ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.78.2006.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. 1. 2006 o dovolání, které podal obviněný M. B., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. 6 To 397/2005, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 5 T 31/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. B. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v´Praze ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. 6 To 397/2005, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. 6. 2005, sp. zn. 5 T 31/2005. Výrok o zamítnutí odvolání napadl v rozsahu odpovídajícím rozhodnutí o vině a v důsledku toho i v rozsahu odpovídajícím rozhodnutí o trestu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že se nemohl dopustit trestné činnosti, neboť v době, kdy byla spáchána, v místě jejího spáchání vůbec nebyl. Projevil nesouhlas s tím, že soudy považovaly za důkaz, který ho usvědčoval, daktyloskopické stopy a genetickou expertízu DNA, při které byl zkoumán cigaretový nedopalek nalezený na místě činu. Výhrady vznesl také proti znaleckým posudkům z oboru ekonomiky, a to v tom smyslu, že znalci ocenili věci, které neměli k dispozici. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Městskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Jeho podstatou je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Otázka dodržení procesních ustanovení, tj. zejména ustanovení trestního řádu, včetně ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, tu nehraje žádnou roli, protože není kritériem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudem. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale nelze namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy a jaké skutkové závěry z nich vyvodil, jak postupoval při dokazování apod. Jinými slovy vyjádřeno, v dovolání je možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu, který zjistil soud, avšak není možné vytýkat s k u t k o v é vady s cílem dosáhnout primárně změny či dokonce zvratu ve skutkových zjištěních soudu, jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu a teprve v návaznosti na to usilovat i o jiné právní posouzení. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je z hlediska důvodů koncipován tak, že nepřipouští, aby jeho cestou byl napadán skutkový základ rozhodnutí.
Obviněný byl uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 4, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil i Městský soud v Praze, spočíval v podstatě v tom, že obviněný se v případech specifikovaných v bodech 1 – 12 výroku rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 vloupal do rodinných domů, z nichž odcizil peníze a různé další věci.
V podaném dovolání obviněný nenamítal nic v tom směru, že by tato zjištění soudů nenaplňovala znaky trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Pouze takto koncipované námitky by korespondovaly se zákonným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný založil dovolání v celém rozsahu na ryze skutkových námitkách, jimiž se snažil zpochybnit to, jak soudy hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění z nich vyvodily, pokud jde o závěr, že je osobou totožnou s pachatelem uvedených útoků. Těmito námitkami se obviněný snažil prosadit svou vlastní verzi skutkového stavu založenou na tvrzení, že na místě činu v žádném z případů uvedených ve výroku o vině nebyl. Stejnou povahu mají i námitky proti znaleckým posudkům o ceně odcizených věcí. Obviněný nenamítal nic např. v tom smyslu, že by znalci ocenili věci způsobem odporujícím ustanovení §89 odst. 12 tr. zák., a zaměřil se jen na hodnocení věrohodnosti znaleckých posudků ve spojení s okolností, že znalci neměli odcizené věci k dispozici a vycházeli z toho, jak tyto věci popsali poškození.
Uvedené námitky obviněného nejsou podřaditelné pod zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a stojí mimo jeho rámec. Obviněný na jedné straně deklaroval zákonný dovolací důvod podle citovaného ustanovení, avšak uplatnil námitky, které ho svým obsahem nenaplňují, nespadají pod něj a nijak mu neodpovídají.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle §265i odst. 3, 4 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. ledna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec