ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.704.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 704/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 22. 6. 2006 dovolání obviněného J. C. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 9. 2005, sp. zn. 4 To 215/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 20 T 29/2005 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 9. 2005, sp. zn. 4 To 215/2005, v celém rozsahu a rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 9. 5. 2005, sp. zn. 20 T 29/2005, ve výroku o trestu.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Novém Jičíně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 9. 5. 2005, sp. zn. 20 T 29/2005, byl obviněný J. C. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, přičemž podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 1 T 85/2004, a další obsahově navazující rozhodnutí. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř.
O odvolání obviněného, které bylo podáno jen proti výroku o trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 9. 2005, sp. zn. 4 To 215/2005. Podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. byl výrok o trestu zrušen a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněnému byl podle §250 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, přičemž byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 1 T 85/2004, a další obsahově navazující rozhodnutí. Jinak zůstal rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně nezměněn.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Napadl výrok o uložení souhrnného trestu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vytkl, že trest mu byl nesprávně uložen jako trest souhrnný. Namítl, že porovná-li se doba spáchání trestného činu, jímž byl uznán vinným ve věci Okresního soudu v Novém Jičíně, a doba spáchání trestného činu, jímž byl uznán vinným ve věci Okresního soudu v Olomouci, a dále porovná-li se doba vyhlášení rozsudků v obou uvedených věcech, je výsledkem tohoto porovnání závěr, že nelze uložit souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Okresnímu soudu v Novém Jičíně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout s tím, že mu má být uložen samostatný trest podle §250 odst. 2 tr. zák.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k podanému dovolání uvedla, že výrok o uložení souhrnného trestu považuje za správný, a označila dovolání za zjevně neopodstatněné. Zároveň však upozornila na to, že obviněný ve skutečnosti podal dovolání ve svůj neprospěch, že jeho dovolání je proto nepřípustné, a navrhla, aby dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnuto.
Nejvyšší soud nesdílí názor, že dovolání obviněného proti výroku o uložení souhrnného trestu je bez dalšího dovoláním v neprospěch obviněného. Tuto otázku je třeba posoudit podle okolností konkrétního případu a podle toho, čeho se obviněný domáhá, resp. jakého výsledku může cestou dovolání dosáhnout. Lze uvažovat o tom, že uložení samostatných trestů může být z hlediska obviněného výhodné, dosáhne-li toho, že tyto tresty vcelku jsou pro něho méně citelné, než přísnější souhrnný trest, zvláště když souhrnný trest je nepodmíněným trestem odnětí svobody a předcházející trest je trestem nespojeným s odnětím svobody, např. trest obecně prospěšných prací (který byl obviněnému uložen ve věci Okresního soudu v Olomouci). Kromě toho lze uvažovat i o tom, že při správném posouzení vztahu souhrnnosti je namístě závěr, že tento vztah je ve skutečnosti dán v poměru k jinému rozsudku, což může být pro obviněného výhodnější. Nejvyšší soud proto nepovažoval dovolání obviněného za dovolání, které by obviněný podal ve svůj neprospěch a které by proto bylo nepřípustné. Podstatné je, aby v případě vadného uložení souhrnného trestu byl po zrušení výroku o uložení tohoto trestu respektován zákaz reformace in peius (zákaz změny v neprospěch obviněného) při novém rozhodování.
Jinak považuje Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že i když dovolání směřuje jen proti výroku o trestu, je otázka souhrnného trestu primárně otázkou právního posouzení dvou nebo více skutků z toho hlediska, zda v poměru mezi nimi jde o souběh. Proto námitka, že byl nesprávně uložen souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák., spadá pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení.
Nejvyšší soud tedy podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin.
V posuzovaném případě byl obviněný ve věci Okresního soudu v Novém Jičíně uznán vinným trestným činem, který spáchal jednáním uskutečněným ve dnech 2. 7. 2004 a 15. 7. 2004, tedy dříve, než byl vyhlášen odsuzující rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 1 T 85/2004. Tato zjištění však sama o sobě nebyla dostatečná pro závěr, že byly splněny podmínky pro uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák., jak k němu došlo rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně a poté i rozsudkem Krajského soudu v Ostravě.
Význam ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. je třeba posuzovat a toto ustanovení je nezbytné vykládat se zřetelem k tomu, že jde o rozhodování při ukládání trestu za více trestných činů (viz společný nadpis ustanovení §35 až §37 tr. zák.). Tím se rozumí ukládání trestu za trestné činy spáchané v souběhu. Zásadně platí, že v takovém případě se uloží úhrnný trest podle §35 odst. 1 tr. zák., avšak to je možné jen za předpokladu, že se o trestných činech spáchaných v souběhu koná společné řízení. Smyslem souhrnného trestu je dosáhnout při ukládání trestu za trestné činy, které byly spáchány v souběhu a o kterých se rozhoduje v samostatných řízeních, takového stavu, jako by bylo rozhodováno ve společném řízení uložením úhrnného trestu podle §35 odst. 1 tr. zák. Proto také ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. o souhrnném trestu stanoví, že tento trest se ukládá podle zásad stanovených v §35 odst. 1 tr. zák., tj. podle zásad platných pro ukládání úhrnného trestu.
Z významu, smyslu a logiky ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. vyplývá, že základní podmínkou souhrnného trestu je souběh trestných činů, za které má být tento trest uložen, i když to v samotném textu tohoto ustanovení není výslovně uvedeno.
O souběh trestných činů jde tehdy, jestliže mezi spácháním časově prvního z nich a spácháním časově posledního z nich nedošlo k vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudem prvního stupně za nějaký trestný čin, to znamená ani za některý z nich, ani za žádný jiný mimo posuzované trestné činy.
Okresní soud v Novém Jičíně ani Krajský soud v Ostravě si neujasnily, zda je pro uložení souhrnného trestu vůbec splněna základní podmínka spočívající právě v tom, že trestné činy, jimiž byl obviněný uznán vinným ve věci Okresního soudu v Novém Jičíně a ve věci Okresního soudu v Olomouci, jsou ve vztahu souběhu, a touto otázkou se ve svých rozsudcích vůbec nezabývaly.
Trestný čin, pro který byl odsouzen ve věci Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 1 T 85/2004, obviněný spáchal dne 27. 9. 2002. Trestný čin, pro který byl odsouzen ve věci Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. 20 T 29/2005, obviněný spáchal ve dnech 2. 7. 2004 a 15. 7. 2004.
Se zřetelem k zásadám, které byly vyloženy v předchozích částech odůvodnění tohoto usnesení Nejvyššího soudu, je zřejmé, že o souběh obou trestných činů by šlo za předpokladu, že v době od 27. 9. 2002 do 2. 7. 2004 nebyl ohledně obviněného vyhlášen žádný odsuzující rozsudek soudu prvního stupně pro jakýkoli trestný čin. Avšak již z opisu evidence Rejstříku trestů (č. l. 128 – 130 spisu) vyplývá, že ohledně obviněného byly vyhlášeny odsuzující rozsudky ve věci Okresního soudu ve Vyškově, ve věci Okresního soudu v Kroměříži a ve věci Městského soudu v Brně. Tato skutečnost vylučuje závěr, že mezi trestnými činy, za které Okresní soud v Novém Jičíně a Krajský soud v Ostravě uložily v přezkoumávané věci souhrnný trest, je souběh. Proto nepřicházelo v úvahu, aby obviněnému byl napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě a v předcházejícím řízení rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně uložen souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák. ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 1 T 85/2004. Pokud se tak přesto stalo, jde o důsledek nesprávného právního posouzení skutku v otázce, zda je v souběhu s jiným skutkem. Napadený rozsudek tudíž spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě v celém rozsahu a jako součást předcházejícího řízení zrušil i rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ve výroku o trestu. Zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad. Nakonec Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Novém Jičíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V rámci nového projednání věci Okresní soud v Novém Jičíně posoudí, zda vztah souhrnnosti případně není dán v poměru k jinému rozsudku než v poměru k rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 1 T 85/2004, a podle výsledku posouzení této otázky znovu rozhodne o trestu. Nejvyšší soud znovu připomíná, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (§265s odst. 2 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. června 2006
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec