ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.344.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 344/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 26. dubna 2006 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. J., které podal proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 12 To 440/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 1 T 139/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 21. 9. 2005, sp. zn. 1 T 139/2005, byl obviněný M. J. uznán vinným celkem pěti trestnými činy uvedenými ve výrokové části rozsudku. Za to byl podle §247 odst. 2 a §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, se zařazením pro jeho výkon podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen také trest propadnutí věcí v rozsudku konkrétně uvedených. Tímž rozsudkem byli odsouzeni také spoluobvinění V. N. a J. V., a bylo rozhodnuto také o uplatněných nárocích na náhradu škody.
K odvolání státního zástupce podaného v neprospěch M. J. toliko do výroku o trestu odnětí svobody rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 12 To 440/2005. Podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. a §259 odst. 3 tr. ř. po zrušení výroku o trestu odnětí svobody uložil M. J. podle §247 odst. 2 a §35 odst. 1 tr. zák., trest odnětí svobody v trvání 2 let a 3 měsíců se zařazením pro jeho výkon podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Odvolání spoluobviněného V. N. bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal M. J. řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Předně obviněný vyslovuje názor, že odvolací soud z podnětu odvolání státního zástupce podaného do výroku o trestu odnětí svobody, měl v souladu s §254 odst. 1 tr. ř. (poslední věta) přihlédnout i k vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, pokud mohly mít vliv na správnost výroku, proti němuž bylo odvolání podáno, tj. přihlédnout i k vadnému skutkovému hodnocení. Odvolání proti odsuzujícímu výroku, jímž byl uznán vinným také trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) tr. zák. ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., že nepodal pouze proto, aby již měl věc za sebou a s uloženým trestem se smířil, ale toto jednání od počátku popíral a nikdy se jej nedopustil. Za tento skutek, že byl odsouzen pouze na rozporuplném tvrzení dvou policistů. Konkrétně pak poukazuje na rozpory v jejich výpovědích vzhledem ke kterým mělo být postupováno podle zásady in dubio pro reo a měl být zproštěn obžaloby ohledně tohoto jednání. Tato skutková vada v hodnocení důkazů, že pak měla vliv i na rozhodnutí o výši trestu, který považuje za těchto podmínek za nepřiměřeně přísný.
Ve výroku o povinnosti k náhradě škody pak spatřuje jiné nesprávné hmotně právní posouzení, když ohledně škody způsobené Policii ČR byl předložen pouze doklad autoopravny o výši škody, ale nebylo zpracováno ani odborné vyjádření ani znalecký posudek a v důsledku toho byl na základě nedostatečně zjištěné výše škody odsouzen za trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. Za nesprávné pak považuje i zjištění ceny věcí (u skutku ad 1 rozsudku soudu I. stupně), kde byla cena stanovena pouze odborným vyjádřením, ale z takto stanovenou cenou nesouhlasí, když se jednalo o použité věci. Ohledně škody na bankovkách, že pak nebylo přihlédnuto k možnosti jejich výměny.
V závěru dovolání pak obviněný namítá, že trest uložený odvolacím soudem je nepřiměřeně přísný, když soud nepřihlédl k jeho doznání ani k tomu, že v součtu s dosud nevykonaným zbytkem trestu odnětí svobody bude vykonávat trest v délce převyšující horní hranici stanovenou za nejpřísněji trestný čin. Navrhl proto, aby byl napadený rozsudek podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušen a bylo podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázáno odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že jednání kvalifikované jako útok na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) tr. zák. bylo prokázáno výpověďmi svědků a rovněž výše škody byla vyčíslena zcela přesně v souladu s §89 odst. 12 tr. zák. Navrhla proto, aby dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud v dané věci předně zjistil, že samotný dovolatel (ani jiná oprávněná osoba v jeho prospěch) nepodal odvolání proti rozsudku soudu I. stupně a odvolací soud se ohledně něj zabýval věcí toliko z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného, a to jen do výroku o trestu. Této skutečnosti si je obviněný vědom, jak ostatně vyplývá již ze samotného úvodu dovolání, ale přesto se domnívá, že v rámci dovolání může dodatečně vytýkat i vady ohledně výroku o vině.
S tímto názorem obviněného se ale Nejvyšší soud neztotožnil. Dovolání je mimořádný opravný prostředek proti rozhodnutí soudu II. stupně, kterému lze vytýkat vady taxativně uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Existence takovéto vady je ale podmíněna tím, že soud II. stupně svým postupem pochybil některým ze způsobů tam uvedených. Dovolání je tedy přípustné, jestliže soudu II. stupně lze vytýkat, že buď sám při rozhodování o odvolání způsobil vadu zakládající některý z důvodu dovolání, anebo že takovou vadu, kterou způsobil již soud I. stupně, v opravném řízení neodstranil, ač tak měl a mohl učinit.
Podle §254 odst. 1 tr. ř. odvolací řízení spočívá na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání. Z podnětu odvolání přezkoumává zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Oddělitelným výrokem je i výrok o trestu.
Jiné než oddělitelné výroky je odvolací soud povinen přezkoumat jen tehdy, mají-li vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, odvolatel jej mohl napadnout odvoláním a odvoláním napadený výrok na něj navazuje (§254 odst. 2 tr. ř.). O takovýto případ se ale v této věci nejedná a nejde ani o situaci předpokládanou v §254 odst. 3 tr. ř., protože odvolání proti výroku o vině podáno nebylo. Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu lze proto podat pouze v rozsahu jeho přezkumné povinnosti ve vztahu k rozsudku soudu I. stupně, protože jen v takovém rozsahu se jedná o rozhodnutí učiněné ve druhém stupni.
V daném případě tak byla přezkumná činnost odvolacího soudu omezena výhradně na výrok o trestu rozsudku soudu I. stupně a také toliko v tomto rozsahu je obviněný oprávněn uplatnit své dovolací námitky. Nejvyšší soud se proto nezabýval námitkami obviněného proti výroku o vině, ani proti výroku o náhradě škody, který má ve výroku o vině svůj podklad, protože v tomto směru jde o námitky nepřípustné a pokud by obviněný neuplatnil také námitky proti výroku o trestu, bylo by nutno dovolání odmítnou jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (viz rozh. č. 20, publikované v sešitu č. 5/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Protože obviněný v dovolání uplatnil také námitky proti výroku o trestu, který je oprávněn dovoláním napadnout, zabýval se Nejvyšší soud těmito námitkami a zjistil, že uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňují. Obviněný přitom neuplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., v rámci kterého lze namítat některé vady výroku o trestu v tomto ustanovení uvedené. Dovolání bylo proto odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., když bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. dubna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš