ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.648.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 648/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 22. 6. 2006 o dovolání obviněného Ing. J. M. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. 13 To 307/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 22 T 112/2004 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. J. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. 22 T 112/2004, byl obviněný Ing. J. M. uznán vinným trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let se zařazením do věznice s dozorem a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti či družstva na pět let. Rozsudkem bylo rozhodnuto také ohledně obviněného D. K.
Jako trestný čin posoudil Okresní soud v Pardubicích skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný Ing. J. M. v postavení jednatele obchodní společnosti P., s. r. o., který byl odpovědný za provádění zákonných odvodů z mezd zaměstnanců, v letech 1998 - 2000 jako plátce pojistného na všeobecné zdravotní pojištění provedl srážky z mezd zaměstnanců v rozsahu pojistného, které byli povinni hradit zaměstnanci, avšak tyto prostředky v celkové výši 5.736.568,- Kč neodvedl příslušným zdravotním pojišťovnám, dále jako plátce pojistného na sociální zabezpečení provedl srážky z mezd zaměstnanců v rozsahu pojistného, které byli povinni hradit zaměstnanci, avšak tyto prostředky v celkové výši 737.868,- Kč neodvedl Okresní správě sociálního zabezpečení v P., a konečně jako plátce provedl srážky záloh daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků z mezd zaměstnanců, avšak tyto prostředky v celkové výši 12.233.022,- Kč neodvedl Finančnímu úřadu v P.
O odvolání obviněného Ing. J. M. bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. 13 To 307/2005. Podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Pardubicích zrušen ve výroku o trestu uloženém obviněnému Ing. J. M. a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněnému Ing. J. M. byl uložen trest odnětí svobody na dva roky, jeho výkon byl podmíněně odložen, zkušební doba byla stanovena na čtyři roky a dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti či družstva na pět let. V dalších výrocích zůstal rozsudek Okresního soudu v Pardubicích nezměněn.
Obviněný Ing. J. M. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích. Tento rozsudek napadl v rozsahu odpovídajícím tomu, že byl ponechán beze změny výrok o vině, a v důsledku toho i v rozsahu odpovídajícím výroku o trestu. Dovolání podal z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a vytkl nesprávné právní posouzení skutku. Namítl, že v rozhodné době v obchodní společnosti nebyly k dispozici finanční prostředky, ze kterých by bylo možné uhradit cokoli nad rámec čistých mezd. Poukázal na to, že platby pojistného na sociální zabezpečení za zaměstnavatele i zaměstnance byly odváděny na stejný účet bez rozlišení, takže nelze dovodit, že platby, které zaměstnavatel jako plátce prováděl, nebyly platbami za zaměstnance. Zpochybnil subjektivní stránku činu, tj. své úmyslné zavinění, odkazem na strukturu obchodní společnosti, v níž činnost spočívající v povinných platbách vykonávala jiná osoba odlišná od jednatele. Uvedl, že plnění odvodních povinností vůči státu by ve skutečnosti znamenalo zvýhodňování věřitele. Vyjádřil názor, že nebyla naplněna materiální stránka trestného činu, a zdůraznil, že základní snahou bylo zajistit fungování společnosti, udržet zaměstnanost a dosáhnout ozdravení nepříznivého hospodářského stavu společnosti. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby ho zprostil obžaloby.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného Ing. J. M. je zjevně neopodstatněné.
Námitky, podle nichž obviněný nemohl zajistit odvod plateb, protože srážky z hrubých mezd zaměstnanců byly prováděny jen účetně a stražené částky tudíž nebyly fakticky k dispozici, nemůže obstát. Tato námitka je v rozporu se zjištěním soudů učiněným na podkladě znaleckého posudku z oboru ekonomiky a vyznívajícím tak, že odpovídající prostředky měla obchodní společnost k dispozici v podstatě vždy v době mezi termíny splatnosti jednotlivých měsíčních odvodů. Nejvyšší soud se ztotožňuje s názorem obou soudů v tom směru, že odpovědnost obviněného za nedovedení plateb není dotčena tím, že obchodní společnost neměla potřebné prostředky k dispozici právě v době splatnosti odvodů a vlivem vývoje své hospodářské situace jimi disponovala v době mimo termíny splatnosti, zvláště když šlo jen o relativně krátké časové odstupy mezi termíny splatnosti a dobou, kdy obchodní společnost potřebné prostředky měla. Nejvyšší soud v žádném případě nemohl akceptovat tvrzení obviněného, že obchodní společnost neměla k dispozici žádné prostředky, ze kterých by bylo možné uhradit cokoli nad rámec čistých mezd, protože toto tvrzení je v jasném rozporu se zjištěním soudů, že po celou dobu neodvádění povinných plateb byly z prostředků obchodní společnosti hrazeny jiné výdaje, byť to byly výdaje spojené s provozem a výrobou.
Výrok o vině nemůže být zvrácen námitkou ohledně nerozlišitelnosti toho, co bylo na stejný účet odvedeno jako pojistné na sociální zabezpečení za zaměstnance a co bylo odvedeno za zaměstnavatele. Neodvedením pojistného na sociální zabezpečení byl obviněný uznán vinným za období od října 1999 do ledna 2000 (bod 9 rozsudku Okresního soudu v Pardubicích). Přitom z listinných důkazů, které předložila Okresní správa sociálního zabezpečení v P., konkrétně z přehledu odvodů na č. l. 185, 186 spisového svazku I, je zřejmé, že v těchto měsících nebylo na pojistném na sociální zabezpečení odvedeno obchodní společností nic za zaměstnance ani za zaměstnavatele. Otázka rozlišení těchto odvodů v tom smyslu, jak ji obviněný v dovolání namítal, tedy ve skutečnosti vůbec nevyvstává.
Naplnění subjektivní stránky trestného činu není zpochybněno námitkou, že v rámci vnitřní struktury obchodní společnosti měla odvody povinných plateb fakticky zajišťovat jiná osoba než obviněný. Za provádění těchto odvodů byl odpovědný obviněný jako jednatel obchodní společnosti. Obviněný v tomto postavení také rozhodoval o tom, jak budou použity prostředky obchodní společnosti, a pokud v rámci tohoto rozhodování nechal hradit jiné výdaje, byť výdaje spojené s provozem a výrobou, a nedal provést odvody povinných plateb, je jasné, že šlo o projev jeho úmyslu.
Odpovědnost obviněného za neodvedení povinných plateb není nijak dotčena námitkou, že provedení těchto plateb by bylo zvýhodňováním věřitele. Nelze pominout, že zdrojem těchto plateb byly hrubé mzdy zaměstnanců a že zaměstnanci byli poplatníky, zatímco obchodní společnost reprezentovaná obviněným jako jednatelem byla pouze plátcem, který měl příslušnou část hrubých mezd zaměstnanců odvést příslušným zdravotním pojišťovnám, okresní správě sociálního zabezpečení a finančnímu úřadu.
Důvod k jakékoli změně výroku o vině nevyplývá ani z námitek obviněného, pokud vytýkal nedostatek materiální podmínky trestnosti činu. Závěr, že posuzovaný čin vykazoval vyšší než nepatrný stupeň nebezpečnosti pro společnost (§3 odst. 1, 2 tr. zák.), je plně podložen zjištěním, že ze strany obviněného šlo o jednání spadající do poměrně dlouhé doby dvou let, že se jednalo o neodvádění více druhů povinných plateb (pojistného na zdravotní pojištění, pojistného na sociální zabezpečení a záloh na daň z příjmů) a že neodvedeny zůstaly platby, jejichž výše byla skutečně velmi vysoká, neboť v úhrnu přesáhla 18 milionů Kč. Uvedená zjištění ukazují na to, že neodvádění povinných plateb a používání příslušných prostředků k jiným účelům, byť spojeným s provozem a výrobou, si obviněný osvojil jako součást způsobu vedení obchodní společnosti. Nic na tom nemění okolnost, že tak jednal pod vlivem obtížné hospodářské situace obchodní společnosti a pod vlivem snahy řešit tuto situaci. Je nepřijatelný takový způsob hospodaření, který je založen na neplnění povinnosti odvádět zdravotním pojišťovnám a státu povinné platby z hrubých mezd zaměstnanců a na tom, že tyto prostředky se stanou zdrojem financování obchodní společnosti.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. června 2006
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec