ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.423.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 423/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. 4. 2006 o dovolání obviněného L. S. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. 4 To 246/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 5 T 24/2004 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. 5 T 24/2004, byl obviněný L. S. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody na dvě léta a tři měsíce nepodmíněně se zařazením do věznice s ostrahou při současném zrušení výroku o trestu v rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 9. 2003, sp. zn. 10 T 209/2001, a dalších obsahově navazujících rozhodnutí. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla obchodní společnost G. M. M., a. s., odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. posoudil Okresní soud v Novém Jičíně skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný L. S. dne 5. 2. 1999 v N. J. uzavřel po předložení nepravdivého bankovního spojení leasingovou smlouvu s obchodní společností G. C. L., a. s., nyní G. M. M., a. s., na nájem osobního vozidla zn. Fiat Punto 55 S v hodnotě 266.470,- Kč, uhradil pouze zálohu ve výši 37.305,80 Kč s tím, že další splátky nehodlal hradit, s vozidlem volně disponoval, na další splátky uhradil po výzvě pouze 19.000,- Kč, vozidlo nevrátil leasingové společnosti přesto, že vypověděla leasingovou smlouvu, o čemž byl písemně informován, a nakonec vozidlo ani neměl ve své dispozici. Podle zjištění Okresního soudu v Novém Jičíně obviněný způsobil leasingové společnosti škodu ve výši 229.164,20 Kč.
O odvolání obviněného bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. 4 To 246/2005. Rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně byl zrušen ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody, obviněný byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem a v ostatních výrocích zůstal rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně nezměněn.
Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Dovolání podal v rozsahu odpovídajícím tomu, že tímto rozsudkem zůstal nezměněn výrok o vině. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že pouhé neplnění leasingové smlouvy z jeho strany nezakládá trestný čin podvodu, a to vzhledem k nedostatku úmyslu nedodržet smlouvu, který by tu byl již v době jejího uzavření. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu je dáno zjištěním soudů, že obviněný podepsal leasingovou smlouvu s tím, že nehodlal hradit další splátky po uhrazení tzv. akontace, která byla podmínkou toho, aby leasingová smlouva byla ze strany leasingové společnosti vůbec uzavřena a aby se vozidlo dostalo do dispozice obviněného. Toto zjištění plně koresponduje s okolností, že obviněný předstíral leasingové společnosti svou solventnost tím, že nepravdivě uvedl, že je oprávněn nakládat s prostředky na účtu u K. b., a. s., který v minulosti užíval společně s B. K., avšak který po ukončení spolupráce v roce 1997 již nebyl oprávněn užívat. Vzhledem ke zjištění, že spolupráce obviněného s B. K. byla ukončena v roce 1997, je nevěrohodné tvrzení obviněného, že se v době podpisu leasingové smlouvy dne 5. 2. 1999 domníval, že s účtem může nadále disponovat. Obviněný předstíral leasingové společnosti také to, že z uvedeného účtu budou hrazeny jednotlivé splátky, ačkoli ve skutečnosti nemohl s účtem nijak nakládat. Bylo tedy vyloučeno, aby obviněný spoléhal na to, že z tohoto účtu budou leasingové splátky hrazeny, zvláště když na účet nevkládal sám žádné prostředky ani se o jejich vklad žádnou svou aktivitou nepřičinil. Závěr soudů, že již v době podpisu leasingové smlouvy obviněný měl úmysl nehradit leasingové splátky, je plně slučitelný s namítaným tzv. dodaněním, ke kterému vůči obviněnému přikročil správce daně. Významné v tomto ohledu je zjištění, že k tzv. dodanění došlo až v průběhu doby, kdy obviněný leasingové splátky nehradil, to znamená, že je nehradil ani předtím, než došlo k tzv. dodanění. Za tohoto stavu se uvedená námitka obviněného jeví jen jako snaha dodatečně vysvětlit neplacení leasingových splátek změnou poměrů oproti době uzavření leasingové smlouvy, ačkoli tato změna tu z hlediska úmyslu obviněného ve skutečnosti nehrála žádnou roli. Námitka obviněného, že měl zájem vozidlo odkoupit, avšak vzhledem ke změně leasingové společnosti neměl s kým jednat, v žádném případě nemůže zvrátit závěr soudů o jeho úmyslu neplatit leasingové splátky v době podpisu leasingové smlouvy. Také v tomto ohledu se námitka obviněného jeví jen jako dodatečná snaha vyžít okolnosti, že v průběhu doby po podpisu smlouvy došlo ke změně v identitě leasingové společnosti. Lze jen dodat, že pokud obviněný nebyl s to hradit leasingové splátky ve výši 7.381,- Kč měsíčně, působí naprosto nevěrohodně námitka, že by byl s to uhradit celou zbývající cenu vozidla, z níž až dosud byla uhrazena relativně jen malá část. Zjištění, které je uvedeno ve výroku o vině a podle kterého obviněný vozidlo neměl ve své dispozici poté, co leasingová společnost vypověděla smlouvu a vyzvala ho k vrácení vozidla, vyjadřuje konkrétně to, že obviněný dne 20. 7. 2000 oznámil na policii odcizení vozidla. Nápadné je, že obviněný učinil toto oznámení poté, co byl leasingovou společností opakovaně vyzván k vrácení vozidla v souvislosti s tím, že společnost odstoupila od smlouvy v důsledku neplacení leasingových splátek obviněným. Vozidlo nebylo nalezeno a policii se nepodařilo zjistit skutečnosti, které by opravňovaly zahájit trestní stíhání konkrétní osoby jako pachatele oznámené krádeže. Nápadnou okolností je také to, že již dne 20. 11. 2000 obviněný podepsal další leasingovou smlouvu s jinou společností, přičemž na tomto podkladě po zaplacení akontace 169.500,- Kč a částky 43.103,- Kč získal do své dispozice další vozidlo, a to osobní automobil zn. Opel Omega, s úmyslem neplatit další splátky, takže jeho jednání bylo v trestní věci Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 10 T 209/2001 pravomocně posouzeno jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Souvislost obou případů je nápadná tím, že obviněný na jedné straně nebyl s to platit leasingové splátky za vozidlo zn. Fiat Punto 55 S, avšak na druhé straně krátce po oznámení krádeže tohoto vozidla podepsal další leasingovou smlouvu a složil částku více než 200.000,- Kč, aby získal vozidlo zn. Opel Omega s úmyslem další splátky neplatit. Tato souvislost ukazuje na to, že podvodné získávání automobilů prostřednictvím leasingových smluv bylo ustáleným způsobem jednání obviněného.
Rozhodně nelze akceptovat námitku obviněného, že z jeho strany nešlo o trestný čin podvodu, nýbrž jen o odklad řešení jeho smluvního závazku. Vzhledem k okolnostem, které byly vyloženy v předchozí části odůvodnění tohoto usnesení Nejvyššího soudu, je jasné, že ze strany obviněného nešlo o pouhé nesplnění závazku ze smluvního vztahu, které by zakládalo jen soukromoprávní odpovědnost, nýbrž o jednání, které hranice soukromoprávního vztahu výrazně překročilo a evidentně nabylo charakteru trestného činu podvodu důvodně kvalifikovaného podle §250 odst. 1, 2 tr. zák.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Nad rámec rozhodnutí o dovolání považuje Nejvyšší soud za nutné poznamenat, že obviněný důvodně poukázal na to, že Krajský soud v Ostravě podle výroku napadeného rozsudku zařadil obviněného pro výkon trestu odnětí svobody do věznice s dozorem, zatímco podle odůvodnění napadeného rozsudku ho zařadil do věznice s ostrahou. Tento rozpor mezi výrokem a odůvodněním napadeného rozsudku nespadá pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nemá žádný vliv na správnost výroku o vině, který byl prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu zpochybňován.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. dubna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec