ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.744.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 744/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 22. 6. 2006 o dovolání obviněného L. K. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 11. 2005, sp. zn. 5 To 272/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 2 T 364/2004 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. K. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný L. K. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 11. 2005, sp. zn. 5 To 272/2005, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 14. 3. 2005, sp. zn. 2 T 364/2004. Výrok o zamítnutí odvolání napadl v rozsahu odpovídajícím rozhodnutí o vině a trestu. Odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Domáhal se toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzení skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení (viz dikci „… nebo jiném nesprávném hmotně právním …“). Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je podřazení skutkového stavu, který zjistil soud, pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Z druhé strany vzato, jde o aplikaci hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem. Podstatné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud. V dovolání je možné namítat, že skutek zjištěný soudem nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale není možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy a jaké skutkové závěry z nich vyvodil, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů apod. V dovolání tedy lze vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu, který zjistil soud, avšak nelze vytýkat s k u t k o v é vady s cílem dosáhnout primárně změny či dokonce zvratu ve skutkových zjištěních soudu, jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu a v návaznosti na to usilovat o jiné právní posouzení. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je z hlediska důvodů koncipován tak, že nepřipouští, aby jeho cestou byl napadán skutkový základ rozhodnutí.
V posuzovaném případě byl obviněný uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. b) tr. zák. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Břeclavi, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil i Krajský soud v Brně, spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 19. 12. 2003 ve 22:50 hodin v obci L., okr. B., řídil osobní motorové vozidlo zn. Fiat Regata, přičemž měl v dechu nejméně 1,05 promile alkoholu, k vozidlu se pohyboval vrávoravou chůzí, hlasitě mluvil, při jízdě najel do zatáčky smykem a z dechu mu byl cítit alkohol, a vozidlo řídil, přesto, že rozhodnutím O. ú. B., r. d. a s. h. byl uznán vinným přestupkem podle §30 odst. 1 písm. ch) zákona č. 200/1990 Sb. spáchaným rovněž řízením osobního motorového vozidla pod vlivem alkoholu.
Obviněný v dovolání neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by takto zjištěný skutkový stav nenaplňoval znaky trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. b) tr. zák., a své námitky zaměřil v celém rozsahu proti skutkovým zjištěním soudů a proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy. V rámci těchto námitek obviněný zpochybňoval zjištění týkající se stupně svého ovlivnění alkoholem a to, na podkladě jakých důkazů soudy k těmto zjištěním došly. Takto pojatým dovoláním se obviněný ocitl mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kterým je nesprávnost právního posouzení skutku zjištěného soudem, nikoli nesprávnost skutkových zjištění soudu. Námitky obviněného proto nejsou podřaditelné pod uvedený dovolací důvod.
To, že námitky obviněného nespadají do rámce dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zároveň znamená, že nespadají ani do rámce dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
V dané věci se dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. může uplatnit jen v té variantě, která spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. jen tedy vázán na některý z dalších dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Z toho vyplývá, že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nemohou být ani dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Dovolání obviněného lze charakterizovat tak, že obviněný sice formálně deklaroval zákonné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., avšak uplatnil námitky, která je svým obsahem nenaplňují. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek uvedených v §265i odst. 3 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. června 2006
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec