Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 05.04.2006, sp. zn. 7 Tdo 415/2006 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.415.2006.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.415.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 415/2006 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. dubna 2006 o dovolání, které podal obviněný M. J. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 11. 10. 2005, sp. zn. 13 To 352/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 3 T 100/2004 takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. J. odmítá . Odůvodnění: I. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 15. 7. 2005, sp. zn. 3 T 100/2004, byl obviněný M. J. uznán vinným jednak trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. (bod 1 výroku), a jednak trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák. (bod 2 výroku). Podle skutkových zjištění okresního soudu se jich dopustil tím, že 1. v blíže neurčenou dobu měsíce května 2003 v budově Českých drah na zastávce Ch. se vloupal do šatní skříňky M. K., a to tak, že vytrhl dveřní křídla této skříňky a následně z ní odcizil osvědčení o registraci vozidla Opel Kadet, s klíčky od tohoto vozu, 2. v blíže neurčenou dobu se za pomoci odcizených klíčů od osobního automobilu zn. Opel Kadet, v úmyslu přechodně ho užívat, tohoto zmocnil, toto vozidlo následně neoprávněně užíval pro svoji potřebu až do doby 3. 9. 2003, kdy způsobil s tímto vozidlem v P. dopravní nehodu, a tímto jednáním způsobil M. K. škodu ve výši 30.000,- Kč. Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Bylo rovněž rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody. Z podnětu odvolání obviněného Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 11. 10. 2005, sp. zn. 13 To 352/2005, zrušil podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. rozsudek okresního soudu v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného M. J. uznal vinným trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák. Podle krajského soudu se jej dopustil tím, že v přesně nezjištěnou dobu v květnu 2003 vzal bez svolení M. K. z její šatní skříňky v budově Českých drah na zastávce Ch. klíčky od osobního automobilu Opel Kadet a osvědčení o registraci tohoto vozidla, a toto vozidlo pak bez souhlasu majitelky M. K. užíval pro svou potřebu až do 3. 9. 2003, kdy s tímto vozidlem v P. havaroval. Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Bylo rovněž rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody. II. Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávním hmotně právním posouzení. V úvodu odůvodnění dovolání obviněný namítl, že soud druhého stupně dostatečně nereagoval na jeho odvolací důvody a provedené důkazy. V další části zdůrazňuje, že žádný trestný čin nespáchal. Provádí teoretický rozbor podstaty dovolacího řízení a poté se soustředí na výhrady vůči jednotlivým provedeným důkazům. Uvedl, že hodlá využít všech možností, aby svou osobu „očistil“, neboť nechce být nepodmíněně odsouzen jen proto, že byl v minulosti již trestán. Žádal, aby byl Nejvyšším soudem důkladně posouzen důkazní význam protokolu o ohledání místa činu, jež byl proveden až šest měsíců od údajného vloupání. Rovněž požadoval vyjasnění okolností užívání vozu, které podle jeho přesvědčení naznačují, že jej neužíval neoprávněně ani proti vůli poškozené. Je přesvědčen, že z jejího dopisu přiloženého k odvolání je zřejmé, že poškozená byla ochotna mu vozidlo přenechat, pokud by jí za ně zaplatil. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek krajského soudu a přikázal věc Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání do data konání neveřejného zasedání Nejvyššího soudu podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně nevyjádřila. III. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě. Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky skutečně naplňují deklarovaný dovolací důvod, kterým je přezkumná povinnost dovolacího soudu vymezena (viz §265f odst. 1 tr. ř., §265i odst. 3 tr. ř.). Uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je totiž nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Nejvyšší soud v této souvislosti považuje za nezbytné zdůraznit, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování (shodně viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 282/03). Obviněný M. J. však ve svém dovolání žádné námitky proti právnímu posouzení skutku neuvedl. Jím uplatněné námitky oponovaly výhradně tomu, jak okresní a krajský soud hodnotily provedené důkazy (např. zpochybňoval důkazní hodnotu protokolu o ohledání místa činu, hodnověrnost původní výpovědi poškozené) a jaké skutkové závěry z nich postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. vyvodily. Obviněný namítal, že čin nespáchal, závěr soudů, že předmětný vůz užíval proti vůli poškozené, nebyl podle jeho názoru dostatečně důkazně podložen. Byl přesvědčen, že za situace, kdy o jeho vině přetrvávaly pochybnosti, vyšly soudu v jeho neprospěch z toho, že již byl v minulosti odsouzen. Obviněný tedy sice formálně deklaroval dovolací důvod napadající právní posouzení, ale svými konkrétními námitkami se domáhal změny skutkových zjištění. Teprve v důsledku změny skutkových zjištění soudů by mělo dojít i ke změně právního posouzení jeho jednání. Takovými námitkami však dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil. Nejvyšší soud ve shodě s právní naukou i judikaturou Ústavního i Nejvyššího soudu konstatuje, že není povolán z titulu dovolacího řízení k dalšímu, již třetímu justičnímu přezkumu skutkového stavu. Zákonodárce vymezil dovolání jako mimořádný opravný prostředek a katalog dovolacích důvodů proto vymezil taxativním způsobem, přičemž přezkum skutkového stavu zjištěného soudy prvního a druhého stupně mezi dovolacími důvody uveden není. IV. Z důvodů rozvedených shora proto Nejvyšší soud dovolání obviněného M. J. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 5. dubna 2006 Předseda senátu: JUDr. Robert Fremr

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:265b/1g
Datum rozhodnutí:04/05/2006
Spisová značka:7 Tdo 415/2006
ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.415.2006.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-21