ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.482.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 482/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. 4. 2006 o dovolání obviněného O. B. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2005, sp. zn. 67 To 262/2005, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 1 T 23/2005 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného O. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 8. 8. 2005, sp. zn. 1 T 23/2005, byl obviněný O. B. uznán vinným trestnými činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na šest měsíců podmíněně se zkušební dobou stanovenou na osmnáct měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto, že obviněný je povinen zaplatit poškozené obchodní společnosti S., spol. s r. o., částku 6.171,- Kč.
O odvolání obviněného bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2005, sp. zn. 67 To 262/2005. Podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 zrušen a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným trestnými činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na šest měsíců podmíněně se zkušební dobou stanovenou na osmnáct měsíců. Také rozsudkem Městského soudu v Praze bylo podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto, že obviněný je povinen zaplatit poškozené obchodní společnosti S., spol. s r. o., částku 6.171,- Kč.
Jako trestné činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. posoudil Městský soud v Praze skutek, který podle jeho zjištění a předtím až na drobnější změny i podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 9 spočíval v tom, že obviněný O. B. dne 25. 8. 2003 kolem 10:45 hodin v P. poté, co na křižovatce ulic S. a Č. při odbočování doleva do ulice S. z pravého jízdního pruhu omezil v jízdě Ing. J. L., který řídil osobní automobil zn. VW Passat patřící obchodní společnosti S., spol. s r. o., a když Ing. J. L. v S. ulici zastavil a vystoupil z vozidla, aby zjistil, zda nedošlo k jeho poškození, a když šel směrem k zadní části vozidla, obviněný k němu zcela neočekávaně přistoupil, udeřil ho pěstí do obličeje do oblasti pravého oka, natlačil ho na automobil zn. VW Passat, do kterého se Ing. J. L. podařilo nastoupit ve snaze zamezit dalšímu útoku, na což obviněný reagoval tak, že kopl do levého zpětného zrcátka vozidla a poškodil jej, čímž způsobil majiteli vozidla obchodní společnosti S., spol. s r. o., škodu ve výši nejméně 6.171,- Kč.
Změna výroku o vině oproti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 spočívala v tom, že zrcátko nebylo ulomeno, že škoda nebyla ve výši 8.000,- Kč, a pokud jde o tzv. právní větu výroku o vině, že obviněný se činu nedopustil veřejně, nýbrž jen na místě veřejnosti přístupném, přičemž výtržnost byla specifikována tak, že šlo o napadení jiného.
Obviněný O. B. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze. Napadl výrok o vině oběma trestnými činy. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že skutek neměl být kvalifikován jako trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., a poukázal na to, že podle judikatury Nejvyššího soudu k takové právní kvalifikaci nestačí samo o sobě jen to, že k fyzickému napadení došlo na místě veřejnosti přístupném. Ve vztahu k výroku o vině trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. uvedl, že tento výrok je založen jen na presumpcích a nikoli na prokázaných skutečnostech a že rozsudek postrádá odůvodnění tohoto výroku. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
V této věci Nejvyšší soud již rozhodoval, a to usnesením ze dne 13. 4. 2005, sp. zn. 7 Tdo 455/2005, jímž zrušil dřívější odsuzující rozsudky obou soudů a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 9, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Důvodem zrušení bylo především to, že rozhodnutí obou soudů byla rozporná, neboť každé z nich připouštělo v podstatě dvě varianty skutkového stavu, přičemž jedna z nich nebyla způsobilá naplnit zákonné znaky trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. Dalším důvodem zrušení byly pochybnosti o správnosti způsobu stanovení výše škody z hlediska ustanovení §89 odst. 12 tr. zák.
Nynější skutková zjištění soudů skýtají jednoznačný podklad pro závěr, že posuzovaný skutek naplňuje znaky trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. Jednání, jímž obviněný napadl poškozeného, evidentně bylo výtržností, protože mělo povahu náhlého, jednostranného a nevyprovokovaného napadení a jevilo se jako akt holé agrese, arogance, bezohlednosti a svévole. Okolnost, že k tomuto jednání došlo na ulici, tj. na místě veřejnosti přístupném, jen dokresluje naplnění zákonných znaků trestného činu výtržnictví. Výrok o vině tímto trestným činem rozhodně není konstruován tak, že by důvodem uvedené právní kvalifikace bylo jen to, že k incidentu došlo na místě veřejnosti přístupném. Výrok o vině je v tomto ohledu založen na zjištění ohledně povahy posuzovaného jednání jako jednání jasně výtržnického, jak o tom svědčí to, že obviněný hrubým fyzickým útokem napadl poškozeného, aniž ten k tomu dal sebemenší přijatelný či omluvitelný důvod a aniž se do incidentu jakkoli aktivně zapojil. Poškozený po celou dobu incidentu setrval v postavení, v němž útok obviněného v podstatě jen pasivně snášel, a jedinou aktivitu vyvinul v tom směru, aby se dostal zpět dovnitř vozidla. Když se to poškozenému podařilo, reagoval na to obviněný kopnutím do zpětného zrcátka vozidla, tedy dalším projevem agrese, která postrádala jakýkoli byť sebeméně akceptovatelný důvod. Na rozdíl od dřívějších rozhodnutí, která Nejvyšší soud zrušil, jsou nynější rozhodnutí obou soudů konzistentní v tom, že jsou založena na jasných skutkových zjištěních, z nichž nevyplývají žádné pochybnosti v tom směru, jakou úlohu sehrál poškozený při vzniku, průběhu a gradaci incidentu, tj. zda incident vyvolal, resp. se na jeho vzniku aktivně podílel, zda se do něj zapojil nějakým aktivním napadáním obviněného apod. Ve vztahu k nynějším skutkovým zjištěním právní posouzení skutku jako trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. již nevzbuzuje pochybnosti.
V žádném případě nelze přisvědčit námitkám obviněného, že výrok o vině trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. je založen na pouhých presumpcích. Tento výrok je založen na jasných skutkových zjištěních jak ohledně jednání obviněného, způsobeného následku, příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem, tak ohledně zavinění. Zjištění, že obviněný v reakci na to, že poškozenému se podařilo nastoupit do vozidla, jednal tak, že „kopl do levého zpětného zrcátka vozidla a poškodil jej“, je plně podřaditelné pod zákonný znak uvedeného trestného činu, pokud spočívá v tom, že pachatel „poškodí cizí věc“. Toto zjištění, uvedené ve výroku o vině, konkretizoval Městský soud v Praze v odůvodnění napadeného rozsudku tak, že poškození spočívalo v prasklině mezi plastovou částí zrcátka modré barvy a platovým úchytem černé barvy. Výši škody stanovil Obvodní soud pro Prahu 9 částkou 8.000,- Kč, a to na podkladě zjištění, že tato částka vyjadřovala rozdíl mezi cenou vozidla před poškozením a jeho cenou po poškození. Městský soud v Praze však toto zjištění korigoval v souladu se zákazem reformace in peius tak, že přihlížel k částce 6.171,- Kč, která byla jako výše škody zjištěna v předcházejícím pravomocném rozsudku, který pak byl zrušen usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2005, sp. zn. 7 Tdo 455/2005. Úmyslné zavinění obviněného je rovněž jasné, a to ze způsobu provedení činu. V žádném případě nemohlo jít jen o nějaké mimovolné či náhodné poškození, protože pokud obviněný kopnutím zasáhl zpětné zrcátko automobilu, je zřejmé, že vymrštění nohy do výšky, v níž se zrcátko nachází, a vyvinutí síly potřebné k jeho poškození bylo záměrné.
Pokud obviněný zamýšlel své námitky tak, že jednání, jímž byl uznán vinným, nebylo prokázáno provedenými důkazy, resp. tak, že soudy nehodnotily provedené důkazy správně, považuje Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že takto pojaté námitky neodpovídají zákonnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Podstatou tohoto dovolacího důvodu je aplikace hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem, přičemž v rámci uvedeného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, tak jak ho zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Námitky směřující proti skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, jaké skutkové závěry z nich vyvodil, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů apod., jsou mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a Nejvyšší soud k nim nijak nepřihlíží. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je z hlediska důvodů koncipován tak, že nepřipouští, aby jeho cestou byl napadán skutkový základ rozhodnutí.
Nejvyšší soud se námitkami obviněného proti tomu, že byl uznán vinným trestnými činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., tedy zabýval ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy a který byl vyjádřen v napadeném rozsudku Městského soudu v Praze. V tomto ohledu Nejvyšší soud dospěl k závěru, že skutek, tak jak byl zjištěn Městským soudem v Praze ve výroku napadeného rozsudku, evidentně naplňuje zákonné znaky obou trestných činů.
Proto Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. dubna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec