ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.689.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 689/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 22. 6. 2006 o dovoláních obviněných J. B. a M. B. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2006, sp. zn. 6 To 563/2005, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 37 T 118/2004 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných J. B. a M. B. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 5. 2005, sp. zn. 37 T 118/2004, byli obvinění J. B. a M. B. uznáni vinnými trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a odsouzeni k podmíněným trestům odnětí svobody obviněný J. B. v trvání osmnácti měsíců se zkušební dobou stanovenou na pět let a obviněná M. B. v trvání sedmi měsíců se zkušební dobou stanovenou na osmnáct měsíců, přičemž oběma obviněným bylo uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil nahradili škodu způsobenou trestným činem (§59 odst. 2 tr. zák.). Kromě toho bylo rozhodnuto o náhradě škody výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř.
Jako trestný čin pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák. posoudil Obvodní soud pro Prahu 4 skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obvinění J. B. a M. B. dne 2. 10. 2002 uplatnili u A. p., a. s., nárok na pojistné plnění z pojistné smlouvy majitele domu J. P., který v dobré víře, že obvinění za něj pojistnou událost vyřídí, vyplnil potřebné údaje do formuláře, který však nebyl podán, zatímco obviněný J. B. podal formulář „Hlášení pojistné události“, který vyplnil a který byl opatřen podpisem „P.“, což nebyl skutečný podpis J. P., nýbrž padělek, obviněný J. B. v tomto formuláři vyplnil kolonku „náklady na opravu“ uvedením i částky 17.696,10 Kč, obviněná M. B. k doložení oprávněnosti tohoto nároku předala pracovnici pojišťovny fakturu na částku 17.696,10 Kč s datem vystavení 13. 8. 2002 a datem splatnosti 14. 8. 2002, ačkoli ve skutečnosti šlo o jedno ze dvou vyhotovení faktury vystavené na uvedenou částku stavební firmou D. – P. R. dne 13. 5. 2002, toto vyhotovení bylo v datu vystavení a datu splatnosti pozměněno přepsáním číslice 5 na číslici 8 v datech 13. 5. 2002 a 14. 5. 2002 a takto pozměněnou fakturou mělo být doloženo údajné provedení prací v souvislosti s uplatněnou pojistnou událostí, ačkoli v této souvislosti firma D. – P. R. práce neprovedla, poté M. B. bez vědomí J. P. ohlásila pojišťovně, že pojistné plnění má být vyplaceno na jiný účet, přičemž uvedla číslo účtu obviněných, a převodem na tento účet byla dne 21. 10. 2002 vyplacena částka 18.528,- Kč, z čehož bylo 17.696,- Kč uplatněno neoprávněně.
Odvolání obviněných byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2006, sp. zn. 6 To 563/2005, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Obvinění podali prostřednictvím společné obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze. Dovolání podali v rozsahu odpovídajícím výroku o vině, a to s odkazem na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Domáhali se toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení.
Nejvyšší soud považuje za nutné konstatovat především to, že v rámci deklarovaných dovolacích důvodů obvinění uplatnili jedinou námitku spočívající v názoru, že pokud pracovnice pojišťovny poukázala na jejich účet částku, aniž si předtím ověřila stanovisko J. P., zakládalo to pouze případný nárok J. P. na náhradu škody, nikoli skutkovou podstatu trestného činu, jímž byli uznáni vinnými.
V tomto ohledu jsou dovolání obviněných zjevně neopodstatněná.
Z tzv. právní věty výroku o vině je zřejmé, že soudy považovaly za naplněné ty znaky trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák., které jsou vyjádřeny v zákonné dikci „kdo při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy uvede nepravdivé údaje“.
Skutkový stav, tak jak byl zjištěn oběma soudy, s těmito znaky trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák. evidentně koresponduje. Obvinění uplatnili nárok na pojistné plnění z pojistné smlouvy J. P., jednali s pojišťovnou za něho, v rámci tohoto jednání pojišťovně prezentovali nepravdivé tvrzení, že škoda způsobená pojistnou událostí byla odstraněna provedením prací, které ve skutečnosti s pojistnou událostí neměly žádnou souvislost, předložili pojišťovně falešnou fakturu, která měla souvislost uvedených prací s pojistnou událostí doložit, a nakonec pojišťovně uvedli číslo svého účtu, ačkoli pojišťovna měla poskytnout pojistné plnění J. P.
Obvinění uplatnili námitku proti právnímu posouzení zjištěného skutkového stavu pouze paušálně, aniž by uvedli, který nebo které ze zákonných znaků trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák. nebyly skutkovými zjištěními soudů naplněny. Nejvyšší soud se proto nemůže s námitkou obviněných vypořádat jinak, než tím, že se s ní neztotožňuje, neboť jednání obviněných nemělo vztah jen k J. P., ale i k pojišťovně, a právě v tomto ohledu bylo závažným porušením zájmu na ochraně řádného poskytování plnění z pojistných smluv. Jednání obviněných tím přesáhlo rámec jejich vztahu k J. P. i rámec jeho případného nároku na náhradu škody a nabylo povahy trestného činu namířeného proti pojišťovně.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněných podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud nijak nepřihlížel k té části dovolání obviněných, která směřovala proti skutkovým zjištěním soudů, proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, a proti tomu, že soudy nevyhověly návrhům obviněných na provedení dalších důkazů. Tato část dovolání je mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Tomuto dovolacímu důvodu odpovídají pouze takové námitky, kterými je vytýkána nesprávná aplikace hmotného práva, typicky trestního zákona, na skutkový stav, tak jak byl zjištěn soudem. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je z hlediska důvodů koncipován tak, že nepřipouští, aby jeho cestou byl napadán skutkový základ rozhodnutí. Skutkové námitky do žádného z dovolacích důvodů, ani do důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nespadají. Nejvyšší soud se tudíž meritorně zabýval pouze tou námitkou, kterou bylo vytýkáno nesprávné právní posouzení skutku, pokud tato námitka byla vztahována ke skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nezabýval se námitkami, jimiž se obvinění snažili skutkový stav zjištěný soudy nahradit jinou, a to svou vlastní, verzí skutkového stavu.
Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za nutné dodat, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v posuzovaném případě přicházel v úvahu pouze v alternativě vymezené zákonnou dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k)“. Tato alternativa dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy vázána na některý z dalších dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. a jen ve spojení s ním se může uplatnit. Z toho pak logicky plyne, že pokud byla dovolání obviněných zjevně neopodstatněná z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., byla zjevně neopodstatněná i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a že pokud část námitek obviněných obsahově neodpovídala dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neodpovídala ani dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
V souvislosti s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obvinění výslovně uvedli i to, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Nejvyšší soud však musí konstatovat, že tato alternativa dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v dané věci vůbec nepřichází v úvahu, neboť se týká pouze případů, v nichž bylo odvolání zamítnuto z procesních důvodů, tj. podle §253 odst. 1 tr. ř. proto, že bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět, resp. případů, v nichž bylo odvolání odmítnuto podle §253 odst. 3 tr. ř. pro nedostatek náležitostí obsahu odvolání. Společným rysem všech těchto případů je to, že odvolací soud zamítl nebo odmítl odvolání bez meritorního přezkoumání rozsudku podle §254 tr. ř., a že pokud takto rozhodl nesprávně, odňal obviněnému přístup k druhé instanci. Smyslem dovolání v těchto případech není meritorní přezkum rozsudku dovolacím soudem, nýbrž zajištění toho, aby obviněný mohl dosáhnout meritorního přezkoumání rozsudku odvolacím soudem. V posuzovaném případě byla odvolání obviněných zamítnuta podle §256 tr. ř. jako nedůvodná po meritorním přezkoumání rozsudku. Z toho je jasné, že obvinění nemohli dovolání opírat o tu alternativu dovolacího důvodu podle §265b opdst. 1 písm. l) tr. ř., která spočívá v tom, že nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. června 2006
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec