ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.725.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 725/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 12. července 2006 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. H., které podal proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 2. 2006, sp. zn. 6 To 28/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 1 T 68/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 1. 12. 2005, sp. zn. 1 T 68/2005, byl obviněný uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Uvedeného trestného činu se dopustil tím (stručně řečeno), že 25. 11. 2004 kolem 17:30 hod. si objednal jízdu vozidlem taxi do obce P., okr. D., po dojetí k obci Ú. vytáhl přesně nezjištěnou střelnou zbraň, pod jejíž pohrůžkou donutil řidičku D. R. přesednout na místo spolujezdce, kolem 20:30 hod. v obci H. pod pohrůžkou střelby donutil ji vystoupit, ponechal ji na místě a s vozidlem odjel, když spolu s vozidlem v hodnotě nejméně 121.452,- Kč odcizil i věci ve vozidle v rozsudku uvedené v celkové hodnotě včetně auta 149.399,50 Kč.
Proti rozsudku soudu I. stupně podal odvolání obviněný do výroku o vině i trestu a v jeho neprospěch pouze do výroku o trestu také okresní státní zástupce.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 22. 2. 2006, sp. zn. 6 To 28/2006, k odvolání státního zástupce zrušil rozsudek soudu I. stupně toliko ve výroku o trestu, nově uložil obviněnému podle §234 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 4 let, se zařazením pro jeho výkon podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Odvolání obviněného bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku podle obviněného spočívá v tom, že soud vycházel i z důkazů, ke kterým podle jeho názoru neměl vůbec přihlížet, a to zejména pokud jde o obě provedené rekognice podle fotografií a in natura. U rekognice in natura namítá zcela nevhodný výběr figurantů, kteří se vesměs od obviněného věkově výrazně odlišovali. Základní nedostatek u obou rekognic spatřuje v tom, že poznávající osoba před jejich provedením byla vyslechnuta pouze formou vysvětlení a nikoliv v procesním postavení svědka. Proto obě rekognice, s poukazem na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 4. 2005, sp. zn. 2 To 45/2005, považuje za procesně zcela nezpůsobilé a domnívá se, že k nim nelze vůbec přihlížet. Nesouhlasí s tvrzením soudů, že poškozená D. R. jej i jinak bezpečně poznala, když jakékoliv její tvrzení o jeho identitě je odvozováno od obou nepoužitelných rekognic a právní závěry soudů tak shledává v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek krajského soudu podle §265k odst. 1 tr. ř. a podle §265l odst. 1 tr. ř. vrátil věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu výše citovaného dovolání obviněného je ale zřejmé, že tento námitku nesprávného právního posouzení skutku zakládá na zpochybňování skutkových závěrů uvedených ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně a potvrzených soudem odvolacím, a to s tím, že soud opřel své rozhodnutí i o důkazy, které byly opatřeny v rozporu se zákonem a neměl k nim proto přihlížet. Konkrétně tak obviněný zpochybňuje správnost postupu orgánů činných v přípravném řízení podle §104b tr. ř. při provádění rekognice a namítá tak porušení ustanovení procesních a nikoli hmotně právních ve smyslu uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Takovéto námitky ale stojí mimo tento důvod dovolání a nemůžou jej proto naplnit.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., když bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. července 2006
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš