ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.487.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 487/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 7. června 2006 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. S. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. června 2005, č. j. 5 To 536/2004-231, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 1 T 609/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 21. 5. 2004, č. j. 1 T 609/2002-200, byl obviněný M. S. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §222
odst. 1 tr. zák. na tom skutkovém základě, že dne 22. 3. 2002 kolem 12.00 hod. ve Věznici v N. S. jako odsouzený ve výkonu trestu odnětí svobody po předchozí slovní rozepři, poté, kdy spoluodsouzený R. H. učinil pohyb z něhož dovodil, že by mohl být napaden, napadl R. H. tak, že do něho strčil, poškozený spadl na zem a levá noha mu zůstala pod tělem, a když obviněného další odsouzení odtáhli a poškozený se zvedal tzv. na čtyři, obviněný se vytrhl a kopl poškozeného do dolní čelisti, v důsledku čehož utrpěl poškozený H. otevřenou a posunutou patrně dvojitou zlomeninu zřejmě pravého ramene dolní čelisti před úhlem, zlomeninu kloubního výběžku levého ramene dolní čelisti bez posunutí úlomků a podvrtnutí levého hlezenního kloubu, pro které byl léčen na stomatochirurgickém oddělení Vězeňské nemocnice P.-P. do 30. 4. 2002, a dále léčen v pracovní neschopnosti do 6. 5. 2002. Za to byl obviněný M. S. podle §222 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný M. S. odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 23. června 2005, č. j. 5 To 536/2004-231, tak, že odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný M. S. podal prostřednictvím obhájkyně JUDr. A. P. v zákonné lhůtě dovolání proti výše uvedenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, a to z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spatřuje v tom, že při veřejném zasedání odvolacího soudu dne 23. 6. 2005 nebyly splněny procesní podmínky pro konání veřejného zasedání za účasti obhájce JUDr. G., který byl obviněnému ustanoven z důvodu nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. ř. Krajskému soudu vytýká, že nevzal v úvahu jeho žádost ze dne 21. 6. 2005 označenou jako „žádost o zrušení ustanoveného obhájce z důvodu ztráty důvěry“, kterou učinil podle §40a odst. 1 tr. ř. a v napadeném usnesení ani žádným způsobem nezdůvodnil, jak o této žádosti rozhodl. Na podporu svého tvrzení uvedl, že dne 22. 6. 2005 navštívil advokátní kancelář JUDr. A. P. a požádal ji o obhajobu v předmětné trestní věci. JUDr. P. mu sdělila, že s ohledem na nutnost studia předmětného spisu a vzhledem k tomu, že dne 23. 6. 2005 má již nařízené jednání v jiné věci, nemohla by jej dne 23. 6. 2005 u Krajského soudu v Ústí nad Labem obhajovat a musela by žádost o odročení v této věci projednat se soudem. Obhájkyně pak za přítomnosti obviněného telefonicky hovořila se soudcem Krajského soudu v Ústí nad Labem JUDr. D., který ji přislíbil, že má ke krajskému soudu doručit svou plnou moc a jednání bude odročeno na 4. 8. 2005 ve 13.00 hod. Pokud tedy bylo dne 23. 6. 2005 konáno veřejné zasedání za přítomnosti obhájce, o jehož zproštění obviněný žádal, neboť k němu ztratil důvěru, nebylo zaručeno právo obviněného na spravedlivý proces. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uvedl, že krajský soud věc nesprávně právně posoudil, pokud shledal v jeho jednání naplnění zákonných znaků trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. Krajský soud se totiž nezabýval výpověďmi svědků, kteří potvrzovali jeho obhajobu a uvěřil poškozenému H., který popisuje skutkový děj odlišně od ostatních svědků. V žádném případě nebylo prokázáno, že by obviněný kopnul poškozeného do obličeje a způsobil mu tak zranění popsaná ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušil a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že stran obou námitek obviněného se zcela ztotožňuje s rozhodnutím odvolacího soudu, který se vypořádal s jeho totožnou argumentací v rámci řízení o odvolání. Dovolání obviněného M. S. proto považuje za zjevně neopodstatněné a navrhla, aby je Nejvyšší soud jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného M. S. je podle §265a tr. ř. přípustné, že jej podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud prioritně posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části ustanovení §265b tr. ř., a to odstavci prvnímu. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Obviněný označuje jako důvod dovolání skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V dovolání v podstatě opakuje tytéž námitky, které uplatnil již v odvolání, že totiž krajský soud nesprávně vyhodnotil provedené důkazy a pochybil, když uvěřil jen poškozenému H. a nezabýval se výpověďmi svědků, kteří potvrzovali jeho obhajobu, v důsledku čehož byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. Tvrdí, že nebylo prokázáno, že by poškozeného kopl do obličeje a způsobil mu tak zranění popsaná ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví. Jinak však neuvedl nic, z čeho by bylo možno dovodit výtku nesprávného právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotně právního posouzení.
Lze tudíž uzavřít, že obviněný v dovolání fakticky, s poukazem na dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vyjadřuje svůj nesouhlas se zákonností a šíří provedeného dokazování, hodnocením důkazů soudy obou stupňů a z něho vyplývajících závěrů ohledně okolností významných pro posouzení obligatorních znaků skutkové podstaty trestného činu. Takové závěry soudů jsou závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Odvozuje-li obviněný nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení prvotně od možností jiného skutkového stavu (založeného na odlišném hodnocení důkazů), než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak dovolání v tomto rozsahu nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod. V žádném z ustanovení §265b odst. 1 totiž trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání tvrzení, že rozhodnutí je založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění.
Obviněný dále uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku mimo jiné proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Obviněný v rámci tohoto dovolacího důvodu argumentuje tím, že nebyly splněny procesní podmínky pro konání veřejného zasedání u odvolacího soudu dne 23. 6. 2005. Ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., v níž je uvedeno „aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“, se na posuzovaný případ vůbec nevztahuje. Týká se totiž jen věcí, v nichž bylo odvolání jako řádný opravný prostředek proti rozsudku zamítnuto nebo odmítnuto z důvodů, které mají procesní povahu, tj. podle §253 odst. 1 tr. ř., resp. podle §253 odst. 3 tr. ř., aniž došlo k meritornímu přezkoumání rozsudku odvolacím soudem. O takový případ se v projednávané věci evidentně nejedná, protože odvolání obviněného M. S. bylo zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné po meritorním přezkoumání rozsudku podle §254 tr. ř., tedy nikoli z procesních důvodů.
Jinak pokud jde o námitku obviněného, že nebyly splněny procesní podmínky pro konání veřejného zasedání za účasti obhájce JUDr. G., odvolací soud se s ní správně vypořádal již v napadeném rozhodnutí. Jestliže obviněný využil svého práva změnit obhájce ve smyslu §37 odst. 2 věty prvé tr. ř. až v den konání veřejného zasedání, tedy zcela evidentně v době, kdy již odvolací soud nemohl v zákonné lhůtě vyrozumět nově zvolenou obhájkyni o termínu konání veřejného zasedání, bylo v takovém případě podle citovaného ustanovení trestního řádu povinností dříve ustanoveného obhájce vykonávat obhajobu do doby než ji osobně převezme později zvolený obhájce. Vzhledem k tomu, že nově zvolená obhájkyně JUDr. P. v plném rozsahu a plynule nevstoupila do práv ustanoveného obhájce, neboť se k veřejnému zasedání nedostavila a pouze požádala o jeho odročení, odvolací soud nepovažoval její žádost o odročení jednání za účelem studia spisu a pro údajnou kolizi s jiným soudním jednáním za dostatečný důvod pro odročení již nařízeného veřejného zasedání, o němž byli všichni účastníci řádně vyrozuměni. Z odpovědnosti obhajovaného za (včasnou) volbu obhájce nikterak nevyplývá povinnost obecného soudu přizpůsobovat režim řízení a jeho průběh představám a požadavkům obhájce (obviněného), byť by obhajobu převzal obhájce v sebekratší době; běh času potřebného k přípravě obhajoby (včetně využití práva na volbu obhájce) je totiž třeba zaměřit od soudu k obhájci a nikoli naopak, takže je věcí (profesní odpovědnosti) obhájce, převezme-li zastoupení „na poslední chvíli“, jak se se svými zákonnými a etickými povinnostmi vypořádá; změnou v osobě zvoleného obhájce není proto obecný soud v průběhu řízení co do jeho režimu nikterak vázán (viz nález Ústavního soudu ze dne 25. 9. 1996, sp. zn. III. ÚS 83/96, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky pod č. ÚS 87/1996).
Ačkoli, jak již bylo naznačeno, Nejvyšší soud z tohoto aspektu správnost postupu odvolacího soudu nepřezkoumával, z trestního spisu nelze z ničeho dovodit, že by obhájkyni obviněného bylo přislíbeno odročení veřejného zasedání na den 4. 8. 2005. Ze záznamu na č. l. 223 naopak vyplývá jen to, že dne 22. 6. 2005 telefonovala soudci JUDr. D. advokátka JUDr. P. z A. O., s tím, že u ní byl obviněný S. a sdělil jí, že na zítřek je stanoveno veřejné zasedání o jeho odvolání a prozatím neví, zda převezme jeho obhajobu a pokud by tak učinila, zašle faxem plnou moc.
Na posuzovaný případ se tedy vztahuje ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., v níž je uvedeno „byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k)“. To znamená, že o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. by se mohlo jednat tehdy, jestliže by v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí odvolání podle §256 tr. ř., byl dán některý z jiných důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. se tu tedy může uplatnit jedině ve spojení s jiným dovolacím důvodem.
Obviněný M. S. podal dovolání opřené o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., přičemž uplatnil námitky, které tyto dovolací důvody nenaplnily. Je tedy nutno uzavřít, že je podal z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Nejvyššímu soudu proto nezbylo než dovolání obviněného M. S. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, aniž by z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. června 2006
Předseda senátu:
JUDr. Juraj Malik