplatněné námitky tomuto dovolacímu důvodu po obsahové stránce neodpovídají.
S ohledem na shora uvedené Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž na jeho podkladě přezkoumal napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení podle §265i odst. 3 tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. března 2006
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš