ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.389.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 389/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. dubna 2006 dovolání obviněného M. B. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2005, sp. zn. 13 To 264/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 2 T 75/2005 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze 21. 7. 2005, č. j. 2 T 75/2005-599, byl obviněný M. B. uznán vinným pokračujícím trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák.
Podle skutkových zjištění okresního soudu se jej obviněný dopustil celkem třemi útoky, když jako soukromý podnikatel jednající na základě smlouvy o obchodním zastoupení při pojišťovací činnosti za Č. p., a. s.,
a) dne 13. 10. 1999 v P. při likvidaci pojistné události potvrdil zaplacení pojistného z pojistné smlouvy uzavřené s M. N. na pojištění vozidla Škoda Octavia, ačkoli věděl, že ve skutečnosti zaplaceno nebylo, a dne 4. 11. 1999 v P. při likvidaci pojistné události potvrdil zaplacení pojistného z téže pojistné smlouvy, ačkoli věděl, že zaplaceno ve skutečnosti nebylo, takže ve prospěch M. N. byla poskytnuta dne 10. 11. 1999 a dne 15. 12. 1999 pojistná plnění v celkové výši 209.950,- Kč, která nebyla snížena o nezaplacené pojistné ve výši 14.312,- Kč, přičemž tímto jednání vznikla Č. p., a. s., škoda ve výši 14.312,- Kč,
b) dne 23. 12. 1999 v P. při likvidaci pojistné události potvrdil zaplacení pojistného z pojistné smlouvy uzavřené se společností F., s. r. o., na pojištění vozidla Plymouth Grand, ačkoli věděl, že pojistné ve skutečnosti zaplaceno nebylo, pojistná smlouva zanikla pro neplacení pojistného a ve prospěch společnosti F., s. r. o., tak bude neoprávněně poskytnuto pojistné plnění; následkem tohoto jednání pak došlo k vyplacení pojistného plnění ve výši 91.640,- Kč ve prospěch společnosti F., s. r. o, ke škodě Č. p., a. s.,
c) dne 24. 1. 2000 v P. při likvidaci pojistné události potvrdil zaplacení pojistného z pojistné smlouvy uzavřené s O. M. na pojištění vozidla Jeep Grand Cherokee, ačkoli věděl, že pojistné ve skutečnosti zaplaceno nebylo a pojistná smlouva zanikla pro neplacení pojistného, a ve prospěch O. M. tak bude neoprávněně poskytnuto pojistné plnění; následkem tohoto jednání pak došlo dne 22. 3. 2000 k vyplacení pojistného plnění ve výši 94.290,- Kč ve prospěch O. M. ke škodě Č. p., a. s.,
a tímto jednáním způsobil škodu v celkové výši 200.242,- Kč.
Obviněnému byl uložen za tento trestný čin a trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 22. 6. 2004, č. j. 2 T 133/2003-531, úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon byl podmíněn odložen na zkušební dobu tří let, přičemž obviněnému bylo podle §59 odst. 2 tr. zák. současně uloženo, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil způsobenou škodu. Rozsudkem bylo rozhodnuto i o nároku na náhradu škody uplatněném Č. p., a. s., tak, že obviněnému bylo uloženo zaplatit částku 200.242,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 1. 10. 2003 do zaplacení.
II.
Z podnětu odvolání obviněného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 10. 2005, sp. zn. 13 To 264/2005, podle §258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. ř. zrušil rozsudek okresního soudu v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. ve věci znovu rozhodl tak, že obviněného M. B. uznal vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák.
Podle zjištění krajského soudu se jej obviněný dopustil tím, že
a) dne 13. 10. 1999 v P. při likvidaci pojistné události potvrdil zaplacení pojistného z pojistné smlouvy uzavřené s M. N. na pojištění vozidla Škoda Octavia, ačkoli věděl, že ve skutečnosti zaplaceno nebylo, a dne 4. 11. 1999 v P. při likvidaci pojistné události potvrdil zaplacení pojistného z téže pojistné smlouvy, ačkoli věděl, že zaplaceno ve skutečnosti nebylo, takže ve prospěch M. N. byla poskytnuta dne 10. 11. 1999 a 15. 12. 1999 pojistná plnění v celkové výši 209.950,- Kč, která nebyla snížena o nezaplacené pojistné ve výši 14.312,- Kč, přičemž tímto jednání vznikla Č. p., a. s., škoda ve výši 14.312,- Kč,
b) dne 23. 12. 1999 v P. při likvidaci pojistné události potvrdil zaplacení pojistného z pojistné smlouvy uzavřené se společností F., s. r. o., na pojištění vozidla Plymouth Grand, ačkoli věděl, že pojistné ve skutečnosti zaplaceno nebylo, pojistná smlouva zanikla pro neplacení pojistného a ve prospěch společnosti F., s. r. o., tak bude neoprávněně poskytnuto pojistné plnění; následkem tohoto jednání pak došlo k vyplacení pojistného plnění ve výši 91.640,- Kč ve prospěch společnosti F., s. r. o., ke škodě Č. p., a. s.,
a tímto jednáním způsobil škodu v celkové výši 105.952,- Kč.
Obviněnému byl za tento trestný čin a za trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 22. 6. 2004, č. j. 2 T 133/2003-531, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2004, sp. zn. 13 To 303/2004, uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Rozsudkem bylo rozhodnuto i o nároku na náhradu škody uplatněném Č. p., a. s., tak, že obviněnému bylo uloženo zaplatit částku 105.952,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 1. 10. 2003 do zaplacení, přičemž se zbytkem nároku byla Č. p., a. s., odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Tímto rozsudkem Krajského soudu v Praze byl obviněný současně podle §226 písm b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, kterého se měl dopustit tím, že jako podnikatel jednající na základě smlouvy o obchodním zastoupení při pojišťovací činnosti za Č. p., a. s., dne 24. 1. 2000 v P. při likvidaci pojistné události potvrdil zaplacení pojistného z pojistné smlouvy uzavřené s O. M. na pojištění vozidla Jeep Grand Cherokee, ačkoli věděl, že pojistné ve skutečnosti zaplaceno nebylo a pojistná smlouva zanikla pro neplacení pojistného, a ve prospěch O. M. tak bude neoprávněně poskytnuto pojistné plnění; následkem tohoto jednání pak došlo dne 22. 3. 2000 k vyplacení pojistného plnění ve výši 94.290,- Kč ve prospěch O. M. ke škodě Č. p., a. s., čímž měl spáchat dílčí útok trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák.
III.
Proti rozsudku Krajského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, kterým jej napadl v celém rozsahu, s výjimkou výroku, jímž byl zproštěn obžaloby. Dovolání obviněný opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění dovolání uvedl, že Krajský soud v Praze podle jeho názoru nesprávně kvalifikoval skutek, jehož se měl dopustit, v důsledku čehož nesprávně rozhodl o jeho vině, trestu, jakož i o náhradě škody. Ve vztahu k dílčímu útoku trestného činu podvodu pod bodem b) rozsudku krajského soudu namítl, že došlo k nesprávnému úsudku ohledně existence pojistné smlouvy v době pojistné události podle §801 obč. zák. Podle mínění obviněného soudy nesprávně posoudily splatnost pojistného, délku příslušné lhůty a termín zániku pojištění, což podle jeho přesvědčení vyústilo v nesprávný závěr, že v době pojistné události již pojištění zaniklo, takže pojistné plnění bylo vyplaceno neoprávněně. Obviněný má za to, že charakter pojistné smlouvy, zejména s ohledem na trvání smlouvy a opakování plateb pojistného svědčí pro závěr, že šlo nikoli o pojištění jednorázové, nýbrž o pojištění běžné, k jehož zániku pro nezaplacení pojistného dochází ze zákona v šestiměsíční lhůtě, nikoli ve lhůtě tří měsíců, kterou aplikoval odvolací soud. Tvrzení zástupkyně poškozené pojišťovny označil dovolatel za nesprávné a zaujaté. Podle dovolatele provedené důkazy odůvodňují odlišné právní posouzení věci, než k němuž dospěl odvolací soud. Uvedl, že pojistnou smlouvou se společností F., s. r. o., bylo sjednáno běžné pojištění s počátkem pojištění dnem 4. 9. 1997 na dobu jednoho roku s jednoletou splatností. Je přesvědčen, že nezaplacení pojistného - v důsledku čehož měla smlouva zaniknout - se týkalo pojistného za dobu od 4. 9. 1999 do 3. 9. 2000. Má tedy za to, že se nejednalo o jednorázové pojištění, ale o pojistnou smlouvu, která fakticky trvala několik let. Poté uzavřel, že pojistná událost ze dne 15. 12. 1999 nastala ještě před zánikem pojištění v šestiměsíční zákonné lhůtě (ta by končila 3. 3. 2000), proto nebylo pojistné plnění pojištěnému poskytnuto neprávem a nebyly tak naplněny zákonné znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák.
Další část dovolání obviněný zaměřil proti výroku o náhradě škody. Ve vztahu k náhradě škody způsobené dílčím útokem pod bodem b) rozsudku odkázal na shora uplatněnou dovolací argumentaci, jež se týkala oprávněnosti vyplacení pojistného plnění. Navíc namítl, že i při akceptování závěrů krajského soudu by mu měla být povinnost k náhradě škody uložena nikoliv za dlužné pojistné za celý rok, nýbrž pouze za alikvotní část ročního pojistného v závislosti na lhůtě, ve které pojištění ze zákona zaniklo. Pokud jde o dílčí útok pod bodem a) rozsudku, v tomto ohledu namítl, že krajský soud podle něj nesprávně přiznal poškozené pojišťovně pojistné za celé období jednoho roku ve výši 14.312,- Kč, ačkoli správně mělo podle něj činit buď 3.803,- Kč za dobu tří měsíců, nebo 7.606,- Kč za dobu šesti měsíců.
V této souvislosti poukazoval na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2005, sp. zn. 33 Odo 1038/2003, podle něhož „zaniklo-li pojištění podle §801 obč. zák. proto, že jednorázové pojistné nebylo zaplaceno do tří měsíců od jeho splatnosti, náleží pojistiteli pojistné jen do zániku pojištění, pojistník tak není povinen hradit pojistné v plné výši“.
V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí v rozsahu napadených výroků podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil a přikázal soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání do data konání neveřejného zasedání Nejvyššího soudu podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně nevyjádřila.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zmařil na to, zda dovolatel uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší soud v této souvislosti považuje za nezbytné zdůraznit, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod ale neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování.
Tyto podmínky dovolání obviněného splňovalo, když v něm namítal, že svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. /pod bodem b) výroku o vině/, v důsledku nesprávného posouzení typu pojištění, čímž došlo ke stanovení jiné doby zániku pojištění a tím i nesprávnému závěru ohledně oprávněnosti nároku na pojistné plnění. Jako relevantní z pohledu deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. shledal Nejvyšší soud i námitku dovolatele, kterou brojil proti tomu, jak krajský soud určil rozsah náhrady škody přiznané poškozené Č. p., a. s.
Pro rozhodnutí o důvodnosti dovolání v předmětné věci bylo stěžejní posouzení druhu pojištění uzavřené se společností F., s. r. o., na podkladě pojistné smlouvy, neboť to mělo určující vliv na stanovení doby zániku předmětného pojištění a tím i zodpovězení otázky, zda pojistné plnění bylo společnosti vyplaceno oprávněně.
V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout, že námitku proti závěru o typu pojištění uplatnil obviněný již v předcházejícím dovolání, z jehož podnětu Nejvyšší soud usnesením ze dne 20. 4. 2005, sp. zn. 7 To 266/2005, zrušil část napadených rozhodnutí a uložil Okresnímu soudu v Příbrami, aby doplnil dokazování výslechem zástupce Č. p., a. s., k charakteru pojištění, jakož i k textu příslušných smluv a jejich příloh. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí rovněž zdůraznil nezbytnost jednoznačného vyřešení otázky, zda pojištění v době vzniku pojistných událostí již ze zákona zaniklo či nikoli.
Lze konstatovat, že okresní soud, pokud jde o doplnění dokazování, postupoval plně v intencích pokynů Nejvyššího soudu. Provedl výslech svědkyně L. D. – pracovnice právního oddělení Č. p., a. s. Pokud pak na podkladě výpovědi této svědkyně ke způsobu vyplňování formulářů smluv a s přihlédnutím k jejich textu, jakož i textu Všeobecných pojistných podmínek (dále jen „všeobecné pojistné podmínky“), které byly nedílnou součástí pojistných smluv, uzavřely soudy, že v případě pojistné smlouvy se společností F., s. r. o., šlo o smlouvu o tzv. pojištění jednorázovém, Nejvyšší soud shledává takový závěr jako dostatečně důkazně i argumentačně podložený.
Z argumentů krajského soudu, které zcela sdílí, vyzdvihuje Nejvyšší soud poukaz na článek 6 všeobecných pojistných podmínek, podle kterého se pojištění sjednává na dobu dvanácti měsíců, pokud není ve smlouvě stanoveno jinak, což ve smlouvě týkající se posuzovaného případu nebylo. O uvážlivém přístupu krajského soudu svědčí i fakt, že v případě dílčího útoku pod bodem c) výroku okresního soudu (pojištěnec O. M.), kde důkazní situaci neshledal zcela jednoznačnou, obviněného v této části obžaloby při respektování principu „v pochybnostech ve prospěch obviněného“ zprostil.
Naopak ohledně dílčího útoku pod bodem b) výroku lze jen zopakovat, že v souladu s ust. §801 obč. zák. ve znění účinném v době činu jednorázové pojištění zanikalo tři měsíce po uplynutí lhůty k jeho splatnosti. Podle §796 odst. 2 obč. zák. bylo jednorázové pojištění splatné dnem počátku pojištění. Vzhledem k neplacení pojistného tedy pojištění v posuzovaném případě zaniklo dnem 4. 12. 1999. Pojistná událost ze dne 15. 12. 1999 tudíž nastala zjevně až po zániku tohoto pojištění. Pokud proto obviněný potvrdil zaplacení pojistného, ač věděl, že v tomto případě uhrazeno nebylo, musel si být jako dlouholetý a kvalifikovaný spolupracovník Č. p., a. s., vědom, že pojistné plnění bude společnosti F., s. r. o., vyplaceno neoprávněně.
Ve vztahu k právnímu posouzení tohoto dílčího útoku proto posoudil Nejvyšší soud námitky dovolatele jako zjevně neopodstatněné.
Obdobně tomu bylo i s námitkami obviněného proti výši způsobené škody, tak jak ji stanovil v konečné podobě krajský soud.
Rozsudkem krajského soudu byla obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozené Č. p., a. s., škodu ve výši 105.952,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 1. 10. 2003 do zaplacení, přičemž s další částí nároku na náhradu škody byla Č. p., a. s., odkázána podle §229 odst. 3 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že přiznaný nárok se skládá jednak z částky 14.312,- Kč za nezaplacené pojistné, o kterou nebylo v důsledku jednání obviněného sníženo pojistné plnění vyplacené ve prospěch M. N. /útok pod bodem a) rozsudku/, jednak z částky 91.640,- Kč za neoprávněně vyplacené pojistné plnění společnosti F., s. r. o. /útok pod bodem b) rozsudku/.
Obviněný dovozoval, že v souladu s ust. §803 obč. zák. účinného v době činu měla Č. p., a. s., nárok nikoli na pojistné za celé roční pojistné období, nýbrž jen na alikvotní část do doby jeho zániku (tj. na ¼ zaniklo-li v době 3 měsíců, resp. ½ zaniklo-li po šesti měsících). Odvolával se přitom i na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 1038/2003, které podle jeho názoru mělo opodstatněnost jeho námitky potvrzovat.
Nejvyšší soud však shledal, že jde ze strany dovolatele o nesprávnou interpretaci jak zmíněného zákonného ustanovení, tak citovaného rozhodnutí.
Podle §803 odst. 1 obč. zák. má pojistitel právo na pojistné za dobu do zániku pojištění.
Podle §803 odst. 2 obč. zák. zanikne-li pojištění před uplynutím doby, za kterou bylo běžné pojistné zaplaceno, je povinen zbývající část pojistného vrátit.
Na posuzovaný případ však dopadá ust. §803 odst. 3 obč. zák., podle kterého nastala-li pojistná událost a důvod dalšího pojištění tím odpadl, náleží pojistiteli pojistné do konce pojistného období, v němž pojistná událost nastala; jednorázové pojistné náleží pojistiteli i v těchto případech vždy celé.
Nárok na pojistné za celé období, na které bylo jednorázové pojištění uzavřeno, je totiž nesporný v případech, kdy došlo k pojistné události (a tím i k plnění). Tak tomu také bylo v případě popsaném pod bodem a) výroku rozsudku krajského soudu. Č. p., a. s., proto v posuzovaném případě náleželo celé jednorázové pojistné ve výši 14.312,- Kč, nikoli jeho alikvotní část.
Pokud se shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 1038/2003 odchýlilo od konstantní judikatury tím, že i v případě jednorázového pojistného připouštělo jeho oprávněnost v případě předčasného zániku jen ohledně jeho alikvotní části, činilo tak ovšem pouze v případě, kdy k pojistné události nedošlo, na což se v rozhodnutí výslovně poukazuje.
Na případ pod bodem b) výroku pak nelze námitky dovolatele vůbec vztáhnout, neboť tato část přiznaného nároku se netýkala pojistného, nýbrž vyplaceného pojistného plnění.
IV.
Lze proto uzavřít, že Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného M. B. směřující proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2005, sp. zn. 13 To 264/2005, zjevně neopodstatněným a jako takové je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
V souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není další opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení přípustný.
V Brně dne 12. dubna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr