ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.638.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 638/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 14. června 2006 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného Ing. M. F., které podal proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2003, sp. zn. 8 To 361/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 15 T 750/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 15 T 750/2001, byl obviněný uznán vinným trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociálním zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák., a odsouzen podle tohoto zákonného ustanovení k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku.
Uvedeného trestného činu se dopustil tím, že od května 1996 do února 1997 včetně, v H. a jinde jako společník, jednatel a současně i ředitel S. B., s. r. o., neplnil řádně zákonnou povinnost zaměstnavatele odvádět za zaměstnance pojistné na sociální zabezpečení a na zdravotní pojištění, ač jim bylo sraženo ze mzdy a takto neodvedl za zaměstnance pojistné na zdravotní pojištění V. z. p. ČR, O. p. H., ve výši nejméně 197.187,- Kč a pojistné na sociální zabezpečení O. s. s. z. H., zastupující Český stát, ve výši nejméně 344.581,- Kč, přičemž v době prováděných srážek z platu zaměstnanců bylo na účtech S. B., s. r. o., dostatek finančních prostředků a celkem neodvedl pojistné na sociální zabezpečení a na zdravotní pojištění ve výši nejméně 541.768,- Kč.
Odvolání obviněného proti rozsudku soudu I. stupně bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2003, sp. zn. 8 To 361/2003, zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Konkrétně pak nesouhlasí se závěrem soudů, že neodvedl předmětné platby za období od května 1996 do února 1997, když v řízení bylo opakovaně konstatováno, že byl z funkce jednatele společnosti odvolán valnou hromadou ke dni 20. 2. 1997 a soudy obou stupňů se ve smyslu §9 odst. 1 tr. ř. tímto problémem nezabývaly a nevypořádaly. Dále pak cituje obsah ustanovení §66 odst. 1, §71 odst. 1, §72 odst. 1 a §125 odst. 1 písm. f) obchodního zákoníku (zák. č. 513/1991 Sb. – „ve znění aktuálním v té době“) a činí z nich závěr, že likvidátor nastupuje do veškerých práv a povinností likvidátora (správně „jednatele“), tedy mj. je povinen i provádět veškeré odvody a platby na zdravotní a sociální pojištění. Na potvrzení toho poukazuje na prohlášení bývalých společníků obchodní společnosti ze dne 27. 4. 2004, které ale není součástí tr. spisu, protože původní podání dovolání se vinou soudu ztratilo. V podrobnostech pak obviněný odkazuje na obsah svého závěrečného návrhu ze dne 19. 5. 2003 a písemné odůvodnění odvolání ze dne 24. 6. 2003. V závěru dovolání pak navrhuje, aby bylo napadené rozhodnutí podle §265k odst. 1 tr. ř. v celém rozsahu zrušeno a podle §265l odst. 1 tr. ř. soudu přikázáno věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný námitkami směřuje sice ke zpochybnění svého právního postavení být pachatelem trestného činu podle §147 tr. zák., ale nečiní tak při respektu k opatřeným skutkovým zjištěním a dovolání tak nemůže být způsobilé k věcnému přezkoumání. Z časového vymezení skutku je zřejmé, že plně pokrývá dobu jeho působení v postavení osoby odpovědné ve smyslu §147 tr. zák. (od 1. 4. 1996 do 20. 2. 1997), neboť až posledně uvedeného data byl z funkce jednatele a ředitele společnosti odvolán a až do 8. 4. 1997 zastával funkci výkonného ředitele společnosti. Proto se ani podmínky jeho trestní odpovědnosti, které pokrývají období února 1997, nijak nezměnily. Státní zástupkyně proto navrhla, aby bylo dovolání obviněného odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Protože námitky obviněného směřují proti právnímu posouzení skutku, resp. proti jiném hmotně právnímu posouzení, konkrétně podle příslušných ustanovení zák. č. 513/1991 Sb. (Obchodní zákoník, dále jen ObchZ), Nejvyšší soud se těmito námitkami zabýval ale zjistil, že jsou zjevně neopodstatněné.
Již v řízení před soudy obou stupňů obviněný shodně uplatňoval svojí obhajobu, že usnesením valné hromady společnosti byl ke dni 20. 2. 1997 odvolán z funkce jednatele a všechna práva a povinnosti jednatele přešla tímto dnem na likvidátora. V únoru 1997, jak namítá v dovolání, již proto nebyl jednatelem společnosti, když podle §66 odst. 1 ObchZ, ve znění aktuálním v té době, výkon funkce jednatele končí dnem, kdy odstoupení z funkce projednal nebo měl projednat orgán, který jej zvolil nebo jmenoval, nestanoví-li společenská smlouva nebo stanovy jinak. Protože tou samou valnou hromadou dne 20. 2. 1997 byl současně jmenován likvidátorem společnosti JUDr. M. B., nastoupil tímto dnem likvidátor ve smyslu §72 odst. 1 ObchZ do všech práv a povinností jednatele a byl tak mj. povinen provádět veškeré odvody a platby na sociální a zdravotní pojištění. Této námitce obviněného ale nelze přisvědčit.
Předně v daném případě neskončil výkon funkce jednatele obviněným podle namítaného ustanovení §66 odst. 1 ObchZ, protože obviněný neodstoupil z této funkce, ale byl valnou hromadou z funkce odvolán. Podstatné přitom je, že k odvolání z funkce došlo v souvislosti s rozhodnutím valné hromady dát společnost do likvidace a na základě toho s jmenováním likvidátora. Z hlediska přechodu působnosti obviněného jako v dané době jediného jednatele společnosti na likvidátora, je nutné vycházet z tehdy platného a účinného znění ObchZ a jeho ustanovení týkajících se likvidace společnosti. Rozhodující pro danou věc nejsou přitom ta ustanovení ObchZ, na které obviněný poukazuje v dovolání, ale ustanovení tehdy platného §70 odst. 3 ObchZ, podle kterého zápisem likvidace společnosti do obchodního rejstříku přechází v rámci §72 působnost statutárního orgánu jednat jménem společnosti na likvidátora zapsaného v obchodním rejstříku. Rozhodným okamžikem přechodu působnosti jednatele na likvidátora, tak nebyl den konání valné hromady (20. 2. 1997) ale den zápisu likvidace společnosti do obchodního rejstříku. Jak vyplývá z úplného výpisu z obchodního rejstříku, byl dnem tohoto zápisu 17. 3. 1997.
Za situace, kdy obviněný v dovolání nezpochybňuje výkon funkce ředitele společnosti, ale namítá, že již dnem jmenování likvidátora (tj. dnem 20. 2. 1997) tento podle §72 odst. 1 ObchZ nastoupil do veškerých práv a povinností jednatele, tedy byl povinen i provádět veškeré odvody a platby na sociální a zdravotní pojištění, je zřejmé, že tomu tak podle tehdy platného zákona nebylo.
Rozhodnutí odvolacího soudu tak nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a dovolání bylo proto odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné, když námitky obviněného zjevně odporují právnímu stavu v době spáchání činu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. června 2006
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš