ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.672.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 672/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 7. června 2006 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného R. P., které podal proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2005, sp. zn. 4 To 431/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 5/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 7. 6. 2005, sp. zn. 1 T 5/2005, byl obviněný R. P. uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. spáchanými ve formě pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. Účastenství na uvedených trestných činech se dopustil jednáním uvedeným v bodech 12, 14, 22 – 25 výrokové části rozsudku soudu I. stupně, které (stručně řečeno) spočívalo v tom, že
ad. 12 – v době od 03:00 do 03:30 hod. dne 20. 3. 2004 v U. H. na ul. S. c., spoluobvinění R. M. a T. S. po vytlačení střelky zámku zavřených neuzamčených vstupních dveří vnikli do rodinného domu, odkud odcizili různé věci v rozsudku uvedené, včetně 3 ks platebních karet VISA, čímž MVDr. L. S. způsobili celkovou škodu ve výši 103.490,- Kč, přičemž R. P., po předchozí domluvě a ač věděl za jakým účelem jmenované na uvedené místo, jakož i k bankomatu, kde provedli výběr peněz, přivezl a po činu také odvezl svým osobní motorovým vozidlem, když z odcizených peněz a věcí dostal blíže nezjištěný podíl,
ad. 14 – v době od 23:15 hod. dne 24. 5. 2004 do 06:45 hod. dne 25. 5. 2004 v U. H.-J., na ul. U Ř., T. S. po vytlačení střelky zámku zavřených neuzamčených dveří vnikl do rodinného domu, odkud odcizil věci a peníze v rozsudku uvedené, včetně tří platebních karet, čímž A. M. způsobil škodu nejméně 6.100,- Kč, přičemž R. P. po předchozí domluvě a ač věděl za jakým účelem, jmenovaného na uvedené místo přivezl a po činu také odvezl svým osobním motorovým vozidlem, kdy z odcizených peněz a věcí dostal blíže nezjištěný podíl,
ad. 22 – v době od 23:00 hod. dne 5. 5. 2004 do 04:30 hod. dne 6. 5. 2004 na ul. U v., v obci H., okr. B., poté co R. M. a J. B. vnikli do rodinného domu po překonání střelky zámku neuzamčených venkovních dveří, odkud odcizil v rozsudku uvedené věci, čímž R. S. způsobili celkovou škodu 7.900,- Kč a JUDr. T. N. 3.408,- Kč, přičemž R. P., po předchozí domluvě a ač věděl za jakým účelem, jmenované na uvedené místo přivezl a po činu také odvezl svým osobním motorovým vozidlem, kdy z odcizených peněz a věcí dostal blíže nezjištěný podíl,
ad. 23 – v době od 19:30 hod. dne 27. 2. 2004 do 08:30 hod. dne 28. 2. 2004 na ul. K. v obci S. M., okr. U. H., poté co za pomoci drátu překonali střelku dveřního zámku neuzamčených venkovních dveří, R. M. a J. B. vnikli do rodinného domu, odkud odcizili různé věci v rozsudku uvedené, včetně platební karty MAESTRO, čímž majitelce domu Y. Ch. způsobili celkem škodu ve výši 2.590,- Kč, přičemž R. P. po předchozí domluvě a ač věděl za jakým účelem, jmenované na uvedené místo přivezl a po činu také odvezl svým osobním motorovým vozidlem, kdy z odcizených peněz a věcí dostal blíže nezjištěný podíl,
ad. 24 – v době od 20:00 hod. dne 6. 9. 2004 do 05:15 hod. dne 7. 9. 2004 na ul. H., v B.-K., poté co za pomoci drátu překonali střelku zámku neuzamčených venkovních dveří, R. M. a J. B. vnikli do rodinného domu majitele P. Z. a I. Z., odkud odcizili různé věci v rozsudku uvedené včetně platební karty, jejímž prostřednictvím následně provedli výběr finanční hotovosti z bankomatu, čímž způsobili celkem škodu ve výši 31.167,- Kč, kdy R. P. po předchozí domluvě a ač věděl za jakým účelem, jmenované na uvedené místo, jakož i k bankomatu, kde provedli výběr, přivezl a po činu také odvezl svým osobním motorovým vozidlem, když z odcizených věcí a peněz dostal blíže nezjištěný podíl,
ad. 25 – v době od 02:30 do 02:40 hod. dne 13. 9. 2004 se na ul. Ž., v obci V. M., okr. Ú. n. O., R. M. a J. B. se záměrem vniknout do rodinného domu V. K., se pomocí drátu snažili překonat střelku zámku neuzamčených venkovních dveří, přičemž byli majitelem vyrušeni a z místa utekli, kdy R. P. jmenované, po předchozí domluvě a ač věděl za jakým účelem, na uvedené místo přivezl a po činu také odvezl svým osobním motorovým vozidlem.
Za to byl R. P. odsouzen podle §247 odst. 2 a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na 2 roky, se zařazením pro jeho výkon podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou.
Tímž rozsudkem byli uznáni vinnými a odsouzeni také spoluobvinění R. M. (6 let), T. S. (5 let) a J. B. (18 měsíců) a bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody. Podle §226 písm. c) tr. ř. byli R. M. a R. P. (ohledně 16 obdobných jednání) zproštěni obžaloby, protože nebylo prokázáno že spáchali dané skutky.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 25. 10. 2005, sp. zn. 4 To 431/2005, k odvolání poškozeného MVDr. L. S. uložil R. P. podle §228 odst. 1 tr. ř. povinnost společně a nerozdílně s R. M. a T. S. nahradit tomuto poškozenému škodu ve výši 103.490,- Kč. Odvolání samotného obviněného R. P. pak bylo zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal R. P. řádně a včas dovolání, přičemž uplatnil důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) a l) tr. ř.
Ohledně důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. obviněný namítá, že odvolací soud konal veřejné zasedání o odvolání za situace, kdy neměl obhájce a neměl tak zaručenou obhajobu a právní pomoc. K tomu uvádí, že jeho obhájkyně těsně po zahájení jednání sdělila předsedovi senátu, že není oprávněna jej obhajovat, protože jí pro ztrátu důvěry vypověděl plnou moc. Od plné moci, že odstoupil ale mnohem dřív, než v den veřejného zasedání a nejednalo se o účelovou záležitost. Tato obhájkyně jej pak po poučení soudu o možném kárném postihu nadále obhajovala, čímž došlo k porušení zákona i ústavně zaručených práv, když soud měl jednání odročit a umožnit mu zvolit si obhájce jiného, či mu obhájce ustanovit. Je toho názoru, že soud tak postupoval proto, že měl mít tzv. výstup z výkonu trestu a aby nebyl propuštěn na svobodu, což považuje za nepřípustné a v rozporu se zákonem. V této skutečnosti tedy spatřuje nesplnění podmínek řízení a vadu postup řízení na základě kterého bylo napadené rozhodnutí vydáno. Změnit obhájce, že mu nebylo umožněno ani v řízení před soudem I. stupně, ač má, zejména při ztrátě důvěry, právo kdykoliv a za jakékoliv situace zvolit si obhájce nového a nečinil to účelově s úmyslem protahovat řízení.
Dále pak uvedl, že k dovolání přikládá fotokopii přípisu p. T. S., který popisuje další vady řízení s kterými se rovněž ztotožňuje a žádá je přezkoumat, ač si je vědom toho, že se možná jedná o skutečnost zakládající důvod k podání návrhu na obnovu řízení.
Obviněný dále namítá, že mu nebylo umožněno navrhnout, resp. obstarat důkazy svědčící o jeho nevině, mj. důkaz z hotelu M. ve městě B. v R., kde byl ubytován právě v době, kdy měl údajně spáchat trestnou činnost za kterou byl odsouzen. Tyto návrhy soud ignoroval a považoval je za nadbytečné. Orgány činné v trestním řízení přitom nezákonně operovali např. se skutečností, že byl tzv. v pátrání, ale on navrhoval jako svědka policistu, který jej několikrát pracovně navštívil na adrese trvalého pobytu a viděl, že se tam zdržuje. Týden před konáním hlavního líčení si také vyzvedl osobně obsílku. V řízení mu pak ale byla zcela bezdůvodně omezena osobní svoboda.
Obviněný R. P. také namítá, že mu při ukončení spisu nebylo umožněno tento prostudovat a nahlédnout do něj, proti tomu si podal stížnost ale nebylo o ní rozhodnuto, stejně jako nebylo rozhodnuto o jeho námitce podjatosti proti senátu soudu I. stupně, který nadále rozhodoval o jeho vině.
V závěru dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. a §265m tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a zprostil jej obžaloby, případně aby přikázal podle §265l tr. ř. soudu, který napadené rozhodnutí vydal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k odvolání obviněného uvedla, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu k druhé instanci. V posuzovaném případě ale o takovou skutečnost nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o zamítnutí odvolání rozhodl ve veřejném zasedání po přezkumu podle zákonných hledisek. Pokud odvolací soud takto postupoval, lze důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l )tr. ř. uplatnit jen tehdy, byl-li v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru ale obviněný dovolání nevymezil, protože vadu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. měl odvolací soud založit sám, netrpělo jí řízení předcházející.
K uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. státní zástupkyně uvedla, že z dostupného spisového materiálu bylo zjištěno, že z důvodu nutné obhajoby byli obviněnému postupně soudem ustanoveni dva obhájci, s kterými ale nebyl spokojen a nakonec mu byla družkou na základě plné moci zvolena obhájkyní JUDr. M. O. Této obviněný vypověděl plnou moc a tuto skutečnost nechal soudu oznámit v den konání veřejného zasedání. Soud odvolací tak postupoval v souladu s §37 odst. 2 tr. ř., podle kterého oznámí-li obviněný změnu obhájce tak, aby mohl být o úkonu vyrozuměn v zákonem stanovené lhůtě, orgán činný v trestném řízení ode dne doručení takového oznámení vyrozumívá nově zvoleného obhájce. V opačném případě je obhájce předtím ustanovený nebo zvolený, pokud není z obhajování vyloučen, povinen obhajobu vykonávat do doby, než ji osobně převezme později zvolený obhájce. Námitku obviněného, že nebyl v odvolacím řízení zastoupen obhájcem, protože si v budoucnu chtěl zvolit obhájce jiného, proto považuje státní zástupkyně za zjevně neopodstatněnou a navrhla, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., když námitky zpochybňující vinu obviněného tím, že se měl zdržovat mimo území ČR, neodpovídají žádnému z důvodů dovolání.
Protože námitky obviněného uplatněné v dovolání v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. odpovídají tomuto důvodu dovolání, Nejvyšší soud se jimi zabýval a zjistil, že jim nelze přisvědčit.
Podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Obviněný naplnění tohoto důvodu dovolání spatřuje v tom, že po zahájení veřejného zasedání konaného v řízení o jeho odvolání, sdělila jeho obhájkyně, že není oprávněna jej obhajovat, neboť obviněný jí vypověděl plnou moc pro ztrátu důvěry, a soud měl proto veřejné zasedání odročit za účelem zvolení nebo ustanovení nového obhájce.
Tato námitka obviněného ale dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. nenaplňuje, protože nejde o případ, kdy by obviněný obhájce neměl, ač ho podle zákona měl mít. Odvolací soud totiž postupoval v souladu s §37 odst. 2 tr. ř., podle kterého si obviněný může místo obhájce, který mu byl ustanoven nebo osobou k tomu oprávněnou zvolen, zvolit obhájce jiného. Oznámí-li změnu obhájce tak, aby obhájce mohl být o úkonu vyrozuměn v zákonem stanovené lhůtě, orgán činný v trestním řízení ode dne doručení takového oznámení vyrozumívá nově zvoleného obhájce. V opačném případě je obhájce předtím ustanovený nebo zvolený, pokud není z obhajování vyloučen, povinen obhajobu vykonávat do doby, než ji osobně převezme později zvolený obhájce.
V daném případě obhájkyně až v den konání veřejného zasedání o odvolání oznámila soudu, že jí obviněný vypověděl plnou moc a byla proto povinna zastupovat obviněného u tohoto veřejného zasedání ve smyslu §37 odst. 2 tr. ř. Nezakládá se přitom na pravdě tvrzení obviněného, že „od obhajoby bylo odstoupeno mnohem dříve než-li v den veřejného zasedání“. Z přípisu obviněného (č. l. 1433 tr. spis; sv. V.) je totiž zřejmé, že plnou moc obhájkyni vypověděl, resp. sepsal o tom zápis, až 24. 10. 2005, tj. jeden den před konáním veřejného zasedání. I kdyby tomu tak bylo dříve, není podstatné kdy je vypovězena plná moc, ale rozhodný je okamžik doručení tohoto úkonu obviněného soudu, resp. vyrozumění soudu o tom, že plná moc byla vypovězena.
Za dané situace tedy odvolací soud v souladu se zákonem provedl veřejné zasedání za přítomnosti obhájkyně JUDr. M. O., která nebyla z obhajoby vyloučena a rozhodl o podaném odvolání. Obviněný tedy obhájce měl a dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. není ve věci dán.
Pokud pak obviněný namítá, že již v předchozím řízení mu nebylo umožněno zvolit či změnit si obhájce a že má na to kdykoliv právo, tato nijak nekonkretizovaná námitka, stojí již mimo důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., protože obviněný ve smyslu tohoto důvodu dovolání nenamítá, že obhájce neměl, ač ho podle zákona mít měl. Navíc je tato námitka i v rozporu se skutečností, protože z trestního spisu vyplývá, že obviněnému byl z jeho podnětu opakovaně ustanovován nový obhájce anebo obviněný opakovaně uděloval plnou moc k obhajobě různým advokátům (viz č. l. 1196, 1197, 1121, 1228, 1229, 1242 tr. spisu).
Obviněný dále uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Tento důvod dovolání tak uplatnil v jeho první alternativě před spojkou „nebo“. Konkrétně pak namítal, že mu nebylo umožněno navrhnout resp. obstarat důkazy svědčící pro jeho nevinu (např. pobyt v hotelu M., výslech příslušníka Policie ČR), nezákonně bylo vycházeno z toho, že je v tzv. pátrání, neměl možnost prostudovat spis a nebylo rozhodnuto o jeho námitce podjatosti vůči senátu soudu I. stupně. Uvedené námitky ale žádnému z obviněným uplatněných důvodů dovolání neodpovídají. Pouze na okraj Nejvyšší soud uvádí, že námitka obviněného ohledně neprostudování spisu je v rozporu s obviněným podepsaným záznamem o tomto úkonu (sv. III., č. l. 946 tr. spisu) a o jeho námitce podjatosti vůči senátu soudu I. stupně bylo rozhodnuto usnesením ze dne 24. 5. 2005, sp. zn. 1 T 5/2005, které nabylo právní moci dne 28. 5. 2005 (sv. V., č. l. 1203 tr. spisu).
Pokud jde o uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tak procesními podmínkami ve smyslu tohoto zákonného ustanovení nejsou ta ustanovení trestního řádu, která podle obviněného byla porušena v souvislosti s namítanými vadami řízení. Jak správně uvedla státní zástupkyně ve vyjádření k dovolání obviněného, tento důvod dovolání dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného projednání věci a strana tak byla zbavena přístupu k druhé instanci. V případě odvolání jde tedy o situaci, kdy odvolání bylo bez meritorního přezkoumání věci zamítnuto nebo odmítnuto z tzv. procesních důvodů podle §253 odst. 1, 3 tr. ř., aniž by pro takovýto postup byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem. V daném případě ale odvolací soud zamítl odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné až poté, co odvolání řádně projednal ve veřejném zasedání a meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně podle §254 odst. 1, 3 tr. ř. Námitky obviněného tak stojí mimo důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) /případně písm. c)/ tr. ř. a nejsou způsobilé v jeho rámci založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
Protože obviněný uplatnil způsobilou námitku v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., ale tuto Nejvyšší soud shledal zjevně neopodstatněnou, bylo dovolání obviněného odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. června 2006
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš