ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.657.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 657/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 22. června 2006 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. C., které podal proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2005, sp. zn. 4 To 422/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 240/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 5. 9. 2005, sp. zn. 17 T 240/2005, byl obviněný uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. Za to byl podle §250b odst. 1 a §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou, za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 11. 2004, sp. zn. 71 T 221/2004. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost k náhradě škody poškozené C. Č., a. s., ve výši 13.990,- Kč.
Uvedeného trestného činu se dopustil tím, že dne 14. 10. 2004 v M. K., okr. Z., v rámci uzavírání úvěrové smlouvy s poškozeným C. Č., a. s., uvedl, že je zaměstnán u firmy N. H., H. m. O., jakožto mistr s čistým příjmem 19.400,- Kč, ačkoli v uvedené době nepracoval a byl veden jako uchazeč o zaměstnání v evidenci úřadu práce, v důsledku čehož s ním pak poškozená zavřela úvěrou smlouvu a byl mu poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 13.990,- Kč, kdy následně nezaplatil poškozené žádnou splátku a způsobil jí tak škodu v uvedené výši.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2005, sp. zn. 4 To 422/2005, bylo odvolání obviněného proti rozsudku soudu I. stupně zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku obviněný spatřuje v nenaplnění subjektivní stránky trestného činu, když jednal pod nátlakem jiné osoby. Poukazuje na svoji obhajobu, že trestnou činnost spáchala jiná soba, kterou se bojí označit, neboť z ní má strach. Tato osoba, u které v dané době bydlel, že mu vyhrožovala vyhozením na ulici, pokud neudělá to, co po něm požadovala. V této obtížné situaci se podvolil nátlaku, podepsal ze strachu listiny předložené touto osobou a až v rámci trestního řízení se dozvěděl jaké listiny podepsal a že se jednalo o podvod. Po podepsání těchto listin, že s touto osobou odjel autem k prodejně, obviněný sám zůstal před prodejnou a daná osoba sama šla do prodejny a převzala zboží. Obviněný sám z trestné činnosti tak neměl žádný prospěch. Na potvrzení své obhajoby, že navrhoval výslech prodavače, s kterým tato osoba vyřizovala formality a od kterého převzala zboží, ale tento důkaz soud neprovedl s tím, že je nadbytečný a jeho obhajoba účelová. Obviněný proto navrhl, aby dovolací soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení a věc přikázal odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že i když nelze vyloučit existenci osoby, která trestný čin zorganizovala a získala majetkový prospěch, nemá to vliv na trestní odpovědnost obviněného, který měl možnost se případnému nátlaku bránit oznámením na policii nebo odmítnutím požadované součinnosti. Je zcela lhostejné, zda nepravdivé doklady o svém zaměstnání vyhotovil sám či někdo jiný a on je druhé smluvní straně pouze předložil. Bez významu je také to, kdo získal majetkový prospěch. Státní zástupce proto navrhl, aby bylo dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu dovolání obviněného je ale zřejmé, že jeho námitky nevyhovují výše uvedeným podmínkám, protože nesměřují proti právnímu posouzení skutku, ale proti skutkovým zjištěním samotným, když v podstatě popírá, že to byl on kdo uvedl, že je zaměstnán s čistým příjmem 19.400,- Kč, ač byl na úřadu práce veden jako uchazeč o zaměstnání a že to byl on, s kým daná společnost uzavřela úvěrovou smlouvu a komu poskytla spotřebitelský úvěr ve výši 13.990,- Kč.
Tyto skutkové okolnosti uvedené ve výrokové části rozsudku soudu I. stupně zjistil tento soud na základě zhodnocení provedených důkazů a až následně na jejich základě právně kvalifikoval jednání obviněného jako trestný čin podle §250b odst. 1 tr. zák.
Stejné námitky jako v dovolání uplatnil obviněný již v řízení před soudem I. stupně a také před soudem odvolacím. Pokud soud I. stupně na základě důkazů neuvěřil obhajobě obviněného, a neučinil tak ani soud odvolací, nemůže se obviněný změny skutkových zjištění domáhat v řízení o dovolání, které je mimořádným opravným prostředkem a nikoli dalším odvoláním a kde Nejvyšší soud v původním řízení ustálená skutková zjištění nemůže měnit nebo přehodnocovat, ale posuzuje je toliko z hlediska jejich právní kvalifikace.
Pokud tedy obviněný obecně hmotně právní námitku nedostatku subjektivní stránky zakládá na soudy vyvrácené obhajobě, že jednal pod nátlakem jiné osoby, jde o námitky stojící mimo uplatněný důvod dovolání. Dovolání bylo proto odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. června 2006
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš