ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.720.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 720/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. června 2006 o dovolání obviněného kpt. Ing. V. G. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 3. 2005, sp. zn. 8 To 501/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 12 T 563/2003 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného kpt. Ing. V. G. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 8. 10. 2004, sp. zn. 12 T 563/2003, byl obviněný kpt. Ing. V. G. uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. a trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák.
Podle skutkových zjištění okresního soudu se jich dopustil tím, že dne 12. 4. 2002 v odpoledních hodinách, jako policejní orgán Okresního ředitelství Policie ČR SKPV při šetření trestné činnosti R. Č. ve své kanceláři v budově Okresního ředitelství Policie ČR B. po provedení výslechu jmenovaného po něm požadoval, aby si sundal kalhoty, slipy a ukázal mu tetování na podbřišku, čemuž se podvolil, dále od něho chtěl zajištění časopisů s homosexuální tématikou, které mu tento následně přinesl, kdy obdobně takto jednal ještě nejméně v jenom případě v druhé polovině měsíce dubna 2002, kdy opět ve své kanceláři na R. Č. žádal, aby se svlékl, poté ho začal osahávat na přirození, přičemž mu naznačoval, že pokud mu nevyhoví, může skončit ve vazbě.
Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří let.
Odvolání obviněného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 1. 3. 2005, sp. zn. 8 To 501/2004, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a dále z důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., protože je přesvědčen, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
První část obsáhlé dovolací argumentace vztáhl obviněný k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Provádí zde výčet všech důkazů, o které soudy opřely svá skutková zjištění, přičemž u každého z nich připojuje své vlastní hodnocení důkazu, vesměs odlišné od hodnocení soudů. Většinu z nich (například výpovědi svědků M. B., J. V., J. F., R. G., R. Č.) považuje za rozporné a tudíž nevěrohodné, motivované snahou mu uškodit. Podle jeho přesvědčení tyto důkazy neumožňovaly závěr, k němuž dospěly okresní i krajský soud, a sice, že se dopustil jednání, pro které byl stíhán podanou obžalobou. Vyslovil rovněž nesouhlas s hodnocením znaleckých posudků - posudku z odvětví psychiatrie a sexuologie vypracovaného MUDr. F. S., resp. z odvětví psychologie vypracovaného PhDr. M. S. V případě prvního posudku napadal závěr, že i když u něj vyšetřením nebyly zjištěny žádné známky sexuální deviace, přesto se mohl dopustit zjištěného jednání z důvodu morálního a etického selhání. Druhý posudek, zaměřený na hodnocení věrohodnosti poškozeného, byl podle obviněného interpretován jednostranně, ačkoli obsahoval i závěry, které věrohodnost poškozeného zpochybňovaly.
Ani nález nevyvolaného filmu se závěry mužských pohlavních orgánů v jeho pracovní skřínce nesvědčí podle obviněného o jeho vině, přetrvávají podle něj pochybnosti, zda byl vůbec vyvolán správný film, poukazuje rovněž na to, že kdyby chtěl, měl dostatek času jej zničit.
Další část dovolaní pak zaměřil obviněný na námitky týkající se dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Krajskému soudu v ní vytýká, že se nezabýval skutečnostmi, kterými chtěl obviněný prokázat, že tvrzení svědků proti němu byla motivována snahou ho poškodit, a nedoplnil v tomto směru dokazování. Podle názoru dovolatele vedl tento postup odvolacího soudu k porušení rovnosti stran v řízení před soudem a bylo mu tím upřeno právo na spravedlivý proces. K dovolání přiložil vyjádření V. A., RNDr. M. R., R. P. a R. G., které podle jeho přesvědčení dovolují činit závěr, že soudem provedené důkazy neprokazují spolehlivě jeho vinu.
V petitu dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně a přikázal mu věc k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila.
Ve vyjádření uvedla, že z rozsudku okresního soudu i usnesení krajského soudu je patrné, že soudy po zhodnocení provedených důkazů vycházely z konkrétních skutkových zjištění, které také ve svých rozhodnutích vyložily a odůvodnily, a o které následně opřely právní posouzení skutku jako trestného činu vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák., přičemž mezi uskutečněnými skutkovými zjištěnými a právními závěry soudu neexistuje extrémní nesoulad. Konstatovala, že námitky obviněného směřovaly výhradně do oblasti skutkových zjištění, tudíž dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídaly, resp. že rozhodnutí odvolacího soudu netrpí vadou ve smyslu dovolacího důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Závěrem proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda dovolatelem uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v případě dovolacího důvodu podle
§265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím, přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.
Nejvyšší soud však konstatoval, že obviněný kpt. Ing. V. G. ve svém dovolání žádné námitky proti právnímu posouzení skutku, tak jak byl soudy zjištěn, neuvedl. Jím uplatněné námitky oponovaly výhradně tomu, jak okresní a krajský soud provedené důkazy hodnotily, jakou důkazní hodnotu každému z důkazů přikládaly a jaké skutkové závěry z nich postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. vyvodily.
Obviněný se, pokud jde o konkrétně uplatněné námitky, soustředil především na polemiku s hodnocením výpovědí shora jmenovaných svědků a s interpretací závěrů provedených znaleckých posudků. Dožadoval se přehodnocení zmíněných výpovědí ve svůj prospěch, a to případně i za cenu doplnění dokazování, které by podle jeho přesvědčení jím tvrzené pochybnosti mělo potvrdit. Podle jeho subjektivního zhodnocení provedených důkazů tyto neumožňovaly spolehlivý závěr o tom, že se dopustil jednání, kterým byl uznán vinným.
Nejvyšší soud proto ve světle těchto konkrétních námitek obviněného kpt. Ing. V. G. konstatoval, že obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., napadající právní posouzení skutku, ale svými konkrétními námitkami se primárně domáhal změny skutkových zjištění. Teprve sekundárně na podkladě případné změny skutkových zjištění by pak mělo dojít i k blíže nespecifikované změně právního posouzení skutku. Takovými námitkami však obviněný deklarovaný důvod nenaplnil (shodně viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 282/03, resp. č. 36/2004, str. 289, Sb. rozh. trest.).
Nejvyšší soud ve shodě se shora citovanými rozhodnutími Ústavního soudu opakuje, že Nejvyšší soud jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, určenou ke komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí. Dovolací soud je oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně vymezených v ustanovení §265b tr. ř., mezi kterými samotný přezkum skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. druhého stupně, nefiguruje.
Nejvyšší soud při respektování specifické problematiky posuzovaného případu, kde nebylo možno vyloučit ani možnost křivého obvinění obviněného poškozeným ve spojení s dalšími osobami, vůči nimž jako policista v rámci plnění svých služebních povinnosti v minulosti vystupoval, bral tuto skutečnost v potaz. U vědomí výhrad Ústavního soudu proti příliš restriktivnímu výkladu mezí dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto také zkoumal, zda v posuzovaném případě nešlo o extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudů. Nezjistil ale žádný důvod pro závěr o existenci zmíněného nesouladu. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé. Své závěry o vině obviněného soudy obou stupňů přesvědčivě odůvodnily. Odvolací soud přitom neopominul vysvětlit své negativní stanovisko k návrhům obviněného na doplnění dokazování.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v sobě obsahuje dvě alternativy dovolacího důvodu.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Z dovolání obviněného kpt. Ing. V. G. je zřejmé, že uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první alternativě, když výslovně namítl, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
Tento dovolací důvod může být naplněn ve dvou případech, a to v případě zamítnutí dovolání bez meritorního přezkoumání z tzv. formálních důvodů podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky opravňující soud k takovému postupu, dále v případě jeho odmítnutí pro nesplnění obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad podání (§253 odst. 4 tr. ř.). Ze znění obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (alternativa první) vyplývá, že se uplatní tehdy, došlo-li k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku z procesních důvodů a obviněnému byl tak v podstatě nesprávným procesním postupem soudu podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř. odepřen přístup k odvolací instanci, když odvolací soud takto rozhodl, aniž napadené rozhodnutí meritorně (věcně) přezkoumal. To se však v posuzovaném případě nestalo.
Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně odvolání obviněného kpt. Ing. V. G. ani nezamítl z tzv. formálních důvodů, ani jej neodmítl pro nesplnění formálních náležitostí, ale na podkladě jeho odvolání rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 8. 10. 2004, sp. zn. 12 T 563/2003, věcně přezkoumal, a vzhledem k tomu, že odvolání shledal nedůvodným, je podle §256 tr. ř. zamítl. Proto obviněným uplatněná námitka nebyla s to dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obsahově naplnit.
IV.
Z důvodů rozvedených shora proto Nejvyšší soud dovolání obviněného kpt. Ing. V. G. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. června 2006
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr