ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.301.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 301/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 29. března 2006 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného R. H., které podal proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 6. 2005, sp. zn. 9 To 225/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 1 T 3/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 1. 2. 2005, sp. zn. 1 T 3/2004, byl obviněný R. H. uznán vinným pokračujícím trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. se spoluobviněnými R. B. a R. K., za který mu byl podle §234 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody ve výměře 4,5 (čtyř a půl) roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Rozsudkem bylo dále rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných R. B. a R. K. a podle §228 odst. 1 tr. ř. o solidární povinnosti všech tří obviněných k náhradě škody a podle §55 odst. 1 tr. zák. byl uložen trest propadnutí v rozsudku blíže specifikované věci.
Shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně byl napaden odvoláními obviněných R. H., R. B. a R. K. a okresního státního zástupce v Sokolově podaným v neprospěch všech tří obviněných; řízení ve věci obviněného R. H. bylo Krajským soudem v Plzni jako soudem odvolacím vyloučeno ze společného řízení (sp. zn. 9 To 151/2005) a vedeno dále pod sp. zn. 9 To 225/2005. O odvoláních podaných ohledně obviněného R. H. Krajský soud v Plzni rozhodl rozsudkem ze dne 16. 6. 2005, sp. zn. 9 To 225/2005, tak, že k odvolání okresního státního zástupce v Sokolově podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o trestu, a poté podle §259 odst. 3 tr. ř. v rozsahu zrušení nově rozhodl tak, že obviněnému R. H. podle §234 odst. 1 tr. zák. uložil trest odnětí svobody ve výměře 5,5 (pěti a půl) roku, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Odvolání obviněného R. H. bylo rozsudkem soudu druhého stupně zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a napadl jím jak výrok o vině, tak výrok o trestu.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný zrekapituloval vývoj řízení před soudem prvního stupně, přičemž poukázal na to, že Okresním soudem v Sokolově byl nejprve zproštěn obžaloby v plném rozsahu, a to rozsudkem ze dne 7. 6. 2004, sp. zn. 1 T 3/2004, a že v této věci bylo rozhodnuto rozsudkem čtyřikrát, a uvedl důvody, které nalézací soud k vydání těchto rozhodnutí vedly. Obviněný dále poukázal na to, že Okresní soud v Sokolově rozsudkem ze dne 1. 2. 2005 a posléze i Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 16. 6. 2005 rozhodly zcela odlišně, a to na základě stejného důkazního matriálu. Obviněný se domnívá, že rozhodování soudů bylo nekonzistentní a že odvolací soud rozsudkem ze dne 16. 6. 2005 v návaznosti na rozsudek nalézacího soudu ze dne 1. 2. 2005 nesprávně posoudil skutek a nevyrovnal se s důkazní situací, kdy zároveň porušil zásadu in dubio pro reo.
V závěru svého mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek soudu druhého stupně i rozsudek soudu stupně prvního, jakož i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby jej podle §226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby. Obviněný dále požádal, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle §256o odst. 1 tr. ř. (správně §265o odst. 1 tr. ř.) odložil výkon jeho trestu.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky ve vyjádření k dovolání obviněného konstatovala, že obviněný ve svém dovolání k podpoře deklarovaného dovolacího důvodu neuplatnil jinou námitku, než že se „soudy … nevyrovnaly s důkazní situací, porušily hodnotící zásadu in dubio pro reo a v důsledku toho byl skutek nesprávně posouzen“. Tato argumentace ovšem neodpovídá požadavku na kvalifikovaný způsob odůvodnění použitého dovolacího důvodu, protože je podložena výhradně skutkovými námitkami, a neodpovídá ani žádnému dalšímu ze zákonných dovolacích důvodů ve smyslu §265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného R. H. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a to podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání, jenž byl stručně uveden výše, je zřejmé, že obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku neuplatnil žádnou námitku, která by po obsahové stránce dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídala. Jak již ve vyjádření k dovolání obviněného konstatovala státní zástupkyně, obviněný soudu druhého stupně (v návaznosti na příslušný rozsudek soudu stupně prvního) vytkl toliko to, že tento „nesprávně posoudil skutek a nevyrovnal se s důkazní situací, kdy zároveň porušil zásadu in dubio pro reo“ (str. 4, bod 4. dovolání obviněného). Z této námitky je jednoznačně zřejmé, že obviněný se primárně domáhá jiného hodnocení důkazů a tedy i zjištění jiného skutkového stavu, než k jakému dospěly soudy dříve činné v jeho trestní věci, a teprve až v návaznosti na to jiného hmotně právního posouzení nového skutkového stavu, což je zřejmé i z té námitky, podle níž byla porušena zásada in dubio pro reo, neboť tato se uplatňuje právě při hodnocení důkazů a tedy zjišťování skutkového stavu, a nikoli při posuzování skutkových závěrů podle norem hmotného práva. Jak již bylo uvedeno, námitky směřující proti tvrzenému porušení procesních ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. ř. dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. po obsahové stránce neodpovídají a nejsou způsobilé založit ani jiný z důvodů dovolání uvedených v §265b tr. ř.
V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za nezbytné poznamenat, že dovolání je mimořádný opravný prostředek sloužící k nápravě závažných procesních a hmotně právních vad rozhodnutí uvedených v §265b tr. ř. Omezení dovolání na konkrétní důvody zabraňuje tomu, aby se dovolací soud stal další, v pořadí již třetí instancí a přezkoumával skutkový stav věci, protože toto přísluší pouze soudu prvního stupně, případně soudu odvolacímu.
Protože obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku neuvedl nic, co by nasvědčovalo tomu, že právní kvalifikace jeho skutků je nesprávná, tj. neuvedl v něm žádnou relevantní hmotně právní námitku, která by uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. po obsahové stránce odpovídala, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž na jeho podkladě přezkoumal napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení podle §265i odst. 3 tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Pro úplnost je třeba dodat, že Nejvyšší soud o návrhu obviněného R. H. na odložení výkonu rozhodnutí nerozhodoval. Protože předseda senátu soudu prvního stupně takový návrh podle §265h odst. 3 tr. ř. neučinil, bylo možné návrh obviněného považovat pouze za podnět k případnému postupu podle §265o odst. 1 tr. ř. Pro takový postup však předseda senátu Nejvyššího soudu důvody neshledal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. března 2006
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš