ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.310.2006.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. 3. 2006 o dovolání obviněného Z. L. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2005, sp. zn. 4 To 381/2005, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 6 T 218/2002 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Z. L. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 11. 7. 2005, sp. zn. 6 T 218/2002, byl obviněný Z. L. uznán vinným trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. a odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 190 hodin a k peněžitému trestu ve výměře 8.000,- Kč s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným na 8 týdnů.
O odvolání obviněného bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2005, sp. zn. 4 To 381/2005, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. byl rozsudek Městského soudu v Brně zrušen a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo ve věci znovu rozhodnuto. Obviněný byl znovu uznán vinným trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. a odsouzen ke stejnému trestu, jaký mu uložil Městský soud v Brně.
Jako trestný čin podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. posoudil Krajský soud v Brně skutek, který podle jeho zjištění a předtím až na nepodstatnou změnu i podle zjištění Městského soudu v Brně spočíval v tom, že obviněný Z. L. jako majitel zastavárny „U N.“ v B., N., dne 9. 5. 2001 poté, co se do zastavárny dostavil policista nstržm. J. P. s J. B., který označil zde se nacházející přenostný telefon zn. Ericsson T 10s jako telefon, který mu byl odcizen, a to na základě popsání markantů s tím, že je schopen předložit doklady o koupi telefonu, a poté, co byl nstržm. J. P. poučen, že telefon pochází z trestné činnosti a nesmí s ním manipulovat, naložil s ním nezjištěným způsobem a dne 10. 5. 2001 poté, co mu poškozený předložil doklady o koupi a výrobní číslo telefonu a policista ho vyzval k jeho vydání, předložil odlišný přístroj a vydával ho za telefon, který byl předchozího dne označen jako telefon pocházející z trestné činnosti, přičemž poškozenému byl mobilní telefon odcizen za situace, kdy jej měl při sobě v kapse kabátu.
Změna v rozsudku Krajského soudu v Brně oproti rozsudku Městského soudu v Brně se týkala jen popisu skutkových okolností vztahujících se k odcizení telefonu poškozenému J. B.
Obviněný Z. L. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně. Obviněný napadl všechny výroky tohoto rozsudku, a to s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Projevil nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily důkazy, zejména pokud došly k závěru, že dne 10. 5. 2001 předložil jiný telefon. Vyjádřil názor, že dokazování bylo neúplné, neboť soudy nijak neověřily tvrzení poškozeného, že mu byl telefon odcizen, že poškozený toto tvrzení nedoložil a že tedy zůstalo nejasné, zda se nejednalo o pouhou ztrátu telefonu. Obviněný také vytkl, že nebyl vyslechnut ke své představě o původu telefonu. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud považuje za nutné konstatovat především, to že za námitku, která koresponduje s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat v krajním případě jen námitku, že obviněný nebyl vyslechnut k své představě o původu telefonu, pokud je tato námitka interpretována jako zpochybnění subjektivní stránky trestného činu. V tomto směru Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. se dopustí ten, kdo ukryje, na sebe nebo jiného převede anebo užívá věc, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou.
Z hlediska subjektivní stránky jde o úmyslný trestný čin (§3 odst. 3 tr. zák.). Úmyslné zavinění pachatele tedy musí zahrnovat i okolnost, že věc, která tu je předmětem útoku, byla získána trestným činem.
V posuzovaném případě je ze zjištění soudů jasné, že obviněný byl výslovně informován o tom, že telefon, který poškozený označil za svůj, mu byl odcizen a že pochází z trestné činnosti. Tohoto poučení se obviněnému dostalo od policisty a obviněný o tomto poučení dokonce podepsal prohlášení, které mu policista předložil. Z toho evidentně vyplývá, že obviněnému byl kriminální původ telefonu znám, i když z vyjádření poškozeného a policisty neměl žádnou konkrétnější představu o tom, jakým způsobem a za jakých bližších okolností byl spáchán trestný čin, jímž byl telefon získán. Nedostatek této podrobnější představy obviněného však v daném případě nijak nevylučuje ani nezpochybňuje jeho úmyslné zavinění. Obecně formulovaná informace, kterou obviněný měl od policisty a poškozeného, byla naprosto dostačující, neboť byla obviněnému poskytnuta za takové situace a takovým způsobem, že obviněný nemohl mít žádné pochybnosti o kriminálním původu telefonu. Tento původ telefonu mu tedy byl znám. Pokud obviněný za těchto okolností s telefonem naložil jinak, než tak, že ho následujícího dne vydal policistovi, resp. poškozenému, šlo z jeho strany o jednání nesené úmyslem.
Ohledně činu, jímž byl telefon předtím získán, učinily soudy zjištění, která opodstatňují závěr, že šlo o trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) tr. zák., jak to Krajský soud v Brně vysvětlil v odůvodnění napadeného rozsudku. Tím byl odstraněn nedostatek, který Nejvyšší soud v usnesení ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. 7 Tdo 178/2005, vytkl na adresu předchozích rozhodnutí obou soudů, která zrušil s tím, že přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud nijak nepřihlížel k té části dovolání, v níž obviněný uplatnil námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy a jaké skutkové závěry z nich vyvodily. Tyto námitky stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Zákonnému dovolacímu důvodu zde odpovídají pouze námitky ohledně aplikace hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem. Jinými slovy vyjádřeno, v dovolání je možné namítat, že skutkový stav, tak jak ho zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale není možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním, proti tomu, jakým způsobem soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při dokazování apod. Vytýkat lze jen p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu, který zjistil soud, avšak nelze vytýkat s k u t k o v é vady s cílem dosáhnout primárně změny či dokonce zvratu ve skutkových zjištěních soudu, jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu a teprve v návaznosti na to usilovat i o jiné právní posouzení. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je z hlediska důvodů koncipován tak, že nepřipouští, aby byl přezkoumáván, ale ani napadán skutkový základ rozhodnutí. Nejvyšší soud se proto meritorně nezabýval námitkami, jimiž se obviněný snažil prosadit svou vlastní verzi skutkového stavu, a to jak v otázce původu telefonu, tak v otázce odlišnosti telefonu, který předložil dne 10. 5. 2001, od telefonu, který předchozího dne poškozený označil za svůj telefon.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. března 2006
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec